Úzká špička pyramidy se směrem dolů rozšiřuje a s ubývající kvalitou postupně přibývá na vyráběném množství.
Přestože u stolního vína jde o to nejobyčejnější ze všech obyčejných vín, není nutno na něj hledět s pohrdáním. Ještě před několika desetiletími tvořilo stolní víno ve Francii přes 80 % nabídky na trhu.
I dnes představuje produkce stolních vín poměrně významný segment vinařské výroby, ale její objem a význam trvale klesají. Souvisí to především s dlouhodobým přesunem zájmu spotřebitelů směrem ke kvalitnějším vínům i s poměrně úspěšným pronikáním piva coby běžného nápoje i do tradičních vinařských oblastí.
Snad jen v roli vína na vaření si Vin de Table uchovalo svoje postavení, ačkoli i zde má vymezen prostor jen pro běžnou gastronomii - u vznešenějších jídel platí, že se k vaření používá právě to víno, které bude následně podáváno. Stolní víno je vínem bez rodokmenu.
Jestliže celý francouzský (a možná je lepší říci románský) vinařský systém je založen na důsledném provázání charakteru vína s místem jeho vzniku, kategorii Vin de Table byla vlastní identita vědomě a zcela záměrně upřena - na etiketě nesmí být uveden ročník ani použité odrůdy, ale především ani místo původu, aby nebylo devalvováno jméno konkrétní oblasti.
Celý systém jde tak daleko, že i v adrese výrobce je místo názvu města uvedeno pouze poštovní směrovací číslo. Zákazník tak dostává do rukou lahev, u níž má jen dvě jistoty - že pochází z Francie a že bylo opravdu levné. Přesto je pro řadu velkovýrobců produkce stolního vína zajímavá.
Lze využívat vinice s obrovskými, nelimitovanými výnosy a zároveň do stolního vína "schovat" veškerou sklizenou révu, která z jakýchkoli důvodů nemohla být zařazena do vyšší třídy. Tato standardní výroba stolních vín přísluší téměř bez výjimky jen velkovýrobcům, ale u malých vinařů se někdy lze setkat i s Vin de Table, které je kvalitní, nebo dokonce i vynikající.
Tyto řídké, byť existující případy nastávají obvykle tehdy, jestliže výrobce s révou experimentuje mimo rámec definovaných pravidel.
Použije-li například odrůdu, která není v dané oblasti povolena, nezbývá mu než svoje víno "deklasifikovat" mezi stolní vína.
Francouzské stolní víno však zažilo i své roky slávy, a to v časech následujících po skončení druhé světové války, kdy přetrvávaly potíže se zásobováním. Vína byl dostatek, a tak úřady zahájily oficiální kampaň, zdůrazňující jeho nutriční hodnotu (1 litr vína = 300 g chleba).
Plakáty vyzývající ke zvýšené konzumaci vína byly ve francouzských školách vyvěšovány ještě na počátku padesátých let. Dnes plakáty vybízejí spíše k větší střídmosti a k záměně kvantity kvalitou. Pro Vin de Table špatné časy.
