Vše začalo již večer předtím... Náš Pán chěl svůj podíl z loupeží, které jsme uskutečnili za posledni dva týdny. Vždy mu odvádíme polovinu z celého lupu, avšak tentokrát nám moc nepřálo, a tak jsme nedali dohromady více jak 160 tisíc zlatých a doufali, že jej tato částka neurazí. Celý poklad jsme pečlivě uložili do jediné pozlacené truhly a domluvili schůzku na půlnoční hodinu u našeho bankéře ve městě Delucia. Dobro však nikdy nespí a celou noc se po našem městě pohybovaly skupiny udatných rytířů a spousty vychytralých mágů. Jindy bychom to brali jako příjemné zpestření, ale náš Pán nemá rád, když s ním někdo mluví a zároveň zadupává do země zbytky svých nepřátel. Pche... jak si vždy myslí, že z nich máme strach. Jsou k smíchu...
Rozhodně jsme byli těmito okolnostmi donuceni ustoupit do ústraní a poklad jsme přes noc ponechali v našem tajném doupěti. Dark City nám poskytlo dostatečné bezpečí, ale nebylo naprosto vhodné pro setkání s naším Pánem. Proseděli jsme celý večer nad mapami Britannie a nakonec jsme našli místo, kde nás nebude nikdo rušit. Díky našim častým nájezdům bylo město Yew prakticky neobydlené a na místní hřbitov se již neodvažovali ani ti nejproslulejší z hrdinů. Vzali jsme tedy truhlu a několik darů pro našeho Pána a vyrazili jsme na cestu.
Těžko sice o tom mluvit jako "o cestě"... Vytvořila jsem bránu a všichni jsme byli na místě během několika vteřin, ale rozhodně se naše předpoklady potvrdily. Ve městě bylo naprosto pusto a když jsme projížděli, tak se i stráže schovávaly a jen po nás zpoza rohů pokukovaly. Po pár minutách jsme se konečně dostali k místnímu hřbitovu, zde jsme měli podle instrukcí vyčkat do setmění, než se náš Pán zjeví. Vyložili jsme tedy truhlu i s dary a přemístili se do zadní části hřbitova. Museli jsme samozřejmě celý prostor důkladně od nemrtvých vyčistit, což nám netrvalo ani dvě minuty, ale truhla nám při boji na zem spadla a zlaťáky se po celém hřbitově rozkutálely. Pán z nás nebude mít radost... vše musíme co nejrychleji uklidit...
Když tu náhle přímo před branami zjevil se rytíř a se slovy: "Co se to tu sakra děje?" zmizel v obláčku dýmu po úspěšném vyvolání kouzla Kal-Ort-Por. Nezbývalo příliš času. Museli jsme zmizet, ale jak... a kam? Peníze se válely všude kolem a neměli jsme čas je všechny posbírat. S tázavým pohledem se na mě všichni podívali. "Tragedy, co teď?" "Začněte sbírat peníze. Zamkněte co se dá do truhly... tady je klíč, je chráněn magickou aurou, pak mi ho vraťte." Na víc už nebyl čas. Vstoupila jsem do meditativního tranzu a spojila se s naším
Pánem. Pomoc přišla v několika vteřinách. Démon se zjevil přímo v našich řadách a začal nám pomáhat se sběrem. Ale to nestačilo... čas se krátil a z města se začal zvedat prach. První jezdci dorazili. Zem se začala otřásat. To mě probralo z tranzu. "To není dobrý, to není dobrý. Sakra... tohle NENÍ dobrý," zaslechla jsem v našich řadách. V tom se otevřela magická brána přímo přede mnou. Rychle jsem zavřela a zastrčila závoru. "Zazděte to. Nevycházejte ven. Musíme se ubránit, než náš Pán dorazí." "Ale jak dlouho? Jak dlouho?" křičel někdo vzadu. Z brány vyšlo na tucet bojovníků. Další tucet přijížděl z města. "Proboha, jsou jich desítky." "Jen se uklidněte, tohle zvládneme," odpovídám na zoufalé výrazy ve tvářich. "Jak zmizí stěna, tak jdeme ven. Hlavně se nenechte vylákat do města, držte se jen v nejbližším okolí a neriskujte. Poklad nesmí dostat. Pokusíme se je oslabit."
