Rozestavěný dálniční areál hotelu Extra si prošel jak pádem Investiční a poštovní banky a krachem Vojenských staveb, tak řadou majetkových převodů, podivných konkurzů i rozsudků.
Investor Bedřich Hnilica i dvacet let od zahájení projektu věří, že nakonec se spravedlnost přikloní na jeho stranu, a nevzdává se boje o nemovitost, i když ji aktuálně nabízí k prodeji někdo jiný - společnost Dareal vlastněná Rostislavem Horčičkou a Jiřím Trčkou. V roce 2008 koupili společnost Euresta, a na tu byl po řadě spletitých transakcí přepsán hotel Extra. Areál teď nabízejí k prodeji, zatím neúspěšně.
„Přemýšleli jsme o tom, že bychom dostavěli areál sami, ale nakonec jsme se rozhodli ho prodat,“ uvedl Trčka. Obavy z toho, že by soudy ještě zpochybnily dřívější rozhodnutí, které převedlo budovu z Hnilicova majetku na Eurestu, nemá. „Ten podpis byl falešný,“ je si jistý Trčka.
Hnilica přišel na nápad s motorestem krátce po revoluci. Pro uskutečnění projektu založil společnost Extra Bau. V roce 1994 začal jednat o úvěru s IPB, kde si na stavbu firma půjčila 93 milionů korun, z nichž do června 1996 vyčerpala 86 milionů.
Už tehdy banka promluvila i do toho, kdo bude generálním dodavatelem a ručitelem za úvěr po dobu výstavby. Podmínkou byly Vojenské stavby, v té době ovládané soukromou osobou. Podle smlouvy o dílo, posvěcené bankou, měly budovu postavit za 93 milionů do poloviny roku 1996.
V červnu 1996 však začaly velké problémy. IPB náhle zastavila financování bez udání důvodu poté, co zjistila, že stavba nebude dokončena v termínu. Banka se přitom ve smlouvě zavázala, že průběh stavby bude kontrolovat nejméně desetkrát, nakonec přišla jen jednou. Vojenské stavby opouští rozestavěný areál.
Bedřich Hnilica v té době nemovitost vložil do dceřiné společnosti Euresta, jak se dohodl s německým investorem. Banka ovšem mezitím postoupila pohledávku za Extra Bau právě Vojenským stavbám, které přitom už v té době dlužily IPB miliardy korun.
Vojenské stavby po Hnilicovi požadovaly, aby na ně za jednu korunu převedl pozemky a všechny budovy. Když odmítl, Vojenské stavby dávají koncem roku 1998 návrh na konkurz Extra Bau.
Po více než dvou letech však vydává soud usnesení o zastavení konkurzu s odůvodněním, že dlužník uhradil svůj závazek navrhovateli.
Tehdy Hnilicův daňový poradce a auditor Pavel Šmíd přivádí jako možného poskytovatele půjčky podnikatele Aleše Wenzela. Ten půjčuje 3,5 milionu korun, za které ručí Extra Bau svým stoprocentním podílem v Eurestě, v níž byly vložené nemovitosti ohodnocené na 75 milionů korun.
Ještě před uplynutím termínu splatnosti si však Wenzel převedl podíl Euresty na sebe a snažil se majetek co nejdříve prodat. To bylo nereálné kvůli zástavě na listu vlastnictví. Wenzelovo vyjádření se nepodařilo MF DNES získat, celý týden byl na dovolené.
Podpis je falešný, rozhodl soud po letech
Kvůli nemožnosti prodeje vrátil Wenzel na základně kupní smlouvy za šest milionů korun nemovitosti zpět přímo Hnilicovi. Prodej byl ověřen notářem, objevil se také v auditovaných účetních závěrkách včetně zdůvodnění.
Ani to však nestačí: po více než deseti letech soud v roce 2012 rozhodl na základě dvou znaleckých posudků, že podpis prodávajícího je falešný, a tím neplatný. Navzdory přítomnosti notáře i potvrzení ve výroční zprávě Euresty, že došlo k prodeji.
„Znalce musí zajímat jen podpisy, a nikoliv okolní dění ve věci,“ vysvětluje autor jednoho z posudků, Kamil Pospíšil.
Hnilica se stále nevzdává myšlenky, že soudy mu nakonec budovu vrátí. „Nyní resort spravedlnosti přistupuje ke kauzám tohoto typu vstřícně a je ochoten se jimi zabývat, případně je znovu otevřít,“ doufá Hnilica.
