Niedermayer: Existuje několik důvodů, aby klesly ceny

Finanční krize v USA působí i na českou ekonomiku. Podle finančníka a ekonoma Luďka Niedermayera se neřítí do velké katastrofy, ale samozřejmě zpomalí růst. Na otázky ohledně finanční krize odpovídal v nové rozhovorové rubrice MF DNES Přímo k věci bývalý viceguvernér České národní banky.

Luděk Niedermayer, toho času v půlroční karanténě po odchodu z ČNB. | foto:  Michal Růžička, MAFRA

Pane Niedermayere, přímo k věci: vydělal, nebo prodělal jste vy osobně na finanční krizi?
Z centrální banky jsem si odnesl vydělané peníze v tom nejjednodušším stavu. Žádné rizikové investice nemám, takže jsem nevydělal ani neprodělal. Zatím jsem se do toho nějak nepouštěl.

Co čekat od centrálního bankéře, ti bývají opatrní.
Příležitosti na trhu existují. Ale já jsem se spíš zabýval tím, abych si vyčistil hlavu a rozmyslel, čím se chci dál živit. Ne tím, jak investovat peníze. Navíc z centrální banky byl člověk zvyklý uvažovat v termínech stovek milionů nebo miliard, což samozřejmě není výše mých úspor. To pak vypadá méně atraktivně, řešit nějaké desetitisícové, eventuálně statisícové položky.

Už víte, co budete dál dělat?
Šestiměsíční karanténa po odchodu z ČNB mi končí teď v září. První rozhodnutí bylo zůstat tady v České republice, nepracovat venku. A nebude asi překvapení, že skončím blízko finančnictví. Teď zvažuji poslední nabídky, velmi rychle se rozhodnu.

Politika vás nelákala?
Za současného stavu je politika ta nejméně lákavá věc. Myslím, že do politiky by měli chodit lidé, kteří dokázali, že něco umějí, že se umějí poctivě živit. Po ČNB cítím potřebu pracovat v privátním sektoru.

A teď k finanční krizi. Co má dělat obyčejný člověk? Začít šetřit, omezit dovolené, kupovat levné akcie?
To musí vycházet z toho, co naši ekonomiku čeká. Samozřejmě se neřítí do nějaké katastrofy, ale výrazným způsobem zpomalí ekonomický růst. V poslední době se tu trochu rozjelo zadlužování, u některých lidí to bude vyžadovat uskromnění. Už proto, že zpomalení ekonomiky zasáhne určitou část lidí zpomalením růstu platu. Zároveň platí, že krize vždy otevírá možnosti investovat, akcie jsou levné. Ale to si řada lidí myslela před pár měsíci a nyní zažili nemalé ztráty.

Platy tedy tolik neporostou. A co ceny, klesnou alespoň?
Máme tady několik důvodů, aby ceny klesly. Jednak je to posílení kurzu koruny, které zlevňuje dovážené zboží. Jednak je to pokles cen energetických surovin a potravin, které v minulých měsících tlačily inflaci nahoru. A zároveň zpomalení ekonomiky přinese snížení poptávky.

Mluví se o ohromné krizi. Ale jaká je to krize, když české ekonomice předvídáme "jen" zpomalení na tři procenta? Čili pořád poroste, jen ne tak rychle, jak jsme snili.
Jistě, v našem kontextu je hovořit o krizi velká nadsázka. Zatím dokonce i v evropském kontextu. Poslední čtyři roky jsme rostli více než pětiprocentním tempem. Už před finanční krizí ekonomové věděli, že po tom velmi rychlém a dlouhém růstu si česká ekonomika oddechne, růst se zpomalí. Bohužel, teď se k tomu nabalí zpomalení světového růstu, takže to vydechnutí bude trochu větší. Řada firem zpomalení pocítí, mohou se dostat do potíží. Jednou z takových firem je státní rozpočet, ten to pocítí znatelně.

Jak přesně?
Problém rozpočtu je nadhodnocení jeho příjmů kvůli příliš optimistickému očekávání hospodářského růstu. Politikům neustále hrozí nějaké volby, takže nechtějí umožnit žádné zpomalení ekonomiky. České hospodářství se v posledních letech evidentně pohybovalo nad svým potenciálem, neboli rostlo rychleji, než by zvládlo. Je třeba, aby si vydechlo. A je to v pořádku, změní se tím některé poměry. Třeba se sníží příliš vysoké ceny nemovitostí. To umožní přeskupit síly, lidé půjdou podnikat do jiných oborů. 

Jsou po krizi důvody spíše euro přijmout co nejrychleji, nebo naopak přijetí ještě oddalovat?
Teď je to tak, že ODS z důvodů výrazně ideových euro nechce. Podnikatelé euro chtějí. A dnes opoziční ČSSD měla možnost euro zavést, ale trestuhodně ji prohospodařila. Silná koruna může být pro lidi příjemná, ale jeden kamarád říká, aby to nedopadlo tak, že se lidé vrátí opálení od moře a zjistí, že to jejich pracovní místo už neexistuje.

Neskončila krize nějak rychle? Americká vláda slíbila pomoc, kurzy akcií rázem vyrazily vzhůru...
Krize zdaleka neskončila. Akciové trhy čekají na symbolické zprávy, tou byla pomoc americké vlády. Oni čekají na takovéto symboly, ale symboly nemohou řešit reálný stav. A ten je opravdu vážný. To zdaleka není konec.

