S návrhem rozpočtu nové společné zemědělské politiky přišla Evropská komise už loni v květnu. Po roce a čtvrt není ani dohoda na základních obrysech. Hrozí provizorium?
Vyjednávání o víceletém finančním rámci jsou vždy nesmírně obtížná. Teď je to navíc poprvé v historii EU, kdy se rozpočtový rámec na sedm let sjednává za situace, kdy jedna země velmi pravděpodobně opustí EU. Zároveň je to země, která je čistým plátcem, takže přispívá do rozpočtu EU více penězi, než kolik z něj dostává. To je jeden z dalších faktorů, který hraje roli při návrhu Evropské komise na snížení rozpočtu. Vzhledem k tomu, že peněz má být méně, debata bude složitější než v minulosti. Nějaké přechodné období je rozhodně namístě.
Jak Česká republika pocítí krácení prostředků?
Návrh pro nás není ideální. V případě České republiky se mají přímé platby krátit o čtyři procenta a obálka rozvoje venkova o 16,5 procenta. My s tím nesouhlasíme a žádáme, aby byl rozpočet zachován ve stávající výši. Souhlasíme s tím, že má mít zemědělství větší ambice, pokud jde o ochranu klimatu a ochranu životního prostředí, ale zemědělci musejí být více motivováni a odměněni.
O kolik peněz přijdeme?
V období, které končí v roce 2020, máme na přímé platby k dispozici 6,1 miliardy eur (158 miliard korun), v sedmiletce od roku 2021 to má být 5,9 miliardy eur. V Programu rozvoje venkova se platby zkrátí z 2,17 miliardy eur na 1,81 miliardy. Je to návrh a jednáme s cílem rozpočet navýšit.
Ostatním zemím se peníze krátí stejně?
Čísla se trochu liší. U přímých plateb (platby na plochu SAPS, citlivé komodity) se některé země krátí víc než Česká republika, ale rozvoj venkova vychází nejhůře pro nás. Z našeho pohledu měla být metodika nastavena tak, že se peníze sníží všem stejně. Případně že by to zůstalo nastaveno jako nyní.
Méně masa a více péče o půdu. Zemědělství se musí změnit, uvádí analýza |
Co se stane, pokud se nová pravidla, která mají platit od roku 2021, nestihnou včas schválit?
Je možné, že dojde na rozpočtové provizorium. Mělo by to vliv na to, kdy a jak se budou vyplácet zemědělské dotace. EU by se musela řídit dosavadním rozpočtem, který je větší. Je otázka, do jaké míry by nás to zasáhlo.
Nebylo by to pro nás výhodné?
Představovalo by to určitou nejistotu. Pro nás je výhodnější se dohodnout na navýšení rozpočtu nebo jeho včasném přijetí a udržení v současné výši. To, že nejsou odsouhlaseny peníze pro příští období, brzdí projednávání nových pravidel pro zemědělce.
Dokdy by měla být přijata dohoda o rozpočtu, aby provizorium nenastalo?
Byli bychom rádi, kdyby se dohoda uzavřela do konce letošního roku, ale to by byl velmi optimistický scénář, přestože finské předsednictví v Radě EU vyjádřilo snahu dohody dosáhnout. Myslím, že dříve než v polovině příštího roku to nebude. To ale neznamená, že bychom nepotřebovali minimálně jednoleté přechodné období, abychom politiku zavedli. Preferujeme ale odklad o dva roky.
Proč má uvádění do praxe jednotlivých zemí trvat tak dlouho?
Evropská komise svým návrhem v podstatě převrací dosavadní principy fungování zemědělské politiky ve dvou hlavních aspektech. Za prvé v administrativě, tedy řízení. Dnes EU nalajnuje všechna pravidla, Evropská komise k nim dodá prováděcí nařízení a poté státy musejí velmi složité předpisy uvést do praxe. Nová zemědělská politika bude jednodušší, ale detailní pravidla si státy stanoví samy. Budeme proto muset vytvářet mnohem víc předpisů a pravidel než dosud.
