Nejmladší sopky v ČR
Sopky na Bruntálsku jsou hned po slavnější Komorní hůrce u Chebu nejmladší u nás. Z výzkumů, zaměřených na určování jejich stáří vyplývá, že byly činné ještě ve starších čtvrtohorách a od poslední erupce tedy neuplynulo více než 1,7 milionu let. Použijeme-li časového měřítka geologů, pak to bylo prakticky "včera".
Uhlířský vrch
Zřejmě nejznámější z pětice sopek Nízkého Jeseníku je Uhlířský vrch (672 m). Nachází se pouhé 3 km jihozápadně od Bruntálu a díky zdaleka viditelnému baroknímu kostelíku vytváří neodmyslitelnou dominantu v okolní krajině.
Až ke kostelíku, odkud se naskýtá působivý pohled na Nízký i Hrubý Jeseník, vede z Bruntálu asfaltová silnička (zákaz vjezdu aut) lemovaná souvislou alejí lip. Za odhalením sopečné minulosti Uhlířského vrchu je však třeba sejít po zelené značce do opuštěného lomu, který je chráněn jako přírodní památka.
V lomu se odkrývá asi 40 m vysoký průřez červeným sopečným tufem. Jsou to drobné útržky lávy, které sopka vyvrhovala ještě ve žhavotekutém nebo plastickém stavu. Svědčí o tom například kapkovitý tvar některých větších kamenů nebo zatočená vnitřní struktura, vytvořená rotací při průletu atmosférou.
Tufy na Uhlířském vrchu
Venušina sopka
K dalšímu vulkánu, který se jmenuje Venušina sopka, je třeba trochu popojet. Držíme se stále zelené značky a ve vesnici Moravskoslezský Kočov uhneme doleva na žlutou. Překřížíme hlavní silnici, pak přejedeme kamenný železniční most a po rozbité asfaltce stoupáme na horní konec obce Mezina. Na Venušinu sopku vede modrá odbočka za posledním domem.
Kromě širokého výhledu můžeme na Venušině sopce pozorovat stejně červené tufy jako na Uhlířském vrchu. V minulosti se těžily jako stavební kámen a na vrcholu vznikla prohlubeň, která mylně připomíná některým návštěvníkům kráter.
Venušina sopka však nabízí oproti Uhlířskému vrchu ještě jednu přírodní zajímavost navíc. Je ovšem třeba vrátit se do Meziny a po silnici objet celý masiv hory až k západnímu úpatí, kde se nachází opuštěný lom. Najdeme jej tak, že na dolním konci Meziny odbočíme vpravo, na nejbližší křižovatce opět vpravo (zákaz vjezdu) a u blízké samoty ještě jednou vpravo. Strmá asfaltka kolem nově vznikajících zahrádek nás potom přivede až k lomu.
Při vstupu se před námi se objeví vysoká skalní stěna, tvořená řadou svislých čedičových sloupů. Zdejší čedičové sloupy, podobně jako známější obdoba v severočeském Kamenickém Šenově, vznikly ochlazením lávového proudu, který vytékal ze žhavého jícnu Venušiny sopky.
Kamenné varhany pod Venušinou sopkou
Velký a Malý Roudný
Další sopka Velký Roudný je sice přímou čarou kousek, v cestě však stojí přehrada Slezská Harta, kterou je zapotřebí oklikou objet přes Razovou, Leskovec nad Moravicí. K Velkému Roudnému se začneme konečně přibližovat až za Bílčicemi, kde ještě před kostelem odbočíme vpravo na úzkou hrbatou asfaltku. Po východním úbočí vulkánu Velkého Roudného, který je v učebnicích uváděn jako tvarově nejvýraznější a nejzachovalejší v České republice, přijíždíme do obce Roudno.
Zde nás čeká strmé stoupání na horní konec, odtud pěší pochod po slepé zelené značce na vrchol sopky. Svahy Velkého Roudného jsou strmé, bicykly je lepší odstavit dole. Na vrcholu stojí kaple a také informační tabule, která pojednává nejen o geologických, ale také zoologických a botanických zvláštnostech. Jinak však nic, což může být pro mnohé trochu zklamání.
Je fakt, že z Velkého Roudného je nejhezčí především silueta při pohledu zdálky. Jeden z těchto pohledů skýtají například louky na protilehlém Malém Roudném (771 m), jenž bývá rovněž považován za samostatného člena pětičlenné "rodiny nízkojesenických sopek".
|
JAK SE TAM DOSTAT Autem se do Bruntálu jezdí buď od Ostravy přes Opavu nebo od Olomouce přes Šternberk. Méně využívaná je silnice ze Šumperka přes Rýmařov, která překonává hřeben Hrubého Jeseníku. |
Červená hora
Aby bylo naše putování po této "rodině" úplné, nesmíme vynechat ani Červenou horu (749 m), ležící poněkud stranou. Od Velkého, resp. Malého Roudného se k ní dostaneme nejkratší cestou přes Křišťanovice a Rejchartice (asi 12 km).
Táhlý zalesněný masiv Červené hory sice sopečný původ nemá, na západním úbočí však nepatrné zbytky po vulkanické činnosti najdeme. Je to nevelké čedičové těleso, odkryté malým zarůstajícím lomem, který nadchne především tuláky a trempy svou doslova "zašitou" polohou. Z vulkanického hlediska je tato lokalita zajímavá především kulovitým rozpadem čediče.
Zpět do Bruntálu, kde jsme naši pouť po sopkách Nízkého Jeseníku začali, si to můžeme z Červené hory namířit třeba přes Moravský Beroun a potom podél západního či východního úpatí Slunečné – nejvyšší hory Nízkého Jeseníku.
 Naše nejzachovalejší sopka Velký Roudný |
 Venušina sopka od přehrady Slezská Harta |
 Tufy na Uhlířském vrchu |
 Vrchol Uhlířského vrchu zdobí barokní poutní kostel |
 Kamenné varhany pod Venušinou sopkou |
