Výsledky podílových fondů dávají zapomínat na špatné zkušenosti z kuponové privatizace, kdy fondy různými machinacemi připravily lidi celkově o miliardy korun. Nyní valná většina z nich, bez ohledu na oblast své působnosti, za sebou nechává ve zhodnocování majetku klientů v tuzemsku nejvyužívanější formu spoření - bankovní vklady.
Výnos z vkladních knížek za posledních dvanáct měsíců nedosáhl ani šesti procent - u nejúspěšnějšího tuzemského fondu, ING Int-Czech bond, si však klienti mohli připsat za stejnou dobu až čtyřikrát víc. Pravdou ale je, že i podílové fondy mají svá úskalí a rizika. Je to například minimální vstupní částka. Nejvíce »lidový« je v tomto ohledu ŽB Trust. Ten chce po podílnících jako nejmenší možnou částku pět set korun. Volba podílového fondu se navíc vždy omezuje na výběr mezi třemi výhodami - výnosem, nízkým rizikem a takzvanou likviditou, tedy schopností fondu odkoupit zpět své podíly a vyplatit za ně peníze. Lidé si musí uvědomit, že neexistuje žádná společnost, která dokáže nabídnout všechny tři najednou. Tato tři kritéria se vzájemně ovlivňují - investor, který chce inkasovat co nejvyšší zisk, nemůže mít díky tomuto přání zároveň i nejnižší riziko znehodnocení svého vkladu. Klientův cíl totiž fond splní především nákupy akcií, které přinášejí z investičních možností nejvyšší výnos, ovšem je u nich také největší nebezpečí poklesu cen. Také likvidita je v případě akciových nákupů hodně riziková. Pokles kursů akcií totiž nepřinese fondu plánované příjmy a při opačném pohybu cen se zase nemusí najít ochotný kupec, který by hotovost za vysoký kurs zaplatil.
- čtvrtek 19. srpna 1999
