Nejdříve ten Francouz. Jmenuje se Rémi Decroix a Vysočinu si zamiloval. Nejprve se svou ženou vedl malé bistro v nedalekých Počátkách, ale když jim tam skončil nájem, otevřel si hospůdku Bistrot de Papa ve své chalupě v Horních Dubenkách.
A i když je u plotny sám a všechna jídla připravuje tradičním způsobem, na pánvi nebo v troubě, rychle si získal skvělou pověst. Tak poctivou kuchyni s francouzským šarmem totiž hned tak nenajdete. Miluje houby, na zahradě má bylinky a v hlavě spoustu rodinných receptů.
Francouzská smaženice
Tak třeba houby připravuje tak, jak to dělávala jeho babička. Hříbky restované na másle s česnekem a petrželkou položí na opečený chléb a navrch přidá pošírované vejce. Taková francouzská verze české smaženice.
Jinak nemá stálý jídelní lístek, ale každý měsíc vymýšlí nové pokrmy, podle sezonních surovin. A navíc každý den připravuje jídlo dne – podle okamžitých nápadů a čerstvých suroviny. Třeba pečené filátko z tresky s omáčkou z pastisu. Každý týden nabízí také několik výborných dortů a nechybějí ani tradiční francouzské slané koláče quiche.
Otevřeno je jen od čtvrtka do neděle, ale kdo si chce unikátní atmosféru dokonale užít, může se v rodině šéfkuchaře také ubytovat – byť jsou k dispozici jen dva pokoje. První je v podkroví, další na zahradě.
Na terase u Francouze. Když je hezky, je možné sedět i na zahradě.
V létě se bez rezervace obvykle neobejdete.
Výhodou je, že vám snídani šéfkuchař osobně uvaří a přinese téměř do postele, či spíše na terasu v zahradě. A pokud je jeho manželka a dvě dcery doma, snídají všichni společně – tedy domácí s hosty dohromady, což je v českém prostředí poměrně nezvyklé. Ale Francouzi se rádi druží.
Co uvařil Kozlíček?
Ale pojďme už k dalším atrakcím. V Horních Dubenkách funguje také minipivovar Kozlíček, ve kterém se připravuje řada zajímavých piv – třeba Javořický ležák či Javořický bock (nad obcí se pozvolna zvedá Javořice, s 837 metry nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny).
Samotný pivovar nemá žádnou restauraci ani výčep (je zde možné koupit jenom sud nebo pivo čepované do lahví), ale v turistické sezoně je kousek od návsi otevřen kiosek, kde pivo od Kozlíčka čepují. Společně s budvarem a kofolou.
Jen kilometr od obce směrem na Jihlávku stojí v lese nedaleko rybníka Bor zvláštní žulový pomník s kalichem. Připomíná dávný masakr husitských oddílů, které se vracely z obléhání Telče. U rybníka byly ze zálohy přepadeny katolickým vojskem budoucího pražského purkrabího Menharta z Hradce a z velké části pobity.
Zahynuly tři stovky husitských bojovníků včetně jejich vojevůdce Havla Pinty, jejich krev prý zbarvila rybník do červena, takže se mu po dlouhá staletí říkalo Krvavý. Samotný pomník byl postaven v roce 1923, v roce 500. výročí bitvy.
Pomník Husitům. Brzy tomu bude 600 let, co bylo u rybníka Bor přepadeno husitské vojsko.
Za tajemstvím menhirů
Když půjdete ještě o kousek dál, projdete obec Jihlávku a vyšplháte do dalšího kopce, čeká vás velké překvapení, neboť na louce zde stojí kruh menhirů. Místo s neskutečnou energií přitahuje především milovníky jógy či meditace. Jde o největší kromlech v Česku, nicméně je to pouhá repliká megalitické stavby, neboť vznikl na prostorné louce v areálu Resortu Svatá Kateřina teprve v roce 2014.
Resort je vyhlášeným centrem ayurvédy, letos na jaře zde byl otevřen nový ayurvédský pavilon. Kdysi zde stávaly slavné lázně, kde mimo jiné pracoval jako lékař otec bratří Čapků a mladičký Karel Čapek se zde prý o prázdninách poprvé zamiloval. Na konci 1. světové války však lázně vyhořely a již nebyly obnoveny.
Ayurvédský pavilon je úplnou novinkou, byl otevřen letos na jaře.
Působivý kruh menhirů ozdobil louku u Svaté Kateřiny teprve před pěti lety.
Jedním z oblíbených výletů je cesta na zříceninu hradu Štamberk, který byl zničen v době husitských válek. Více než samotná zřícenina překvapí unikátní kamenné moře, rozsáhlý proud balvanů, který se táhne až k obci Lhotka.
Díky balvanům zde nevznikl monokulturní smrkový les, ale zachovaly se původní bučiny, které jsou starší než 150 let. A vzhledem k vážnému napadení smrkových lesů kůrovcem, které na Vysočině nabralo v posledních dvou letech rozměr kalamity, bude to možná jeden z mála lesů, který zůstane zachován ve své stávající podobě.
A poslední zajímavost. Pokud se vydáte po značené cestě z Horních Dubenek přes Janštejn k Velkému pařezitému rybníku (který je ovšem kvůli rekonstrukci hráze vypuštěn), přijdete do hustého lesa, kde se říká U zabité. A ona zabitá tu má dokonce i pomníček.
Šlo o pracovnici jenštejnské huti, která po této cestě chodívala do Telče pro peníze na výplaty. A jednoho dne si na ni počíhal lupič a vzápětí také vrah.
