Vytěžený sediment se třeba vyveze jako odpad na zakrytí skládky, třebaže podle vyhlášky splňuje podmínky pro uložení na ornou půdu. Povinnost využít ho co nejlépe totiž neexistuje.
„Měl by být zákon, který řekne, že pokud sediment vyhoví vyhlášce o podmínkách pro uložení na ornou půdu, tak se musí na ornou půdu vrátit,“ myslí si ekologický zemědělec Jan Šušlík, který apeluje na změnu legislativy u poslanců Asociace soukromého zemědělství.
Povodí Moravy, případně jiný správce toku, se řídí zákonem o veřejných zakázkách, kde je prioritou nejnižší cena. Podle Šušlíka by priorita uložení na ornici měla být zohledněna i v dotacích na těžbu, protože uložení sedimentů na ornou půdu a uvedení ornice do původního stavu je vždy dražší než jeho uložení na skládku.
Projekty jen pro velké
Ukládání sedimentů na pole podobně jako hnojivo z živočišné výroby významně zlepšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Je to prospěšné podobně jako chybějící humus, který pozvolna uvolňuje cenné živiny, jako je dusík a fosfor.
Rybníky jsou místo vody plné bláta, na jejich vyčištění chybí peníze |
V Česku je na dně rybníků odhadem až 200 milionů metrů krychlových sedimentů. Ne všechny se však dají vrátit do ornice.
Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy bylo v minulosti nutné navrhnout limitní hodnoty pro znečištění, protože se v některých lokalitách potvrdilo nebezpečné znečištění sedimentů potenciálně toxickými kovy.
Na dvou pozemcích v databázi Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu sedimenty obsahovaly přes tisíc miligramů kadmia na kilogram, limitní hodnoty pro rostlinnou produkci jsou přitom jeden až dva miligramy a přes 20 miligramů už znamená riziko přímého ohrožení lidského zdraví. Kadmium je prokazatelný karcinogen, který je spojen například s výskytem rakoviny plic, prostaty či slinivky břišní.
Současná vláda se v rámci boje proti suchu chlubí podporou odbahňování rybníků, ať už z dotačních titulů ministerstva zemědělství (dotace obcím), nebo životního prostředí. Má to však háček. Moc složitou administrativu, která nahrává větším zemědělským podnikům.
„Když jsem zemědělcům na přednášce vysvětlovala, jaké je papírování s dotacemi na malé vodní nádrže, kde je i odbahnění, říkali, že si raději rybník vybagrují sami,“ popsala realitu Klára Kratochvílová, specialistka na dotace z oblasti životního prostředí ze společnosti Biologica.
Žádat o dotace na odbahnění rybníků se vyplatí prakticky jen u projektů v ceně přesahující jeden milion korun. Úřední martyrium zahrnuje rozbory sedimentů, případně zemědělské půdy, kde má bahno z rybníka skončit, ideálně i geologické vrty kvůli možnému poškození podloží. Jen rozbory stojí kolem patnácti tisíc korun.
„Byly s tím šílené problémy. Museli bychom sedimenty odvézt na řízenou skládku do Pardubic kvůli vyššímu obsahu kadmia,“ řekl. Likvidace by ho vyšla na milion korun. Kvůli opravě hráze bláto z rybníka vyvezl na hromadu, ale nakonec ho na dno vrátil. Pokud jsou sedimenty znečištěny toxickými kovy, jako je například arsen, olovo, kadmium či zinek, částka za likvidaci je závratná. To může potvrdit Libor Hlaváček, který si chtěl před třemi lety odbahnit svůj rybník pro chov kaprů ve vesnici Jedlov na Vysočině. Nakonec to vzdal.
Smutný konec usazenin
Naprostá většina sedimentů v rybnících nicméně limity pro další využití splňuje. A odborníci upozorňují, že sediment je jako surovina nedoceněný.
„Máme velmi tvrdou legislativu. Ne že by byla bezúčelná, ale při řešení aktuální situace v krajině je nastavení naprosto zbytečné,“ myslí si Marek Baxa ze zkušební laboratoře ENKI, která provádí rozbory a analýzy rybničních sedimentů. Firma odebírá ze dna vzorky, které analyzuje a následně dává doporučení místním úřadům. Ty ve finále rozhodují o dalším osudu usazenin, které končí ideálně v orné půdě a v nejhorším případě na skládce.
„Pokud sediment překračuje povolenou úroveň nějaké látky o malé množství, ještě nemusí představovat zdravotní riziko,“ říká Baxa s tím, že je-li látka na hraně vyhláškou stanovených limitů, pro úředníka tím záležitost často končí.
Suchu mají zabránit malé rybníky, jejich budování bude jednodušší |
V některých případech se přitom nabízejí další možnosti. Sediment se třeba může deponovat v katastru rybníka nebo na přilehlých pozemcích, a tím se zvýší šance, že bude třeba za rok využitelný.
Vodní erozí je podle odborníků v Česku postižena více než polovina rozlohy zemědělské půdy. Kvalita půdy přitom bude nejspíš klesat. Značná část nejhodnotnější půdy končí podle Radovana Koppa z Mendelovy univerzity v Brně jako sediment v nádržích a rybnících.
„Hlavní filozofií hospodaření v ČR jsou co nejvyšší výnosy bez ohledu na budoucnost, mizející organická složka je nahrazována hnojením a chemií. Výrazně se snižuje schopnost půdy zadržet vodu, a co nezničí vodní eroze, skončí pod betonem logistických center a supermarketů,“ uvedl Kopp letos na konferenci Rybníky 2019.
