Část tratě mezi stanicemi Praha-Smíchov a Dušníky, dnešní Rudnou u Prahy, hlubokým Prokopským a Dalejským údolím vznikla už v roce 1873 jako součást Pražsko-duchcovské dráhy. Tento úsek sloužil především pro dopravu severočeského uhlí do metropole.
Zbytek tratě do stanice Beroun-Závodí byl postaven teprve o 24 let později. Tam se koleje připojovaly k Rakovnicko-protivínské dráze, překonaly Berounku a končily na berounském hlavním nádraží.
Místní dráha byla určena hlavně pro dopravu vápence. Od roku 1918 vedla ze stanice Loděnice do Solvayových lomů speciální nákladní lanovka. Vytěžená surovina byla překládána do vagónů a posílána do Ústí nad Labem, kde se z vápence vyráběl uhličitan sodný (soda).
V šedesátých letech 20. století se v Solvayových lomech přestalo těžit, a tak nákladní doprava přestala na trati dominovat, zbyla už jen doprava osobní. Kvůli jejímu profilu se trati přezdívá Hrbatá dráha. V posledních letech prošla důkladnou rekonstrukcí a optimalizací, ze stanic zmizeli výpravčí a celý úsek je řízen dálkově.
Za novou zastávkou Praha-Hlubočepy SŽDC začala před několika lety testovat nové nízké protihlukové stěny. Po modernizaci se na dráze objevují odklonové vlaky z trati podél Berounky, a to včetně rychlíků.
Od Berounky za ostře sledovanými vlaky
Na svoji cestu vyrážíme z berounského hlavního nádraží. Beroun může být počáteční nebo koncovou stanicí vašeho výletu po Českém Krasu. Doporučujeme navštívit nedaleké Koněpruské jeskyně, Městskou horu s medvědáriem nebo třeba Muzeum Českého krasu.
Vlak Českých drah, který míří na Hrbatou dráhu, obvykle stává u nádražní budovy. Levým obloukem opouští hlavní trať z Plzně do Prahy a překonává ocelový most přes Berounku. Hned na druhé straně míjí pozůstatek rozestavěné normálněrozchodné vlečky do lomu Alkazar, podjede dálnici D5 a zastavuje ve stanici Beroun-Závodí.
Turistické cíle podél Hrbaté dráhy |
Rovně pokračuje trať směr Nižbor, Křivoklát, Rakovník, náš vlak odbočuje vpravo a začíná stoupat do zastávky Vráž u Berouna. Odtud se můžete vypravit k rozhledně Lhotka (3 km) nebo do Svatého Jana pod Skalou (2,5 km). Kromě proslavené vyhlídky si můžete prohlédnout také obecní muzeum nebo pokračovat další 3 kilometry do Hornického skanzenu Solvayovy lomy.
Z Vráže koleje opět prudce klesají do stanice Loděnice. Právě tady Jiří Menzel natáčel svoje slavné Ostře sledované vlaky, podle knihy Bohumila Hrabala. V nádražní budově lze navštívit i Museum trati a Ostře sledovaných vlaků. Pouhé dva kilometry od nádraží můžete navštívit Chrustenickou šachtu, místo, kde se do roku 1965 těžila železná ruda.
Hrbatou dráhu z Berouna do Prahy se můžete projet za pouhé 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvKrajem vápence a železné rudy
Turistické cíle podél trati 173 |
V okolí Nučic naše Regionova projíždí místy, kde se ještě ve 20. století kromě vápence těžila i železná ruda pro kladenské hutě. Pokud vás tato historická etapa českého průmyslu zajímá, můžete se podívat do nučického obecního muzea.
Před stanicí Nučice přejíždíme zbytky Kladensko-nučické dráhy, dnes vlečky do lomů Mořina. V Rudné u Prahy se zleva připojuje trať z Hostivice, resp. ze Středokluk, tedy původní Pražsko-duchcovská dráha.
Za stanicí Řeporyje se vnoříme do labyrintu Dalejského a Prokopského údolí. Také tady nás provází těžba vápence téměř na každém kilometru.
Projedeme středem areálu bývalé vápenky firmy Biskup, Kvis & Kotrba a budeme postupně projíždět kolem dnes už zaniklých lomů s romantickými názvy jako třeba Požáry, Černý lom, Mušlovka nebo Červený lom.
Obě údolí stojí za důkladné prozkoumání, můžete najít pozůstatky po dávné těžbě, opuštěné tunely i zbytky úzkokolejných drah.
Na konci Prokopského údolí podjíždíme oba hlubočepské viadukty, po kterých jsme jeli v díle o pražském Semmeringu, a pod zlíchovským kostelíkem sv. Filipa a Jakuba se připojujeme ke stejné trati, kterou jsme v Berouně opustili.
Projedeme okolo Výtopny Zlíchov, můžeme zamávat do kamery iDNES.tv, která zachycuje nonstop přenos ze smíchovského nádraží a zastavujeme ve stanici Praha-Smíchov.