Je korektní pomáhat z veřejných zdrojů bankám, které dosud ohromně vydělávaly?
Politicky je velmi nepopulární pomáhat finančnímu sektoru. Důležité je vytvořit ten balíček tak, aby něco řešil. Zároveň je strašně složité, aby také obsahoval oprávněnou morální dimenzi, že se těm bohatým arogantním bankám nebude jen tak pomáhat. Ty wallstreetské firmy byly symbolem úspěchu v poslední dekádě. Samozřejmě z hlediska morálního hazardu je záchrana jakýchkoliv akcionářů prostě špatná. Když věci jdou dobře, těší se akcionáři z obrovských zisků, a když věci jdou špatně, tak jim někdo pomůže. To je naprosto špatný systém.

Nehrozí podobná krize v malém i Česku? Hodně lidí si napůjčovalo spotřebitelské úvěry...
O tom se už spekuluje delší dobu. Naše ekonomika ještě není v americkém stadiu, kdy lidé nemohou nebo nechtějí splácet. Jde o to, že někdo má dluhů příliš mnoho. V Anglii nebo v Americe mladí lidé investují do bydlení, ale jdou po schodech postupně. Začínají od nejmenšího bytu. U nás si lidé berou relativně velké hypotéky, kupují relativně velké nemovitosti. Druhá věc je, že si lidé brali úvěry na špatné věci od špatných institucí, jež někdy operují na hranici lichvy.

Levicoví extremisté to označují za konec kapitalismu, krach neviditelné ruky trhu. Nevracíme se spíš ke starému dobrému kapitalismu?
Nikde není volný kapitalismus, volný trh. Může se stát, že hřiště nejsou nalinkována úplně prozřetelně. V tom pak může vyrůst systém, který už od začátku nevypadá životaschopně. Třeba naše kampeličky. Vznikly politickým rozhodnutím. Za několik let zkolabovaly. A daňoví poplatníci zaplatili nemalé náklady. To přece není kolaps kapitalismu. To je kolaps těch, kteří linkují to hřiště.

. Otázky čtenářů iDNES.cz

Honza V.: Chtěl bych se zeptat, kolik hodin denně v průměru pracujete? A jaký názor máte na pracovní dobu manažerů, kteří pracují i více než dvanáct hodin denně?
Jsem skeptický, že člověk je dlouhodobě schopný dosahovat špičkových výkonů po dvanáct hodin denně, pět až sedm dnů v týdnu. To prostě nejde. Protože intelektuální kapacita lidí je omezená. Samozřejmě když se děje něco vážného, tak se hodinky nezastavují, než se člověk dostane k výsledku.

Petr Král: Myslíte, že rozhodnutí ministra financí přidat letos i příští rok státním zaměstnancům pouze 1,5 procenta k platu lze ospravedlnit stavem naší ekonomiky? Ne stavem ekonomiky, ale stavem rozpočtu. A jeho stav není radostný. Peníze prakticky nejsou na nic. Jedna z variant je zvyšování efektivity. To, že do státní správy jde na mzdy o 1,5 procenta více, neznamená, že mzdy porostou o 1,5 procenta. Ve státní sféře existuje nemalý prostor na zvýšení efektivity, tedy provádění činnosti s menším počtem lidí. Fascinuje mě, že k takovému vývoji nedochází. Rizikem malého růst mezd je, že se bude snižovat kvalita těch lidí.

Pavel Niedoba: Když někdo něco ukradne nebo zpronevěří, jde před soud. Když někdo nezodpovědnými chamtivými finančními operacemi na konto jiných vylepšuje hospodaření, říká se tomu krize. Pojmenuje a potrestá někdo viníky?
Oddělil bych dvě věci. Když někdo vylepšuje hospodaření, tak podvádí. Tohle je v civilizovaných zemích postihováno naprosto nemilosrdně. Jiná věc je, když někdo podniká a to podnikání se prostě nevyvede. Ono samozřejmě není dobré říct, že Lehman Brothers se to nevyvedlo, ale oni prováděli obchody jako všichni ostatní. Nedělali kriminální činy.

Karel Brokeš: Nebylo by lepší wallstreetské firmy nechat prostě krachnout se všemi řetězovými důsledky? Než aby daňoví poplatníci museli platit špatné investování těchto soukromých firem?
V první fázi by měli krachnout akcionáři, majitelé. A to je v Americe vidět, oni o všechno přicházejí. U finančních institucí jsou dodavatelé a odběratelé všichni, takže skutečně hrozil řetězový krach. Z něj by měli bolehlav všichni. Naprosto nepředstavitelný. Proto se americká vláda rozhodla, že tohle politicky nepopulární řešení je jediné možné. Samozřejmě není v situaci, kdy by mohla vyhazovat peníze daňových poplatníků na sanování lidí, o kterých se v novinách píše, jaké mají milionové příjmy.

Karel Dohnal: Kdo za krizi vlastně může? Ředitelé investičních bank?
Je jich celá řada. Model investičního bankovnictví stál na více pilířích. Těch lidí, kteří něco špatně vyhodnotili, je víc. Třeba ratingové agentury, které posuzují rizika. Důsledkem je, že v Americe vznikla obrovská nedůvěra ve finančním sektoru, která přesahuje rozsah reálného problému.

Petr Novák: Je to srovnatelné s ropným šokem v 70. letech?
Zdražení ropy je něco jiného, nemá jen negativní důsledky. Ekonomická hodnota energií, jež by měla zahrnovat neobnovitelnost zdrojů a důsledky na životní prostředí, byla dramaticky podhodnocena.

. Nová rubrika rozhovorů

Čtenáři iDNES.cz mají jedinečnou možnost se zapojit do pravidelných rozhovorů na aktuální témata. Ze zaslaných otázek vybereme několik, které během rozhovoru osobnosti položíme a odpovědi poté zveřejníme ve středeční MF DNES a na iDNES.cz.