Pražský hrad
1 Symbol českého království
Plečnikovy mohutné dřevěné vlajkové stožáry se zlatou patkou i špičkou se tyčí na I. hradním nádvoří.
První nádvoří Pražského hradu je nejen hlavním vstupem, ale i místem pro ceremoniální uvítání oficiálních návštěv prezidenta republiky. Plochu uzavírají mřížované brány osazené do pylonů. A na nich kromě zápasících Gigantů stojí i kamenná alegorie Českého království (vpravo od hlavní brány). Znázorňuje ji lev se zlacenou korunou. Stejně jako okolní sochy je dílem pražského sochaře a řezbáře Ignáce Františka Platzera.
Neznámý Pražský hradDalších 12 opomíjených míst Pražského hradu, která turisté míjejí, najdete ZDE |
Mnoho návštěvníků si asi při vstupu na Hrad neuvědomí, že impozantní brána zvaná Matyášova - na druhé straně I. nádvoří, která je součástí paláce – dříve stála volně.
2 Špičky do nebe
Na I. hradním nádvoří se tyčí dva mohutné dřevěné vlajkové stožáry se zlatou patkou i špičkou. Takové k vidění jen tak nejsou. Navrhl je hradní architekt, Slovinec Josip Plečnik, roku 1921. Visí na nich česká vlajka o rozměrech 6 x 4 metry, což z ní činí jednu z největších státních vlajek v zemi. Zvláštní stožár stojí i na opačné straně areálu Na Opyši.
U vstupu ze Starých zámeckých schodů je modrobíločervený vlajkový stožár, který vznikl jako kopie roku 1996. Originál kdysi navrhl opět Plečnik k jedné z budov ve slovinské Lublani. Symbolizoval spojení Slovinců, Chorvatů a Srbů. Proto ho tvoří tři kmeny spojené na vrcholu kovovou špičkou. Pražskému hradu ho věnoval bývalý slovinský prezident Milan Kučan.
Sloupová síň zabírá čtyři patra, stěny tvoří tři dekorativní sloupořadí nad sebou.
3 Antika TGM
Tak majestátní prostor by čekal za fasádou klasicistního paláce málokdo. Sloupová síň vybudovaná během úprav Hradu jako sídla prezidenta republiky v roce 1930 je přístupná z průjezdu Matyášovy brány. Odsud ji může návštěvník přes prosklené dveře spatřit. Prostor zabírá čtyři patra a tvoří ho tři dekorativní sloupořadí nad sebou. Zde stála rakev TGM, když se s ním loučily tisíce Čechoslováků.
Do sálu, původně určeného k protokolárním účelům, přibylo stávající schodiště až o půl století později. Díky němu je možné projít do Španělského sálu a Rudolfovy galerie.
Moderní vstup do prezidentské kanceláře navrhl designér Bořek Šípek.
4 Nový design
Když se Česko po roce 1989 znovu svobodně nadechlo, promítlo se to i do podoby Hradu. Stačí být pozorný. Třeba vpravo vedle průchodu mezi II. a III. nádvořím je moderní vstup do prezidentské kanceláře. Tvoří ho měděná markýza, již podpírají dva rozšiřující se hranaté sloupy.
Dílko navrhl designér Bořek Šípek do detailů. Lze tak obdivovat třeba i umělecky ztvárněnou kliku dveří nebo zlatého okřídleného levharta od sochaře Michala Gabriela. Šípek stál i za dalšími proměnami Hradu, třeba i úpravou Obrazárny.
Bronzové vstupní dveře do svatovítské katedrály. Reliéfy zobrazují například sv. Václava na koni nebo Karla IV. předávajícího ostatky sv. Víta arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic.
5 Tajemství dveří do katedrály
Oslněna impozantním štítem katedrály většina lidí mine bez povšimnutí bronzové vstupní dveře. Přitom reliéfy na nich umístěné jsou také zajímavé. Třeba dveřím úplně vpravo vévodí sv. Václav na koni a blaničtí rytíři. Středním dveřím vpravo pak Karel IV. předávající – za asistence českého lva – ostatky sv. Víta arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic. Symbolika „státnosti“ jako vyšitá.
Krále a knížata tu však doplňují i tváře stavitelů katedrály. Matyáše z Arrasu, Petra Parléře, ale i novodobých architektů. Obličeje Kamila Hilberta či Josefa Mockera, kteří chrám dostavěli až ve 20. století, jsou úplně dole na pravém okraji pravých středních dveří.
* ZajímavostTváře osobností, které se zasloužily o novodobou dostavbu katedrály, je možné vidět i v novogotické části lodi. Vnitřní triforium bylo v letech 1917-1941 doplněné podle Parléřova vzoru bustami architektů Josefa Mockera, Kamila Hilberta a biskupa Antonína Podlahy. |
Dělová koule zavěšená na řetězu na robustním pilíři Šternberské kaple připomíná obléhání Prahy Prusy v roce 1757.
