"Zatím se dítě k mobilu dostalo především tak, že odložený telefon jednoho z rodičů propadl dolů do rodiny a pořídila se k němu předplacená karta," říká Petr Šindler z Oskara.
Dnes už mají všichni operátoři v nabídce mobily, které splňují dětské nároky. "Jednoduchost ovládání, přehledné menu, ne příliš drahý a s podporou jednotlačítkové volby pro vytáčení nastavených čísel," popisuje Šindler.
"Děti jsou sice schopny se intuitivně naučit zacházet i s velmi složitými přístroji, nicméně pořizovat poslední 'bombu' je nesmysl. Tak jak snadno děti ztrácejí přezůvky či penály, stejně lehce ztratí i telefon," doplňuje Kemrová.
"Navíc se mohou stát terčem zlodějů, kteří dokážou malým dětem i ublížit. Vhodné jsou tedy přístroje odolné proti nárazům a oděru." Mobilní firmy proto pro začátek doporučují rok či dva staré modely. "Vždy však s pouzdrem či šňůrkou na krk, které brání ztrátě," upozorňuje Kemrová.
Pro děti je nejlepší karta
To, co rodiče nejvíc trápí, je placení. "Nejčastěji využívanou variantou je předplacená karta. Vede dítě k samostatnosti, umožňuje snadnou kontrolu nákladů," říká Kemrová.
Operátoři také nabízejí řadu tarifů, z nichž si může uživatel vybrat podle potřeby. "Využít se dá i služba Tandem, tedy možnost získat až tři další dceřiná čísla se zvýhodněným vzájemným voláním a posíláním textovek. Platí se jeden účet," říká Diana Dobálová z Eurotelu.
"Rodiče by však neměli zapomínat, že na pořízení a následný provoz mobilního telefonu by si děti a studenti měli přispívat. Mladší z kapesného, starší třeba z brigády," dodává Šindler. Rozhodně by si rodiče měli podle zkušeností operátorů připravit navíc tři až pět set korun měsíčně na účet dětí.
V řadě případů může mobil sloužit i jako pomůcka. Většina už je vybavena kalkulačkou, hodně jsou rozšířené převodníky měr vah nebo velikostí. "Dají se nastavit upomínky, třeba na domácí úkoly nebo cvičení. Dobrý je i budík, aby dítko nezaspalo do školy. Více než 90 procent mobilů v Česku má funkci budíku," připomíná Šindler.
Studenti se nemusí omezovat jen na to, co umí přístroj, i mezi službami operátorů lze najít řadu užitečných funkcí, jako jsou obousměrné jazykové slovníky nebo výkladové encyklopedie.
Například výkladový slovník u Oskara čerpá z databáze Vševěd, jedno heslo prostřednictvím SMS vyjde zhruba na dvě koruny a nezáleží na tom, v kolika zprávách bude odpověď doručena. Z wapových stránek (internet přizpůsobený pro mobilní přístroje) se dá stáhnout i periodická tabulka prvků nebo osudy slavných.
Ve volném čase a o přestávkách děti zajímají hlavně hry, stahování melodií, log nebo obrázků do telefonu. Podle operátorů u starších hochů vedou tapety na mobilním telefonu, vyhrává ten, kdo má nejvulgárnější. Dívky naopak zůstávají spíše u kytiček a medvídků.
Problémy s používáním telefonu ve škole nastávají většinou až ve vyšších třídách základní a na střední škole. "Doporučujeme mobily nenosit, ale zakázané je přímo nemáme. Děti při hodinách většinou mobilem neobtěžují, spíš výjimečně jejich rodiče," říká Petra Vrbová z jedné z ústeckých základních škol.
Její kolegyně má na rušení recept. Do telefonu překvapenému rodiči oznámí, že se dovolal do hodiny dějepisu či češtiny, a pokud chce vědět, jestli má napsat měkké i, nebo ypsilon, ráda poradí. Jinak ať zavolá později.
Textovky místo časopisů
Starší žáci už jsou stejní jako jejich rodiče, jen si místo časopisů či křížovek posílají pod lavicí textové zprávy a hrají hry. "Mobil se stal i vítaným 'tahákem' při písemkách," připomíná Kemrová.
Podle některých psychologů může používání mobilu u dětí ohrozit rozvoj přirozené lidské komunikace. Textové zprávy, které děti používají nejčastěji, je omezují a nutí pouze k heslovitému způsobu vyjadřování.
