V Kanadě děti do školy nechodí, ale navštěvují ji. Přesně tak - navštěvují, neboť škola není místem, kde se pracuje, ale místem, kde mají děti „fun time“. S dětmi se ve školách (a nakonec i doma, protože kdyby ne, tak dítě je bezvadně ze školy poučeno, co všechno by mohlo, kdyby se rodiče k němu nechovali podle školských vzorů ) zachází až paranoicky velice opatrně, aby se brzy neunavily, aby nepřepínaly svoje síly (nikdo nenutí pěstovat vůli k pravidelnému studiu), nesmí se na ně zakřičet (aby neutrpěly újmu na psychice), nutit je učit se apod.
Když dítě do školy nechodí, a to platí už na základní škole, jsou přirozeně voláni k zodpovědnosti rodiče. A když ani poté nenastane náprava, je dítě na určitou dobu ze školy suspendováno. A bohužel, nikdo se neptá, co bude zaměstnaný rodič s dítětem školního věku doma dělat, a nakonec jak jinak, dítě zůstane doma zcela legálně a zcela legálně si čas užije po svém. Stejně tak, jako v době, kdy šlo „za školu“.
Většina českých a slovenských rodičů, kteří měli možnost vhlédnout do kanadského školského systému a do způsobu výuky, se shodla na tom, že u nás doma se děti naučí a umějí mnohem více než v Kanadě. Pro názornost jenom malé porovnání – kanadské dítě ze sedmé třídy by u nás patřilo tak zhruba do třídy šesté, mnohdy i nižší. Poněkud lepší je situace ve výuce cizích jakyků, např. ve francouzské škole se vyučuje anglickému už proto, že oba jsou kanadskými úředními jazyky. V některých školách přidávají španělštinu, jinde italštinu. Soukromé školy jsou na tom o něco lépe, ale nemůže si je dovolit každý. Takže není ani s podivem číst o zastrašujících výsledcích znalostí základních předmětů, jakými jsou čtení a psaní na středních školách, o nichž sdělovací prostředky veřejnost nedávno informovaly.
Zhruba třetina ze 170 000 ontárijských studentů desáté třídy nesplnila testy základní gramotnosti. Podle dokumentace ontárijské vlády 29 procent těchto studentů nebylo schopno ve dvoudenních standardních testech, zadaných v loňském roce, buďto číst nebo psát, případně obé. Pouhých 61 procento z nich splnilo obě části testů, deset procent studentů buďto zaměnilo testy, nebo absentovalo jeden nebo oba dny. Jeden činovník ministerstva školství, který si nepřál být jmenován, to popsal slovy: „Tyto výsledky jsou nepřijatelné, budeme spolupracovat se školními výbory a postáráme se o to, aby výbory učinily patřičné kroky k nápravě. Je velmi důležité, aby každý student, který graduuje na střední škole, uměl číst a psát.“
Ontárijská konzervativní vláda zavedla standardizaci testů v minulém roce s cílem zjistit úroveň středoškolských studentů v provincii. Nové striktnější osnovy byly zavedeny s cílem zlepšit základní jazykové vědomosti studentů, ale studenti, kteří byli testováni, se podle těchto osnov nepřipravovali. Provincie též připravovala program doučování pro ty, kteří měli s tímto testem potíže. Test z psaní neudělalo 11 procent žáků, ale udělalo test ze čtení, zatímco pět procent udělalo psací test, ale neudělalo test ze čtení. Známka, se kterou může student postoupit do další třídy, vyžaduje, aby student splnil obě části - čtení i psaní.
Výsledky byly ještě horší u frankofonních studentů. Zhruba polovina - 51 procento – byla schopna testy udělat, zatímco 43 procenta nebylo schopno udělat jednu nebo druhou část, popř. obě. ¨
Testování studentů desátých tříd přišlo provinční pokladnu na 14 miliónů dolarů. Mnoho učitelů si stěžovalo, že standardizované testy nereflektují silné stránky a slabiny u individuálních studentů.
Ontárijští žáci třetích až šestých tříd nyní používají standardizované testy ve čtení, psaní a matematice. Žáci devátých tříd mají matematické testy. V celonárodním testování psaní a čtení u 16letých studentů v roce 1998 obdrželi ontárijští druhé nejvyšší ohodnocení ve čtení a čtvrté v psaní (z deseti provincií a dvou teritorií). Ontárijská ministryně školství Janet Eckerová trvá na uplatňování této metody s tím, že standardizované testy jsou jediným způsobem sledování práce těch škol a výborů, které svoje studenty zanedbávají. Ostatně, když se o bezútěšné situaci v testování dozvěděla, zhrozila se.
Ontárijský konzervativní premiér Mike Harris, jako bývalý učitel na základní škole, má pochopitelně eminentní zájem na plné a kvalitní gramotnosti ontárijskách studentů. proto i přes nemalý odpor z mnoha stran, zmíněné testování prosadil.
Velmi silné a „hlučné“ Odbory učitelů ontárijských středních škol uskutečnily setkání s pracovníky ministerstva školství, aby rozebraly bezútěšné výsledky gramotnosti žáků desátých tříd. Earl Manners, prezident Federace ontárijských učitelů středních škol, řekl, že jestliže 29 procent studentů nezvládlo čtení nabo psané segmenty standardizovaných testů,“... ring alarm bells to us...“ - znamená to pro nás poplachové zvonění, ale dodal, že bude vyžadovat celkové analýzy ke zjištění, zdali jsou slabé výsledky způsobeny všeobecnými nepokoji ve školách, či novými ontárijskými učebními osnovami anebo samotnými testy. “Nevím, co je vlastně příčinou tak zdrcujícího výsledku. Neumím si vysvětlit, proč to tak dopadlo – zda komise tak přísně výsledky vyhodnocovala, anebo co se vůbec na našich školách děje? Chci vědět, v čem jsou příčiny, abychom se mohli dostat ke kořenům problémů a vyřešit je.“
Ve vystoupní k 600 delegátům Manners mj. řekl: “V ontárijských středních školách už nepůjde o obvyklou práci do té doby, dokud se vláda nezačne zabývat zatížením učitelů, “ a dodal, že učitelé mohou zvládnout dalších pětadvacet minut instruktáží, ale nikoliv další třídu studentů.
Vzpomínám si na mnohé úvahy o českém školství, nedávno publikovaných v časopise Reflex. Naštěstí pro české děti měli diskutující názory na získávání vědomostí dětí ve srovnání s kanadskými rodiči zcela jiné. Ale pamatuji si i na některé výroky návštěvníků Kanady, kterým by se škola po kanadském vzoru doma líbila. Možná byli oklouzleni velkou benevolencí pedagogů a až příliš rozevlátou svobodou dětí. Možná jejich úžas patřil třídám s počítači, s nimiž kanadské děti pracují již od malička. Ale nevím, jestli by tito rodiče byli spokojeni s tím, že by společnost po jejich ratolestech vyžadovala zvládnutí pouze základního trivia jako za Marie Terezie – umět číst, psát a počítat, jako dostačující vybavení do života.
(Námět školství je velice zajímavý, určitě se k němu ještě vrátíme.)
Z Bramptonu své čtenáře srdečně zdraví a každý den úsměv přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@home.com
