Česko tak bude i nadále v rámci insolvenčního řízení vystupovat jako zajištěný věřitel. Společnost Viktoriagruppe vyhlásila bankrot v roce 2014. Před jejím úpadkem česká finanční a celní správa zajistila své pohledávky na zaplacení daní zástavami na nemovitostech, které měla tato společnost v České republice. Správce tyto zástavy zpochybnil a obrátil se na Zemský soud v Mnichově, který měl podle žaloby nařídit, aby české zástavy vymazal.
Vrchní zemský soud v Mnichově nyní potvrdil prvoinstanční rozsudek z dubna letošního roku, podle kterého německý soud nemůže rozhodovat o zástavách, jež byly zřízeny českými správními orgány na území České republiky. Takový zásah by byl podle soudu v rozporu s principem imunity státu v mezinárodním právu a narušoval by suverénní výkon moci na českém území, uvedlo ministerstvo financí.
„Tato mezinárodní kauza je velmi komplikovaná, protože samotné insolvenční řízení probíhá v Německu a řídí se německým právem. Viktoriagruppe ale měla majetek a dluhy na daních i v České republice, které se řídí naším právem. Místo vedení zjevně bezúspěšných sporů bychom uvítali, kdyby insolvenční správce efektivně a hospodárně směřoval k ukončení insolvenčního řízení,“ uvedl náměstek ministryně financí pro řízení sekce právní a majetek státu Ondřej Landa.
Nafta za miliardu korun jako „rukojmí“
Stát již dříve, na jaře letošního roku, uspěl u českých soudů ve sporu s insolvenčním správcem společnosti Viktoriagruppe o zhruba 75,3 milionu korun. Správce požadoval peníze za to, že Česko skladovalo v německém Krailingu naftu údajně pod cenou. Proto se domáhal doplacení rozdílu. Žaloba byla Obvodním soudem pro Prahu 5 zamítnuta v celém rozsahu, následně verdikt potvrdil Městský soud v Praze.
Po vyhlášení bankrotu se nemohla Česká republika dostat skoro dva roky, k naftě za miliardu korun, kterou u firmy v Německu skladovala. Transport nafty začal v říjnu 2016, poslední vlak přijel zpět do Česka v listopadu 2017. Doprava stála 47 až 48 milionů korun.
