SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvUž od počátku je znát, jak je ve firmě vše organizované a má to tvrdý řád. Na recepci budovy nacházející se kousek za Letištěm Václava Havla nás vítají bezpečnostní rámy, kterými musí zaměstnanci při příchodu i odchodu procházet. Mají tu také stanovené pokyny, jak se správně pohybovat. Ty se dozvídám na úvodním školení od instruktora Ludvíka.
„Aby záda netrpěla, je důležité otáčet se celým tělem, ne v pase. Ruce musíš mít ve středním rozsahu kloubů, to znamená nemít je natažené a ani moc vzadu. Když něco děláš, měj stabilní pozici - jako když hraješ tenis nebo se chceš s někým prát, neměj tedy překřížené nohy ani nohy u sebe. Říká se tomu připravenost pohybu,“ vysvětluje mi Ludvík.
Pravidla mají zajistit, aby se nestávaly pracovní úrazy. Například zvedat balík nesmím zády, ale použít k tomu svaly nohou. Neměl bych však mít kolena úplně ohnutá, ideální je podřep. „Ono to zpočátku působí vtipně, že u toho člověk vypadá jako robot, ale když to pak děláš déle, tak to máš nazkoušené a je to lepší. Já už se podle těch pokynů chovám i doma,“ říká.
Stejnou zkušenost má i Lenka Birnbaumová, která pracuje pro Amazon už šest let. „Já když jdu třeba v obchodě po schodech a vidím, že se někdo nedrží zábradlí, tak už mi to přijde divné,“ naráží na to, že lidé se tu musí při chůzi po schodech držet.
Lenka pracuje na prvním z pěti stanovišť - v úseku příjmu zboží. Veškeré předměty, které sem kamiony přivezou, tady naskenují a položí na žlutý vozík. Práce zde není náročná, jde hlavně o to se nesplést, například při skenování či v počtu položek.
Všichni si tu tykají
Druhé stanoviště je už z mého pohledu zajímavější. Říká se mu stow a pracují tu zaskladňovači. Ti jezdí se žlutými vozíky uličkami mezi regály, ve kterých je 20 milionů položek, a ukládají tam zboží.
Regály jsou rozdělené na šest pater a jednotlivé přihrádky, takzvané biny. Každé patro je označené jiným písmenem od horních F do spodních A. „Pro zaskladňování platí pravidla. Do F dáváme velké lehké věci, do E položky stejného tvaru, například pravidelné krabice, do déčka patří těžké položky. V céčku jsou věci bez tvaru, B je v podstatě to samé jako E a do áčka malé položky či tekutiny,“ popisuje zaskladňovač Michal Demeter.
Nejlepším přítelem pracovníků tohoto oddělení je skener. Zaměstnanec musí skenovat vždy vozík, položku i bin, do kterého zboží dává. Díky tomu panuje neustálý přehled o umístění každé položky.
Práce v Amazonu není žádné terno. Běžný pracovník si na moc nepřijde |
I samotné vložení zboží do binu má řád. Udělal jsem chybu, když jsem tam dal krabičku, pustil ji a následně se chystal naskenovat kód binu. „Je potřeba tu položku, dokud ji nestřelíš (nenaskenuješ - pozn. red.), furt držet. To je pravidlo ruky. Je to proto, abys nedělal zbytečné chyby. Abys nestřelil třeba jiný bin,“ upozorňuje Michal.
Mimochodem, všichni si v celém Amazonu tykají. „Americká firma, klasika,“ vysvětluje mi mluvčí firmy Miroslava Jozová.
Podle ní tu po Vánocích mají větší frmol než třeba na jaře. „Největší špička nebo sezona je samozřejmě před svátky, v období od listopadu do konce prosince, ale postupem času, možná je to i trend posledních let, zákazníci objednávají čím dál víc také po Vánocích. Protože využívají povánočních slev nebo dárkových poukazů, které dostávají pod stromeček,“ říká Jozová.
Hledání zboží mezi 20 miliony položkami
Teď se přesouvám na třetí pracovní pozici. Zůstávám ale mezi regály. Kompletovači objednávek totiž jezdí od jednoho binu k druhému, na rozdíl od zaskladňovačů ale položky vyndávají.
Na skeneru se například objeví údaj: P-0 A105 C123. Ten mi dává najevo, že mám zůstat v přízemí, jet do uličky A105 a najít bin C123. Jakmile položku objevím, naskenuji ji a hned se mi ukáže další nápis, kam mám zamířit. Podle mě je to nejzábavnější práce, mám vždy velkou radost, když se mi podaří zboží najít.
Jak najít ideálního zaměstnance? Recept šéfa Amazonu funguje už 20 let |
Systém mě poslal mimo jiné pro kočičí granule, CD s německými pohádkami, magické ručníky, ramínka na šaty, karton s pitím či holicí strojek. Jakmile mám přepravku se zbožím plnou, odvezu ji na pás a pošlu na čtvrté stanoviště. Tam zboží balí.
Lidé tu stojí okolo pásů v takzvaných parkovacích stanicích. Každý má ve své kóji k dispozici kartonáž i plastové obaly různých velikostí.
„Vezmeš položku, naskenuješ ji a na počítači se ti ukáže, do čeho ji máš zabalit,“ popisuje mi instruktorka Gabriela Štěpařová. Jakmile mám hotovo, nalepím na ni kód a pošlu po pásu na poslední stanoviště.
Tady nakládají zboží z pásů do kontejnerů, které si pak kamiony odvezou. „Tvým úkolem je obsluhovat pásy, nakládat balíky a nedopustit, abys zacpal linku. Takže ty chodíš, vybíráš nejplnější pásy a nakládáš,“ líčí mi pracovník tohoto úseku Petr Machytka.
Oběd za 25 korun
Během směny jsem měl možnost skočit si i do jídelny na oběd. Obědy tu mají za 25 korun, vybírají si ze tří jídel. Tentokrát byl v nabídce vídeňský guláš s knedlíkem, vepřové maso na houbách s dušenou rýží a penne s bazalkovou omáčkou a parmazánem. K tomu vývar, rohlík a mrkvový salát.
Na pauzy i obědy chodí lidé po skupinách. Vždy rozhlasem zazní, kdo má zrovna jít. Díky tomu se ve výdejně jídel netvoří fronty. Pít a na záchod mohou lidé kdykoliv, kouřit jen během pauzy. Mimochodem, jasný řád tu mají i toalety. Nad nimi je semafor. Pokud svítí zelená, mohou lidé vstoupit. Pokud je ale uvnitř uklízečka, září červená a nikdo tam nesmí.
Co se týče práce, nejvíce mě bavilo hledat zboží v regálech a také ho balit. Lidé, kterých tu pracuje 4 500, se tu na jednotlivých pozicích běžně střídají, takže to mají pestré. „Většinou má ale pak každý nejradši tu pozici, na které začínal,“ říká zaskladňovač Michal Demeter.
Z nedobytného hradu se postupně začíná stávat otevřený hrad. Vyvrátit některé mýty o Amazonu, které se po otevření skladu objevovaly na internetu, se firma snaží i tím, že začala pořádat exkurze pro veřejnost.
