Státníci v úterý navrhli jako řešení současných problémů eurozóny například vytvoření nové kolektivní vlády, zdanění finančních transakcí či zavedení principu vyrovnaného rozpočtu (článek čtěte zde). Podle ekonomů oslovených iDNES.cz však závěry schůzky řeší spíš dlouhodobější vize eurozóny, ne ale dluhovou krizi.
"Trhy by nyní uvítaly společné evropské dluhopisy. To by totiž na rozdíl od všeho, na čem se dohodli představitelé Německa a Francie, řešilo dluh, i když také ne zcela," míní například ekonom Next Finance Vladimír Pikora.
David Marek, Patria Finance
Stručně: neslané, nemastné. Eurozóna stojí na rozcestí, zda se vydá cestou prohloubení integrace, nebo couvne o krok zpět.
Kladné hodnocení si zaslouží úsilí o zakotvení fiskální disciplíny do ústav jednotlivých států eurozóny. Pakt stability a růstu selhal a dnes představuje téměř bezcenný dokument. Zároveň se ukazuje, že rozpočtovou politiku nelze v plné míře svěřit politikům, neboť dříve či později se najde někdo, kdo veřejné finance zneužije ke sledování vlastních politických cílů, nebo jim jednoduše nerozumí. Nezbývá než zakotvit základní principy rozpočtové disciplíny do ústavy, případně vytvořit další pojistky (např. nezávislé národní rozpočtové rady).
Naopak nic dobrého nepřinese daň z finančních transakcí. Eurozóna nikdy nebyla klíčovým finančním centrem podobného významu jako Londýn nebo New York a po zavedení daně z finančních transakcí její význam ještě klesne. Peníze investorů a obchodování se jednoduše přesunou jinam, eurozóna přijde o pozitivní vliv finančních trhů na vývoj ekonomiky, firmy budou ještě více závislé na úvěrech od bank a celkový rozpočtový dopad může být neutrální či záporný. Dosavadní zkušenosti s touto daní nejsou pozitivní.
Jan Bureš, ČSOB
Francie a Německo se znovu snaží trhům ukázat, že dokážou táhnout za jeden provaz. I když z dlouhodobého pohledu je řada úvah kancléřky Merkelové a prezidenta Sarkozyho správná (např. ústavní rozpočtové pojistky), trhům chybí především shoda na krátkodobém managementu krize.Trhy v tuto chvíli potřebují vidět jasnější záruky za financování Španělska a Itálie, které mohou mít v zásadě tři podoby:
Trvalý závazek Evropské centrální banky k intervencím na sekundárním trhu nebo navýšení prostředků v záchranném fondu EFSF, který by měl mít podle dohody z posledního summitu možnost intervenovat na sekundárních trzích, ale nemá na to dostatek prostředků nebo vydávání společných eurobondů.
Kancléřka Merkelová i prezident Sarkozy ale dali jasně najevo, že jak o eurobondech, tak o navyšování prostředků v EFSF se zatím odmítají bavit. Navíc představily problematický projekt na jednotnou podnikovou daň a především na zdanění finančních transakcí. To nervóznímu finančnímu sektoru na klidu nepřidá.
Vladimír Pikora, Next Finance
Pravděpodobnost rozpadu eurozóny po úterním setkání politiků neklesla. Naopak trh je znepokojený. Evropa stále nemá žádné řešení, ale tváří se, že jej má. Trhy by nyní uvítaly společné evropské dluhopisy. To by totiž na rozdíl od všeho, na čem se dohodli představitelé Německa a Francie, řešilo dluh, i když také ne zcela. Nicméně bojím se, že to je pro Německo politicky těžko akceptovatelné.
Jedním z důležitých závěrů setkání je podle Německa a Francie zdanění finančních transakcí. Tato daň by údajně měla zvýšit konkurenceschopnost eurozóny. Musím se přiznat, že jaksi nechápu jak. Naopak pokud by došlo ke zdanění finančních transakcí jen v eurozóně, byl by z toho úžasný byznys pro Londýn. Tam by se transakce přenesly a profitovaly by z toho tamější banky.
Luděk Niedermayer, Deloitte
Předpokládám, že svolaná schůzka byla částečnou reflexí na hrozbu krize vyvolanou propadem trhů začátkem srpna. Problém je, že mezitím se stupňuje riziko, že ekonomický růst zemí se zbrzdí a může dojít k propadu do recese. Nemyslím, že toto téma schůzka akcentovala.
To, co bylo prezentováno pod pojmem ekonomická vláda, má spíše politickou než ekonomickou váhu, a navíc jde o projet tak pomalý, že bude mít na krátkodobý vývoj ekonomiky i vnímání rizik EU a eurozóny minimální vliv.
Myšlenka na daň z transakcí má určité racio, ale není dobře proveditelná na úrovni jednotlivých zemí, dokonce ani EU. A globální podpora doposud chybí. Nezdá se mi, že by jednání Merkel - Sarkozy přinesla nějaký průlom.