Na čem dohoda o nové společné zemědělské politice vázne? Mluví se třeba o tom, že Německo chce větší škrty kvůli brexitu.
Mohu říct jediné. Dosud ani rumunské ani finské předsednictví nedalo na stůl žádná čísla. Debata se proto logicky nemůže zásadně posunout. Zdaleka nejde jen o Německo. Téměř každý stát má nějaké výhrady a my také, například k výši zemědělské politiky a kohezní politice. Řekl bych, že v tuto chvíli žádný stát není připravený na návrh Komise kývnout. Myslím, že Německo nebude jediný hráč a svou roli sehraje i Visegrádská čtyřka.
Nová společná zemědělská politika klade větší důraz na životní prostředí. Budou zemědělci více motivováni k tomu, aby hospodařili ekologicky?
Pokud jde o motivaci k ekologickému zemědělství, možné to bude, pokud členský stát takové opatření v přímých platbách vytvoří. Nová politika posílí environmentální ambice. Komise chce, aby se 40 procent prostředků věnovalo na opatření ve vztahu k životnímu prostředí a klimatu. Politika má být měřitelná, což bude trochu komplikované.
Počítá se v rámci boje za lepší klima s podporou nákupu systémů precizního zemědělství? Například senzorů, mobilních aplikací, chytrých postřikovačů, autonomních traktorů?
Určitě. Mělo by být podporováno konkurenceschopné zemědělství šetrné k životnímu prostředí, a to velmi dobře ladí s moderními technologiemi. Evropská komise navrhla vyčlenit 10 miliard eur v rámci výzkumu na oblast zemědělství a potravinářství. Trochu problém je vztah k rozpočtu. Velký podíl peněz z rozvoje venkova, 70 až 80 procent, už dnes dáváme na takzvaná agroenvironmentálně klimatická opatření a podporu hospodaření v méně příznivých oblastech. Pokud nám Evropská komise rozpočet zkrátí podle plánu, nevíme, z čeho bychom investiční záležitosti financovali. Proto říkáme, nekraťme. Ušetří to peníze za pesticidy, hnojiva, přinese více organické hmoty do půdy atd.
Mohly by se moderní technologie více využívat i ke kontrolám hospodaření na farmách?
Bude to možné. Kontroloři by potom nemuseli v takové míře navštěvovat farmy, ale mohli by využívat družicové snímky, ze kterých budou schopni ověřit, zda zemědělec dělal to, co měl.
Budou platit přísnější pravidla pro to, jak zacházet s půdou? Říká se, že se místo orby používají techniky, které podporují utužování půdy.
Podmínky z hlediska způsobilosti by toto obsahovat neměly a za mě je to jednoznačně dobře. Minimalizační technologie na svazích a erozně ohrožených pozemcích jsou klíčové k tomu, abychom snížili míru eroze. Bez technologií, jako je páskové setí, to nejde. Na škole mě učili, že hluboká a střední orba je základem agrotechniky. Dnes se říká, že při orbě dochází k většímu uvolňování skleníkových plynů CO2 než u technologií bez orby. Nedá se říct, jestli orat, nebo neorat. Je to na podniku, kvalitě půd, svažitosti pozemku, skladbě plodin… Pokud zemědělec přijme taková opatření, že bude zvyšovat organickou hmotu v půdě, bude omezovat erozi a zvyšovat biologickou rozmanitost krajiny, tak za to peníze dostane.
Nejvýbušnějším tématem je pro Česko zastropování dotací. Podniky nad určitou velikost by už dotace nedostávaly. Proč s tím Česko nesouhlasí?
Struktura zemědělství v tuzemsku je naprosto odlišná od většiny ostatních států. Historicky z důvodů kolektivizace máme nejvyšší průměrnou výměru farem, kolem 130 hektarů, průměr EU je přitom 14 hektarů. Říkáme, že pokud má zastropování platit, tak dobrovolné.
Kolika farem by se zastropování v Česku dotklo?
