V době kdy Českou republiku trápí vlna suchých let se rybníky stávají důležitější součástí české krajině než kdy dříve. Fungují jako rezervoáry pro zadržení vody, která by jinak odtekla řekami pryč z našeho území, zároveň jsou také důležitou součástí ochrany proti povodním. Dokážou zachytit i vodu z případných rychlých přívalových dešťů, se kterými si dnes krajina poradit neumí.
Jenže rybníky mají závažné potíže. Jsou totiž plné bahna. Podle odhadů jsou rybníky naplněné vodou jenom ze dvou třetin. Zbytek tvoří sedimenty. Podle statistik je u nás přebytečného bláta zhruba 200 milionů metrů krychlových. Největší tuzemská vodní nádrž Lipno, které má rozlohu bez mála pět tisíc hektarů a hloubku 22 metrů, by se dala tímto bahnem bez problémů naplnit ze dvou třetin.
Nejzávažnější problém českých rybníků
„Zabahněné rybníky jsou v současnosti nejzávažnějším problémem našeho rybníkářství,“ uvádí ministerstvo zemědělství ve svém akčním plánu, který má platit až do roku 2024. Rybníkáři doplácejí na hospodaření zemědělců. Velké souvislé zemědělské plochy samy o sobě příliš vody neudrží. Pokud přijde silnější déšť vrchní část zeminy spláchne z pole pryč. Ta končí v řekách a v rybnících.
„Je to velký problém,“ říká Ján Regenda, zástupce ředitele Ústavu akvakultury a ochrany vod na Jihočeské univerzitě. Vysvětluje, že ministerstvo zemědělství poskytuje dotaci 210 korun na odstranění jednoho metru krychlového bahna. Jednoduchou matematikou se tak dá dovodit, že na odstranění všech přebytečných sedimentů by bylo potřeba vyčlenit částku zhruba 40 miliard korun.
Je to ale jenom malá část, zbytek musejí rybníkáři zaplatit ze své kapsy. „Reálné náklady jsou 300 až 800 korun, na jeden metr krychlový sedimentů,“ popisuje ředitel Rybářského sdružení České republiky Michal Kratochvíl. Takové náklady nejsou majitelé rybníků schopní ze svých příjmů pokrýt a jsou závislí na pomoci státu. „Peněz na odbahnění je nedostatek,“ říká Kratochvíl.
Takové peníze ale v rozpočtu nejsou. Na dotace, které se dají využít k odbahnění je vyhrazeno zhruba 2,5 miliardy korun. Jsou ve společném balíčku také s penězi na opravy, na samotné čištění tak podle Kratochvíla zbývá zhruba miliarda.
Z hnojiva se stává toxický odpad
Rybníkáři navíc nemají jistotu, že rybník nebude za pár měsíců vypadat úplně stejně jako před vyčištěním. „Může se stát, že odbahníte rybník, zemědělec kousek od něj vysadí nevhodnou plodinu, špatně zaprší a rybník je opět zabahněný,“ vysvětluje Regenda. Vyčištění rybníka, který má plochu jeden hektar přitom může vyjít i na milion korun.
Bláto navíc nezůstává celou dobu v jednom rybníku. Společně s vodou putuje dál do řek. „Cesta bahna může trvat mnoho let,“ popisuje Regenda a tady se situace komplikuje ještě víc. Pokud se bahno vytěží a neobsahuje nebezpečné látky, jde vlastně o velmi kvalitní hnojivo, které se může na pole zase vrátit. Pokud bláto zůstane ve vodě dlouho, může se stát toxickým.
Čím delší dobu totiž sedimenty řekami putují, tím větší je riziko, že se ně navážou těžké kovy a další chemické látky. Před odbahněním se zjišťuje v jakém stavu bláto je. Pokud je v něm nadlimitní množství nebezpečných látek, musí se zlikvidovat jako nebezpečný odpad a tím skokově narůstají náklady. „Takový rybník se fakticky nedá odbahnit, protože to nikdo nezaplatí,“ doplňuje Regenda.
V bahně jsou i čtyřicet let staré chemikálie
Že jsou těžké kovy v tuzemských sedimentech přítomné, potvrzuje i nejnovější zpráva ministerstva zemědělství o stavu vodního hospodářství za rok 2017. Ta upozorňuje, že při měření byly na některých místech zjištěny mimo jiné také nadlimitní koncentrace olova, kadmia, rtuti a niklu. Jedovaté látky se nejčastěji dostávají do vody pravděpodobně jako důsledek spalování fosilních paliv, ať už v domácnostech, nebo v průmyslových provozech.
„Jedná se v podstatě o starou ekologickou zátěž,“ píše ministerstvo ve své zprávě. Často jde o dědictví staré několik desítek let. V Labi například výzkumníci objevili kromě těžkých kovů také zbytky jedovatého insekticidu DDT. Používání DDT bylo u nás zakázáno už v roce 1974.
Potřebujeme více rybníků
V České republice je zhruba 24 tisíc rybníků. Podle odborníků to ale na boj se suchem nestačí. „Rybník nebo jakákoliv vodní nádrž je velmi důležitý prvek v krajině, rybník totiž dokáže zadržet vodu a v naší republice je potřeba vodu zadržet, jelikož od nás voda pouze odtéká,“ vysvětlil v Rozstřelu rektor České zemědělské univerzity Petr Sklenička. Podle odborníků je potřeba postavit dalších 50 až 70 tisíc rybníků.
Sucho zhoršuje také způsob obdělávání zemědělské půdy. „U nás a na Slovensku jsou obrovské bloky orné půdy, suverénně největší v Evropě. Taková krajina se obtížně vypořádává s extrémy jako jsou sucha nebo naopak povodně,“ doplnil Sklenička. Podle vědců u nás správně hospodaří jen čtvrtina zemědělců.
Petr Sklenička byl hostem pořadu Rozstřel 23. 4. 2019:
