"Smažení vaječiny jsme převzali po svých rodičích a každý rok je pořádáme. Nevynechali jsme ani jednou, i když už vlastně pořádně nevíme, co ten zvyk znamená," řekl Jaromír Kuchař z Václavovic na Frýdecko-Místecku, který s bratrem a kamarády a jejich rodinami smažili vaječinu už tento víkend. U ohně nesmí každý rok chybět kytara, rožeň, bečka piva a nějaká slivovice. "Letos jsme to o týden uspíšili. Víc nám to vyhovuje časově a taky jsme měli jistotu, že bude pěkné počasí," řekl Tomáš Kuchař.
Zažil už totiž nejednu vaječinu, kdy pozvaní museli v malém lesnatém údolí s místem pro táborák tahat z batohu stany a celty, aby unikli prudkému dešti. "Už jsme na taková překvapení trošku staří a děti by z toho nic neměly," říká Tomáš Kuchař.
Desítky domácích vajec padají do kotle a míchání vaječiny patří dětem. Když se setmí, navštíví vaječinu nejeden soused a kolega. "Přijďte příští týden k nám. Budeme to dělat na hřišti. Skácíme při tom májku a vaječinu budeme smažit z pěti set vajec," trumfuje Dan Kusák ze sousedních Kaňovic.
Vaječina slouží také k tomu, aby se u ohně při půllitru piva setkali i ti, kteří na to po celý rok neměli čas. "Na vaječinu se tady snažím vždy být. I kdyby padaly trakaře," říká sedmatřicetiletý muž, který přijel z Ostravy. Dvaaosmdesátiletý ostravský farář Bohumil Zaňka si tuto tradici pamatuje a sám ji dodržuje.
"Vaječina se dělává na Svatodušní pondělí padesát dnů po Velikonocích a v církevní tradici je to den seslání Ducha svatého. Svatodušní pondělí se u nás neslaví," říká.
Farář Bohumil Zaňka ale doplnil: "Volno však mají například v Německu nebo v Polsku. U nás se v ten den chodívalo k lesu, zapalovaly se ohýnky a smažila se vaječina se špekem a nechyběla u toho štamprlička." Farář tuto tradici sám zažil v Jívové u Šternberka v padesátých a šedesátých letech.
Zaměstnanec kanceláře biskupa opavsko-ostravské diecéze Pavel Siuda řekl, že o významu smažení vaječiny však není v církevních knihách téměř nic. "Domníváme se, že vejce je starým symbolem života a vyfouklé kraslice znázorňují prázdný hrob. Smažení vaječiny má připomenout konec velikonočních svátků," řekl Pavel Siuda a dodal: "Lidé celé tyto svátky uzavírají jídlem z vajec. Vařená vejce jsou na stole už o velikonočním pondělí. Na to svatodušní smaží lidé vaječinu."
Zažil už totiž nejednu vaječinu, kdy pozvaní museli v malém lesnatém údolí s místem pro táborák tahat z batohu stany a celty, aby unikli prudkému dešti. "Už jsme na taková překvapení trošku staří a děti by z toho nic neměly," říká Tomáš Kuchař.
Desítky domácích vajec padají do kotle a míchání vaječiny patří dětem. Když se setmí, navštíví vaječinu nejeden soused a kolega. "Přijďte příští týden k nám. Budeme to dělat na hřišti. Skácíme při tom májku a vaječinu budeme smažit z pěti set vajec," trumfuje Dan Kusák ze sousedních Kaňovic.
Vaječina slouží také k tomu, aby se u ohně při půllitru piva setkali i ti, kteří na to po celý rok neměli čas. "Na vaječinu se tady snažím vždy být. I kdyby padaly trakaře," říká sedmatřicetiletý muž, který přijel z Ostravy. Dvaaosmdesátiletý ostravský farář Bohumil Zaňka si tuto tradici pamatuje a sám ji dodržuje.
"Vaječina se dělává na Svatodušní pondělí padesát dnů po Velikonocích a v církevní tradici je to den seslání Ducha svatého. Svatodušní pondělí se u nás neslaví," říká.
Farář Bohumil Zaňka ale doplnil: "Volno však mají například v Německu nebo v Polsku. U nás se v ten den chodívalo k lesu, zapalovaly se ohýnky a smažila se vaječina se špekem a nechyběla u toho štamprlička." Farář tuto tradici sám zažil v Jívové u Šternberka v padesátých a šedesátých letech.
Zaměstnanec kanceláře biskupa opavsko-ostravské diecéze Pavel Siuda řekl, že o významu smažení vaječiny však není v církevních knihách téměř nic. "Domníváme se, že vejce je starým symbolem života a vyfouklé kraslice znázorňují prázdný hrob. Smažení vaječiny má připomenout konec velikonočních svátků," řekl Pavel Siuda a dodal: "Lidé celé tyto svátky uzavírají jídlem z vajec. Vařená vejce jsou na stole už o velikonočním pondělí. Na to svatodušní smaží lidé vaječinu."