Když se poslední čás zdi proměnila v magický prach, vyrazili jsme v plné síle proti přesile. Přesně sehraný útok přinesl své zkažené ovoce a nám se vskutku podařilo celý první předvoj rozprášit. Ten, komu se nepodařilo utéci do města, skončil pod kopyty našich koní. Nálada v táboře se začala zvedat. Něco ke mě v té chvíli matně dolehlo... Va..... s-R... e... l-P... or... "Zatraceně... brána. Ustupte," zavelela Adrienne. A vskutku. V mžiku se celý
prostor zatetelil, prohnul a přímo před našima očima se zjevila modrá brána. "Brána z Britu. Hned zpátky a zazděte vchod." V této chvíli se asi něco stalo. Přestalo nám přát štěstí? Bylo to jen zdání, nebo snad mocný kouzelník na nás seslal prokletí? Nevím, ale již při ústupu dva z nás padli. Před branou se shromáždilo přinejmenším na tři tucty bojovníků. Situace se začala vymykat kontrole. "Jaký je plán?" ptal se kdosi. "Musíme se ubránit, jakmile přijde náš Pán máme vyhráno," odpovídám. "Ale za jak dlouho? Ptám se za jak dlouho?" "Já tě slyším. Nemusíš mi vše opakovat dvakrát. Do setmění zbývá hodina... musíme to vydržet." In-Ex-Grav... Paralyzující zeď dopadla přímo na mé tělo. Zatraceně. Rel-Por, In-Por-Ylem... jsem z toho venku. Co se to ale děje? Démon nikoho neposlouchá a začíná na nás útočit. Tak teď se situace na chvíli naprosto vymyká kontrole. Nemůžeme si dovolit plýtvat manou a snažíme se ho odlákat do zadních částí hřbitova a tam znehybnit. Vzduch začíná houstnout. Celý hřbitov je doslova paralyzován. Nelze se pohnout ani o krok bez toho, abychom nevlezli do nějaké paralyzující stěny. Vzduch je natolik hustý, že jeden krok trvá celou věčnost. Nemohu říct, jaký cíl touto taktikou udatní hrdinové sledovali, ale jediným výsledkem bylo naprosté znehybnění vzduchu v Yew a zajisté to ovlivnilo i jiné části Britannie. Tato situace trvala přinejmenším přes půl hodiny. Alespoň jsme získali
nějaký čas k dobru. Avšak čas udatných hrdinů se krátil. Náš Pán se blížil... do Jeho příchodu zbývalo již necelých 20 minut. Začínala se v nás probouzet jiskřička naděje. Vždyť jich bylo tolik, mohli nás zadupat do země, ale nedokázali to. Alespoň do teď. Hřbitovní brána však nemohla neustálý tlak vydržet a celá se rozlomila. Paralyzující kouzla začínala ztrácet na účinnosti a nebylo je možné dále používat. Schylovalo se k finální konfrontaci. Posledních sedm minut do Jeho příchodu, tři tucty bojovníků v plné síle na straně jedné a osm vyčerpaných zbojníků na straně druhé. Naposledy jsme se zhluboka nadechli...
Tři tucty hrdinů vnikly přímo do našich řad. "For the Crown and the Ring," ozývá se neznámá řeč z řad udatných hrdinů. "Všichni zde zemřete... zbabělé krysy," kontrují naše řady. Zem začínají zkrápět první kapky krve. Smrad spáleného masa se mísí s nepříjemným pachem zatuchlých kobek hřbitova. Několik prvních bojovníků padá k zemi, máme však v našich řadách málo silných válečníků a situace zdá se bezvýchodná. Všude kolem řinčí meče a skládané sekery rozrážejí vzduch. Jsou jich desítky. Nevidím přes ně žádného svého druha. Snažím se léčit, používám lektvary, skrývám se, uhybám... Ne! Tento boj je beznadějný... Těla nepřátelských koní mě uzavřela mezi sebe.
Nemohu se pohnout. Jsou všude kolem mě...
Ze zápisků Britainské kroniky: "...a slovutní a udatní hrdinové bez bázně a hany nemilosrdně zničili nekalé plány zbabělých lapků. Městský bankéř netrpělivě očekával jejich návrat, získané zlaťáky měly být věnovány na posílení městských stráží, avšak stateční bojovníci žádný poklad nepřivezli. Údajně tam žádný nebyl a tak se..."
"Můj Pane, zklamala jsem tvou důvěru."
"Ano. Zklamala jsi mě velice."
"Zasloužím si ten nejhorší trest."
"Zasloužíš si mnohem víc."
"Jsem připravena... můj Pane..."
"Ne... dnes ještě ne..."
