Snižování rozpočtového schodku je nevyhnutelné. České veřejné finance naposledy hospodařily bez deficitu v roce 1993 a od té doby se neustále zadlužujeme bez ohledu na to, zda je vláda růžová, nebo bledě modrá. Při pohledu na kroky, které vláda na cestě k nižšímu deficitu zvolila, je ovšem evidentní, že zde nastal výrazný posun. Na začátku bylo pro koalici zvyšování daní téměř tabu, zejména zvyšování přímých daní. Nyní se z vyšších daní stal klíčový pilíř.
Přehledně: Kde bude stát brát |
V posledním balíku našla vláda čtyři oblasti úspor, pro zvýšení příjmů se naopak dokázala shodnout na 13 opatřeních, většinou daňových. Je zřejmé, že vyššími daněmi si vláda ulehčuje práci při hledání úspor. Navštívili jste někdy v poslední době nějaký státní úřad? Také se vám zdálo, že i přes fronty před přepážkami se někteří úředníci až příliš okázale nudí? Prostor k úsporám zcela nepochybně stále existuje.
Vývoj hospodaření ČRJenom za posledních deset let se dluh více než zdvojnásobil a nyní již dosahuje 41 procent HDP. Loni se sice rozpočtový schodek snížil na 3,1 procenta HDP, k dlouhodobě udržitelným veřejným financím to má ale stále velmi daleko. Úsilí současné vlády je dosud poměrně úspěšné, v roce 2009 deficit činil 5,8 procenta HDP, v roce 2010 4,8 procenta a loni 3,1 procenta. Při udržení reformního kurzu je realistické, aby se v letech 2014-2016 dostal schodek na tak nízkou úroveň, že by se mohl zastavit růst dluhu v poměru k HDP ještě pod hladinou 50 procent HDP. |
Vzhledem k velmi častým kotrmelcům ve vládní koalici bych ani současnou verzi daní pro roky 2014 a 2015 raději nepovažoval za definitivní. Je také zvláštní, jak se některé své plány snaží vláda zamaskovat lépe znějícími slovy. Proč se školnému najednou říká zápisné? Proč vláda tvrdí, že nezavádí druhé daňové pásmo, ale jen "solidární přirážku"?
Nebylo by lepší raději zrušit stropy nejen u zdravotního, ale také sociálního pojištění, místo zavádění "přirážky"?
Za chybu lze považovat dočasnost některých daňových změn. Daňový systém by měl být sestaven tak, aby vydržel řadu let beze změn bez ohledu na kolísání ekonomiky mezi recesí a rozkvětem. Neustálé změny přidělávají zbytečně práci lidem i daňovým úřadům.
Lze pochopit, že hledání kompromisu vzdálí realitu reforem od jejich ideální podoby. Zároveň je jasné, že bezbolestně snižovat rozpočtové deficity jednoduše nejde. Potřebné reformní kroky by ovšem neměly vycházet jen z krátkodobého úsilí dostat pod kontrolu veřejné finance, ale také z dlouhodobé vize fungování ekonomiky a role státu v ní.