6 Dělová koule s rodokmenem
V katedrále si jí všimněte – dělové koule zavěšené na řetězu na robustním pilíři Šternberské kaple. Je to vzpomínka na obléhání Prahy Prusy v roce 1757. Tehdy na chrám během 23 dnů dopadlo 770 kulí a pum. Zmiňovaná téměř dvanáctikilová koule vlétla do katedrály severním oknem, několikrát se odrazila, zničila dvě sochy, poničila Vlašimskou kapli a při dopadu ještě urazila mramorové zábradlí Šternberské kaple, v níž stojí sarkofágy Přemysla Otakara I. a jeho vnuka Přemysla Otakara II.
Až po obléhání mohla císařovna Marie Terezie pokračovat v přeměně Pražského hradu v gigantický zámek s protáhlými paláci ve stylu vídeňského klasicismu.
„Nejničivější koule“ sedmileté války – i dodnes úmyslně neopravené zábradlí, kam dopadla – je kuriózním mementem doby, kdy české země doplácely na velmocenskou politiku Habsburků a Hrad byl přitom automatickým a klíčovým cílem invazních vojsk, i když v něm třeba zrovna panovník nesídlil. Nejinak tomu bylo i v novodobé historii při okupaci německými a později sovětskými vojsky.
Obrovský státní znak Československa vyvedený v mozaice nad gotickým obloukem v katedrále sv. Víta
7 Erb prezidenta v srdci víry
Katedrála sv. Víta je křesťanské centrum země. Nicméně je významně spjata i se státem. Že o tom není pochyb je jasně vidět třeba na zdi při kapli sv. Václava. Nad gotickým obloukem je obrovský státní znak Československa vyvedený v mozaice. Ve zlatě blyštivém ornamentu nechybí heslo Pravda vítězí a odkazuje na časy, kdy byl náš stát o poznání větší. Tento znak republiky byl vyhrazen prezidentovi, který ho měl zobrazen na vlajce, a to v letech 1920 až 1960 – vyjma období německé okupace.
Paradoxem je, že v poválečných letech už přitom k ČSR nepatřilo území Podkarpatské Rusi, přičemž její heraldické vyobrazení štít stále obsahoval. Znak v katedrále byl zhotoven v roce 1935 podle návrhu Františka Kysely.
* ZajímavostSoučástí velkého znaku republiky Československé byly vedle znaků Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi i symboly Těšínska, Opavska a Ratibořska v dolní části štítu. |
Chrámové okno v jižní křížové lodi s vitráží od Maxe Švabinského
8 Barevný svět
Když do katedrály zasvítí slunce, paprsky dopadající na zdi kaplí se obarví odstíny fialové. Díky vitrážím. Navrhovali je významní čeští umělci své doby a promítli do nich rodící se identitu první republiky.
Pokud by se mělo vybrat jedno dílo ze všech, tak největší umělecky ztvárněné chrámové okno v jižní křížové lodi. Vitráž s desítkami postav navrhl ve 30. letech 20. století Max Švabinský. Rozkládá se na ploše 160 metrů čtverečních a nazývá se Poslední soud. Stojí za to tu postát. Detaily jsou jedinečné.
Tady – v lodi katedrály, kde probíhaly korunovace českých králů – si člověk uvědomí, že byla dostavěna až se vznikem samostatného státu.
Stříbrný pomník sv. Jana Nepomuckého v jižním ochozu katedrály sv. Víta
9 Stříbrný světec
Říká se mu světec s pěti hvězdami a s jeho jménem se ve světě lidé setkají nejčastěji ze všech jmen světců vzešlých z české kotliny. Řeč je o sv. Janu Nepomuckém. Čeští katoličtí vlastenci, kteří boj za jazyková práva Čechů spojovali s bojem za nezávislost a svobodu církve, jež se za vlády Marie Terezie a Josefa II. ocitla v područí státu, viděli v Nepomuckém patrona těchto snah. Svatojánský kult byl dlouho mylně považován za ryze českou záležitost. Pravda je, že světcův hrob navštěvovali i habsburští císařové a také se zasazovali o jeho kanonizaci. A nejen to.
Nyní se dostáváme na Pražský hrad, přesněji do katedrály sv. Víta. V jižním ochozu stojí Janův impozantní stříbrný pomník. Jeho zhotovení podpořil i císař Karel VI., baldachýn nad monumentální mauzoleum posléze objednala císařovna Marie Terezie. Jak vidno, i český mučedník se v mnohonárodnostní říši těšil úctě, a to i na místech nejvyšších.