Záleží na formě. Zjednodušeně řečeno, kolem dvou tisíc podniků. Opatření, jak je navrhla Evropská komise, by se týkalo zhruba dvou třetin zemědělské půdy v Česku. Dotklo by se podniků, které zaměstnávají přes polovinu pracovní síly, chovají přes tři čtvrtiny kusů skotu a devadesát procent dojnic.
Podstatou zastropování je, že se část peněz vezme velkým farmám a přerozdělí se mezi malé. Souhlasíte s principy Evropské komise, že by se měly více podporovat malé a střední farmy?
Jednoznačně. Je to naprosto legitimní požadavek, který vychází z výhody úspor z rozsahu a je to v pořádku. Ale chceme je podpořit efektivním a jednoduchým způsobem, takzvanou platbou na první hektary. (Dotace by dostávali všichni zemědělci na určitý počet hektarů, které obdělávají. To by zvýhodnilo menší farmy. – pozn. red.) Samo sebou se rozumí, že peníze pro malé podniky se musejí vzít velkým, ale je potřeba to udělat inteligentním způsobem, který nenaruší konkurenceschopnost větších podniků, které v Česku tvoří většinu zemědělské produkce. Co je cílem společné zemědělské politiky? Poškodit velké nebo podpořit malé? Podle mě jasně podpořit malé.
Jak byste chtěl podpořit malé?
Můžeme vzít sedm procent z obálky, kde máme necelých 850 milionů eur, a vyplácet je na první hektary. Rozsah je otázkou k diskusi. Může to být 133 hektarů, teoreticky i více. Bude pro to potřeba znát parametry finální dohody, kde může být stanoveno, že to může být nejvýše průměrná rozloha farem. Podporujeme, aby platba byla povinná a každá země takto musela podpořit menší zemědělce.
Nebude pak docházet k účelovému dělení farem kvůli dotacím?
Nemělo by. Nastaví se to tak, aby firmy v případě účelového dělení nedostaly dotace vůbec. Pochybuju, že by někdo rozdělil 1500hektarový podnik na deset účetních jednotek a myslel si, že mu to projde. Navíc by s tím spojené náklady byly příliš velké.
Jaká je šance, že prosadíte dobrovolnost zastropování?
Za dva roky se nám podařilo celou řadu členských zemí přesvědčit, že zastropování má být dobrovolné. Víc než polovina zemí EU podporuje myšlenku, aby to tak bylo. Členské státy, což je Rada EU, reformu vyjednává s Evropským Parlamentem a Evropskou komisí. A tam jsou názory úplně jiné. Europarlament navrhl povinné zastropování, je tam silný „drive“, aby to tak bylo.
Pokud se zavede redistributivní platba, zruší se povinná modulace, tedy v současnosti jediný nástroj, který zvýhodňuje malé na úkor velkých?
Určitě, ta by nepokračovala.
S čím v návrhu dále nesouhlasíte?
Naším cílem je, aby politika byla jednoduchá, nikoho nediskriminovala a umožnila podporu citlivých sektorů. Typicky Německo, Holandsko nebo Dánsko ale bojují proti tomu, aby státy mohly podporovat jednotlivé sektory. Třeba Němci v roce 2013 zavedli zrušení plateb na sektory a všechno platí na hektary. My chceme udržet podpory na pro nás citlivější sektory cukrové řepy, chmele, brambor, skotu, ovcí nebo škrobových brambor. Pro nás je důležité vyplácet na ně speciální podporu.
Hrozí, že se podpory zruší?
Na citlivé sektory může jít 13 procent z celé obálky a další 2 procenta na bílkovinné plodiny jako je hrách a čočka. Tato záležitost je v reformě nesmírně diskutována a Němci tlačí na to, aby se podpory úplně zrušily. Evropská komise tlak Německa, ale třeba i Dánska trochu podlehla. Navrhla, aby na citlivé komodity šlo pouze 10 + 2 procenta. S tím nesouhlasíme. Shromáždili jsme určitou skupinu států, která požaduje, aby to bylo minimálně 13+2 a naopak aby bylo možné případné navýšení. Je to vysoce aktuální a máme v tom podporu několika zemí.
24. dubna 2019 |
