Každý řidič, který kdy jel po dálnici D1 z Brna na Prahu, si ho musel všimnout. Rozestavěný hotel, který se tyčí ve svahu nad Popůvkami, straší lidi už šestnáct let. Velkolepé plány se zde však zasekly na majetkových sporech.
Dnes je z hotelu zřícenina: na stavbu i s pozemkem si totiž dělají nárok dvě firmy a dva konkursní správci. Do sporu navíc vstoupila ještě žena jednoho z účastníků. A navíc muž, který podle kupní smlouvy hotel v roce 2000 prodal, tvrdí, že smlouvu nikdy nepodepsal.
Na velké plány nebyly peníze
Když investoři v roce 1994 se stavbou začínali připravovali pro pobavení řidičů z D1, ale hlavně pro závodníky a návštěvníky Masarykova okruhu akvárium se živým žralokem, luxusní restauraci nebo posilovnu. Obyvatelé nedalekých Popůvek si od hotelu zase slibovali nové pracovní příležitosti.
hotel extraKomplex stojí ve svahu nad Popůvkami u dálnice D1 směrem na Prahu. Stavět se začalo v roce 1994, už v roce 1996 se ale stavební práce kvůli nedostatku financí a majetkovým tahanicím zastavily. |
Budovat začala v roce 1994 společnost Euresta, na stavbě se podílela i společnost Extra Bau a Vojenské stavby. Kvůli finančním problémům a nedořešeným majetkovým tahanicím však práce skončily už o dva roky později.
V roce 2000 hotel Extra změnil majitele. Podnikatel Bedřich Hnilica a bývalý jednatel společnosti Euresta tvrdí, že komplex koupil. V katastru nemovitostí je v kolonce vlastník uvedeno jeho jméno. A hned po koupi se pustil do odvážných plánů na jeho dostavbu.
"Sháníme teď 90 milionů. Hotel by se nám mohlo podařit zprovoznit do půl roku," tvrdil tehdy Hnilica směle. Už před deseti lety mu však obyvatelé Popůvek nevěřili.
Konkurs, zpronevěra, milost
Podnikatel mezitím skončil v konkursu, odseděl si několik let za zpronevěru a podle webových stránek prezidentské kanceláře dostal od Václava Klause milost z humanitárních důvodů.
Podle Hnilici se na objektu v letech 1995 až 1996 prostavělo 129 milionů korun. Od té doby chátrá nejen vlivem počasí, ale i nájezdy zlodějů. Posledních několik let je sice areál hlídaný, z hotelu však už stihly zmizet radiátory nebo elektroinstalace.
Ačkoli pozemky pod budovou jsou stále cenné, hodnota nedodělaného domu za šestnáct let velmi spadla. Při dražbě v roce 2005 nabízel konkursní správce Jan Hostinský celou nemovitost za 25 milionů korun.
"Technický stav budovy je zhoršený, objekty chátrají vlivem počasí i tím, že jsou rozestavěné," popisoval tehdy objekt v dražební vyhlášce.
O dalších pět let později vypadá plánovaný velkolepý hotel pořád stejně. A jeho hodnota v roce 2010? "Cenu si netroufám odhadnout. Ale hotel už dlouho chátrá. To, co by majitelé zaplatili za jeho zbourání, bude možná vyšší než hodnota domu," míní Tomáš Matras z realitní kanceláře Matras a Matras.
Kdo se s kým soudí?
Aby se s ruinou mohlo začít něco dít, musí být jasný její vlastník. Majetkové tahanice kolem stavby se sice vlečou už od poloviny 90. let, Okresní soud Brno-venkov se ovšem sporem začal zabývat teprve před dvěma lety.
Mezitím spolu dva aktéři kauzy skončili v konkursu a ukázalo se, že původní majitel hotel zřejmě vůbec neprodal.
A právě to byl popud pro nové soudní řízení. Když si nový majitel Euresty všiml, že hotel skončil v rukou Bedřicha Hnilici zřejmě neprávem, podal žalobu.