Mimochodem, pomník navrhl Rakušan, zhotovil ho italský sochař a do stříbra odlil a vytepal vídeňský stříbrník. A český vlastenec Karel Havlíček Borovský – byť nevynikal láskou ke katolicismu – přispěl rýmovačkou: „Svatý Jene z Nepomuku, drž nad námi svoji ruku, ať nám dá Bůh, co dal tobě, by náš jazyk neshnil v hrobě.“
Vysoký obelisk z mrákotínské žuly na III. nádvoří Pražského hradu
10 Rov legionáře
Dominantou III. nádvoří je vysoký obelisk z mrákotínské žuly. Původně měl odkazovat na hrdinství československých legionářů z 1. světové války, kteří se velkou měrou zasloužili o vznik samostatného státu. Proto je pod pylonem zbudovaný malý prostor zvonovitého tvaru, kde původně měly být uloženy ostatky neznámého vojína. Ovšem v době vzniku obelisku se právě dokončoval památník legionářů na pražském Vítkově, takže se ostatky nakonec uložily pod gigantickou Žižkovu sochu.
Pod obeliskem vede chodba z budovy Starého proboštství. Pozlacená špička leštěného monolitu byla doplněna podle Plečnikovy skici ze 40. let až v roce 1996.
* ZajímavostPodle Kosmovy kroniky ležela uprostřed Pražského hradu skalní vyvýšenina zvaná Žiži. Měla posvátný či kultovní význam v předkřesťanských i raně přemyslovských Čechách. V blízkosti býval kamenný stolec, na nějž slavnostně usedal každý nově zvolený kníže a lidu bylo oznámeno jeho jméno. Pahorek Žiži se snad nalézal právě v místě nynějšího obelisku. |
Lumbeho vila v severozápadní části areálu Pražského hradu za Jelením příkopem
11 Kde přespávají prezidenti
Pražský hrad je sídlem jedné z nejdůležitějších ústavních institucí – prezidenta republiky. A kde je tedy v areálu prezidentský byt? Na Hradě jsou dokonce tři. Ten pro T. G. Masaryka leží ve druhém patře Nového královského paláce, ve styku jižního a středního křídla. Masaryk se mohl do své rezidence dostat výtahem s válcovou kabinou z teakového dřeva, který propojoval byt s podzemním tunelem, kam zajížděla prezidentská limuzína. Ústřední částí bytu bylo impluvium inspirované římskými vilami. V něm stála kruhová kašna, přisvětlená oválným stropním oknem. K této místnosti přiléhá Harfový salonek, jehož stěny pokrývá plátkové zlato.
Masarykovi nástupci se z paláce odstěhovali za větším klidem do zahrad, kde nechal Edvard Beneš upravit starší domek na prezidentskou rezidenci. Vila stojí v jihozápadní části Královské zahrady. Zde bydleli také všichni komunističtí prezidenti.
Další prezidentské stěhování nastalo v novém tisíciletí. Prezident Václav Klaus si nechal upravit k obývání Lumbeho vilu v severozápadní části areálu Hradu za Jelením příkopem.
Býčí schodiště spojuje III. nádvoří Pražského hradu se zahradou Na Valech.
12 Sbírka kamenů
Je to zřejmě nejpozoruhodnější schodiště široko daleko. Přesto si ho mnohý návštěvník sídla hlavy státu nevšimne. Stojí totiž v rohu nádvoří, bokem hlavnímu turistickému proudu. Býčí schodiště spojuje III. nádvoří Pražského hradu se zahradou Na Valech a navrhl je hradní architekt Josip Plečnik v roce 1927.
Milovník symboliky do něj promítl vlastenectví a rozmanitost nové republiky. Obvodové zdi schodiště obložil hlazenou kopaninskou opukou, sloupy nechal vytesat z broušeného černého prachatického dioritu a schody z šedé mrákotínské žuly. Schodiště se pozná podle zajímavě tvarované markýzy, kterou podpírají dva býčci.
* ZajímavostJižní zahrady nabízejí úžasná zákoutí. V jižní části areálu stojí pozoruhodný raně barokní Matyášův pavilonek, jejž lze poznat dle písmena M v korouhvičce na jeho střeše. Výhled z jeho oken na město? Neopakovatelný. |
Výhled na Malou Stranu z Plečnikovy terasy v Jižních zahradách Pražského hradu
13 Blesky z Tater
Jižní zahrady, kdysi zasuté za vysokými hradbami, dnes nabízejí úžasný výhled na Prahu. A po vzniku Československa snížené hradby na oplátku umožňují otevřený pohled na hradní paláce z města. Před stoletím bylo důležité říct: Tady stojí sídlo prezidenta nové, demokratické republiky.
Zahrady nabízejí spoustu zákoutí a detailů, jež zde navrhl Josip Plečnik. Třeba útlý kamenný sloup ukončený jónskou hlavicí a zlatou koulí ozdobenou blesky, který stojí na Moravské baště. Blesky odkazují na Slovensko, které se v roce 1918 stalo součástí nově vzniklé republiky. Plečnik si na podobnou symboliku velmi potrpěl.
Původně měl v zahradách stát mohutný žulový obelisk. Ovšem dva pokusy jej sem umístit skončily nezdarem. Nejdříve se rozlomil při transportu, podruhé praskl již při vylamování. Dnes jeho největší část stojí na III. nádvoří. Zmiňovaný sloupek s blesky je odštěpek, který se odlomil při dobývání obelisku v lomu.
