Podle Jiřího Rajla k tomuto nárůstu dochází poprvé za posledních deset let, kdy registry tyto údaje shromažďují. „Je to první indikátor toho, že se platební morálka klientů zhoršuje. Naštěstí ohrožený dluh zatím tvoří velmi malou část. U hypotečních úvěrů je to méně než jedno procento a u krátkodobých úvěrů, jako jsou úvěry na spotřebu, na koupi auta nebo vybavení domácnosti, to jsou zhruba tři procenta.“
Lidé jsou pod finančním tlakem
Situace se podle Jiřího Rajla začala zřejmě měnit už zhruba před rokem, kdy došlo ke zvýšení úrokových sazeb u hypotečních úvěrů. „Zároveň se lidem začaly zvyšovat náklady na bydlení, rostla inflace i ceny energií. Domácnosti, které předtím splácely bez větších problémů, a dokonce si braly více úvěrů, ale splácely stále dobře, začínají mít problémy.“
„Jsou tedy pod tlakem, ze kterého se dostanou jen tím, že si přestanou půjčovat. A to se děje zejména u hypotečních úvěrů, jejichž objem se oproti loňskému roku snížil o 60 procent,“ pokračuje šéf registru.
„Zkuste si to spočítat. Pokud byla ještě před dvěma lety úroková sazba u hypotéky kolem dvou procent a klient splácel měsíčně zhruba 11 tisíc korun, tak při zvýšení sazby na 6 procent dnes zaplatí 18 tisíc. To je výrazný nárůst. Bohužel se navíc stávalo, že si lidé brali hypoteční úvěry doslova na krev, do vyčerpání rodinného rozpočtu. A teď právě končí tříleté či pětileté fixace,“ vysvětluje Rajl příčiny nárůstu ohrožených dluhů.
Situace je horší i v Praze
Nejohroženějšími regiony podle něj stále zůstávají Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský kraj, kde jsou nesplácené dluhy nejčastější. „Ale je pravdou, že se situace začala například v Praze nebo ve středních Čechách obracet. Právě v těchto částech republiky v minulosti rostl objem hypoték nejvíce, takže je logické, že se i zde situace mění.“
V další části Rozstřelu pak Jiří Rajl podrobně hovořil o tom, k čemu bankovní a nebankovní registry slouží. „Úvěrové registry slouží k tomu, aby bankám i nebankovním finančním institucím poskytovaly informace o zadlužení domácností a firem. Jde o to, že pokud žádáte o nějaký úvěr, banka si ověří vaši úvěrovou historii. Ověří si vlastně vaši bonitu, platební morálku. A tu získá právě v našich registrech, a to na základě dat, která od nás získá. Následně vyhodnotí, jestli klient dostane, či nedostane úvěr.“
Nahlížení do registrů
Do registrů však pro vlastní potřeby může nahlédnout každý dospělý občan České republiky, ale jen do vlastních, nikoliv do cizích údajů. Podle Jiřího Rajla je i v zájmu klienta, aby si svou „bonitu“ ověřil ještě před tím, než požádá například o hypotéku nebo leasing na automobil. „Aby pak přímo v bance nebyli tito klienti nepříjemně překvapeni.“
Údaje o úvěru jsou v registrech uchovávány čtyři roky od jeho splacení. Podléhají přísnému dohledu, evropským pravidlům o GDPR i kyberbezpečnostní ochraně.
Jak si vedou čeští věřitelé ve srovnání s klienty ze západní Evropy? Funguje v ČR bezproblémově proces oddlužení? A pomohla zadluženým Čechům tři kola Milostivého léta? I na to odpovídal v Rozstřelu Jiří Rajl, výkonný ředitel Nebankovního registru klientských informací.
