Z Náměště byl naplánován odjezd osobním vlakem v 19:12, leč tento spoj byl asi o 20 minut opožděn, desetiminutový přestup v Olomouci na poslední denní rychlík (R 600) se tedy rozplynul. Předpokládal jsem ale, že tento rychlík, pakliže se jedná o poslední denní spojení z Olomouce do Prahy, určitě vyčká příjezdu zpožděného osobního přípoje od Náměště.
Jaké bylo naše zděšení, když jsem na světelné odjezdové tabuli onen poslední rychlík do Prahy již nenašel. Třeba špatně vidím, řekl jsem si, a tak jdu zjistit stav věci do ČD centra. Tam mi je řečeno, že onen spoj skutečně odjel a další jede "již" v 1:10 ráno s příjezdem do Prahy okolo čtvrté hodiny ranní a jedná se o noční rychlík ze Slovenska. V tu chvíli mě polilo horko, neboť jsem pracující a tudíž jsem hodlal jít v pondělí ráno do pracovního procesu.
Navíc nastal další problém s jízdenkou, platila totiž pouze do 24:00 a další jsem kupovat nehodlal, protože problém s ujetím vlaku jsem nezavinil já.
Myslel jsem, že v ČD centru tento problém hravě vyřeší, ale mýlil jsem se, jako horký brambor jsem začal putovat z ČD centra k pokladnám a následně do dopravní kanceláře, kde mi byl vystaven jakýsi papír s tvrzením, "že to prý vyjde nastejno", což mě nenechalo v klidu. Vysvětlil jsem dotyčnému, že je docela rozdíl přijet do Prahy v 23:00 nebo ve 4:00 ráno a následně jít nevyspalý do práce.
Po jedné hodině ranní skutečně onen slovenský rychlík dorazil, problém byl ale s místem, neboť ve vozech k sezení polehávaly skupinky slovenských Romů a "dělníků", což průvodčí zřejmě v tomto vlaku neřeší. Nakonec se přece jenom dvě místa našla. V cca 4:15 s dalším dvacetiminutovým zpožděním skutečně přistáváme v Praze na hlavním nádraží.
Sečteno, podtrženo, jízda tímto vlakem je spíše utrpením a jen pro otrlé cestující. Celá cesta z Náměště na Hané do Prahy (273 km) mně tedy trvala neuvěřitelných cca 8 hodin s průměrnou rychlostí 34,1 km/h, a to jen díky rozhodnutí dopravních zaměstnanců nezdržet poslední rychlík do Prahy o cca 15 minut.
