"Třísloviny kvasí jiným způsobem a víno tak ztrácí stabilitu," popsala Ivana Benadová, majitelka valtického zámečku La Veneria, kde speciální víno legionářské vyrábějí.
V sobotu večer si lisování hroznů chodidly na zámečku vyzkoušelo několik zájemců. Mačkání hroznů nohama tu provozují v době vinobraní. Lidé si koupí tři kilogramy vína a hrozny nasypou do kamenné vany, kde je pak drtí. Většinou mačkají zájemci naboso, kdo se ostýchá, dostane gumáky. Ze tří kilogramů mohou ti šikovnější vytlačit až litr a půl šťávy. Mošt se přecedí a kdo má chuť, může ho na místě vypít.
Legionářské víno z Francie
Majitelka zámečku a její kolegové okoukali výrobu legionářského vína ve Francii. Šťáva vymačkaná z hroznů se dává kvasit dohromady s medem, ten pak zvyšuje podíl alkoholu ve víně až na šestnáct procent.
Správně má mošt kvasit v kameninových nádobách, které se zakopávají do země. "Do moku se přidává ještě koření. Důležitý je růžový pepř, který dodává vínu zadní chuť," tvrdí Benadová. Kvůli stabilitě se přisypává mořská sůl. Legionářské víno totiž vyráběli ve Francii před dvěma tisíci lety, kdy přes zemi projížděly římské legie. Vojáci vozili víno v měších a potřebovali, aby se nekazilo.
U legionářského vína se rozlišují dva druhy: červené mulsum a bílé carenum. "Díky medu a koření má mok vlastnosti těžšího dezertního vína, které se může používat třeba jako aperitiv," vykládá Benadová. Cukernatostí se podle ní legionářské víno blíží slámovým.
"Pokud dá člověk přednost legionářskému, ušetří, protože třičtvrtělitrová láhev přijde asi na dvě stě padesát korun, zatímco u slámového se za láhev platí kolem šesti set," míní.
Na výrobu legionářského vína ve Valticích dohlíží Řád rytířů vína. Podle Benadové mohou do spolku vstoupit lidé, kteří rádi dobře jedí, pijí a sbírají víno.
"Sdružení vytváří komendy neboli pobočky po celém světě. Máme zastoupení ve Spojených státech, Německu a v Bratislavě je pobočka pro Slovensko a Maďarsko," vyjmenovala Benadová.