Ve sporu tak teď figuruje společnost Euresta jako žalobce, konkursní správce Bedřicha Hnilici Jan Hostinský, konkursní správce Vojenských staveb Přemysl Kraus a společnost Extra Bau. Ti se proti žalobě Euresty brání podáním vzájemné žaloby.
Navíc do sporu jako vedlejší účastník vstoupila Hnilicova manželka Květoslava. "I proto se soud táhne, protože se měnil okruh účastníků. Výhodou tohoto řízení ale je, že řeší spor komplexně," poznamenal soudce Michal Hoskovec.
Podíl Extra Bau a Vojenských staveb přitom není jasný. Firmy měly ve smlouvách sjednané výhrady vlastnictví - pokud jim zadavatel nezaplatí, je majetek jejich. Proto, když Vojenské stavby skončily v úpadku, konkursní správce zahrnul hotel do majetku firmy. Extra Bau zase tvrdí, že vlastníky hotelu jsou oni.
Prodejci někdo vyhrožoval
Nárok na nedostavěný hotel si však dělá především společnost Euresta. "Smlouva, kterou za firmu s Bedřichem Hnilicou podepsal její tehdejší jednatel Aleš Wenzel, je neplatná," zdůvodnila právní zástupkyně Euresty Eliška Chobolová.
Podpisy na listinách totiž podle znalkyně písma nejsou pravé. A sám Wenzel její tvrzení podporuje. "Kupní smlouvu jsem nikdy nepodepsal," tvrdí rezolutně.
V době, kdy podle smlouvy hotel převedl, mu někdo vyhrožoval. "Byly to výhrůžky po telefonu, mého kamaráda ve Zlíně unesli a mě přepadli čtyři chlapi ve Vsetíně. Bál jsem se o život," řekl Wenzel. Tehdy také sbalil celou rodinu a odcestoval do zahraničí.
Na prodej nemovitostí přitom nepřišel on sám, ale kuriózně až auditorka Alena Čechová. V účetnictví firmy zjistila, že budova byla prodána a že společnost Euresta nemá žádný majetek.
"Auditorka potřebovala výpis z katastru a úřad jí odpověděl, že nemovitost byla převedena," popsal Wenzel u soudu, který zatím naposledy pokračoval letošního 6. října.
Ačkoli podle této výpovědi přišel o značný majetek, u soudu si nemohl vzpomenout na kroky, které proti prodeji podnikl. "Nedal jsem pokyn, aby byla nemovitost převedena na Hnilicu, ale nevím přesně, jak potom můj právník postupoval," krčil rameny Wenzel.
Záměr převést tento majetek nikdy neměl a z fingované smlouvy nedostal žádné peníze. Přesto mu finanční úřad vyměřil z prodeje vysokou daň, kterou musel postupně platit. "Rezignoval jsem na to," povzdechl si bývalý jednatel Euresty.
Hotel bude okolí hyzdit dál
Dnes se společnost ve své žalobě opírá o tvrzení znalkyně písma Jarmily Hanychové. Podle ní není ani podpis na kopii kupní smlouvy ani na originálech dalších smluv pravým podpisem Aleše Wenzela.
"Je pravděpodobné, že všechny podpisy padělala jedna osoba. Nepředpokládám, že by smlouvy Wenzel mohl podepsat pod nátlakem," uvedla Hanychová před soudem.
Euresta proto v roce 2008 žádá o vyloučení hotelu ze soupisu majetku Bedřicha Hnilici. Pokud by se potvrdilo, že Wenzel majetek nikdy neprodal, znamenalo by to, že Euresta hotel nikdy neprodala. Návrh na vklad do katastru nemovitostí by byl neplatný a Vojenské stavby by se zahrnutím stavby do svého majetku bezdůvodně obohacovaly. O tom ale ještě bude znovu soud rokovat.
Nic to ale nezmění na tom, že zchátralá budova bude kopec nad Popůvkami hyzdit dál.
