Dvacátého čtvrtého července 2013 to bylo právě sedmdesát let od pekelného týdne, kdy Spojenci začali operaci pod názvem Gomora. Jednalo se o kobercové nálety na Hamburk, které trvaly celý týden a představovaly do té doby historicky vůbec největší leteckou bombardovací akci.
Přes den bombardovali Američané a v noci Britové. Spojenecké statistiky uvádějí, že celkově přišlo při těchto náletech o život asi čtyřicet pět tisíc lidí, některé německé zdroje uvádějí dokonce až 200 000 civilních obětí.
Za postupimskou dohodou
Chtěl jsem si lépe představit, jak to před těmi sedmdesáti lety bylo, a tak jsem se rozhodl pokusit se o přelet Hamburku přibližně po trasách, které prolétávaly spojenecké bombardéry.
Měli jsme však k dispozici celkem dva a půl dne, a tak jsme k Hamburku přidali ještě další tři místa, která jsou s válkou spojená: Postupim, Peenemünde a ostrov Helgoland.
Glienickeský most v Postupimi. Přímo tady pod středním nosníkem probíhala hranice mezi západním a východním Německem. Na tomto mostě se také vyměňovali špioni nebo politicky nepohodlní lidé.
Z Příbrami do Postupimi (letiště Schönhagen) to trvá letadélkem necelou hodinu. Vyletěli jsme v pátek po práci a večeřeli jsme už v Postupimi. V sobotu ráno jsme proběhli místa, kde se podepisovala Postupimská dohoda (Cecilienhof) i kde za předsednictví Heydricha proběhla schůzce ke "konečnému řešení problému Židů" (Wannsee).
V poledne jsme už zase startovali. Obletět a nafilmovat Postupim se nám bohužel nepodařilo, protože je již v berlínském vzdušném prostoru, kde na nás byli dost přísní a stanovili přesnou a ne příliš zajímavou trasu pro náš let do Peenemünde. Tam jsme se vypravili proto, abychom si prohlédli místo, kde se vyvíjely, testovaly a vyráběly známé střely V1 a V2, které německá armáda používala především při útocích na Londýn.
Hitlerova naděje
Z francouzského a holandského pobřeží od 13. června odpálila celkem přes 9 500 střel V1, ke kterým pak od září 1944 přibyly ještě střely V2, kterých bylo použito celkem přes 3 000. Samo Peenemünde bylo cílem také několika nočních náletů spojeneckých bombardérů.
Střela V1 a vpravo od ní odpalovací rampa. Těchto střel bylo během druhé půlky roku 1944 a počátku roku 1945 odpáleno více než 9 500 především na Londýn.
Sovětská ponorka přístupná veřejnosti slouží jako ponorkové muzeum v Peenemünde.
V Peenemünde jsme dostali příležitost přistát na letišti, které luftwaffe používala pro přepravu potentátů i materiálu právě do a z továrny využívající otrockou práci občanů obsazených zemí. V této továrně zároveň začal svou kariéru Werner Von Braun, který po válce vypracoval a zahájil americký kosmický program.
Historické záběryJak vypadal Hamburk nedlouho po bombardování uvidíte na dobových záznamech zde. Záběry přímo z hořícího Hamburku najdete i v tomto videu. |
Na letišti Peenemünde je dosud možné vidět letištní řídicí věž z doby války. Skvělé je, že hned u letiště je příjemné ubytování a můžete si zde také půjčit kola na cestování po okolí.
V muzeu Peenemünde se dá hodně věcí pochopit. Například to, proč Hitler tak dlouho věřil v pomoc zázračné zbraně a ani neúspěchy na frontě mu nevzaly naději na vítězství. Člověka udiví, jak daleko byl vlastně vývoj moderních zbraní v Německu ke konci války.
Pekelné město
Z Peenemünde jsme se pak letěli podél pobřeží směrem k Hamburku. Cestou jsme přelétli Warnemünde, přímořské letovisko známé především z dřívější Německé demokratické republiky.
Přistáli jsme nedaleko města na útulném sportovním letišti Heist. S věží hlavního hamburského letiště se nám pak podařilo domluvit možnost zakroužit si nad Hamburkem, a tak jsme zamířili zpět do letadla a nad střed města.
Přístavní doky, loděnice a překladiště na Labi v Hamburku byly kromě továren ve městě a okolí hlavními cíly bombardování. Přístav má celkovou rozlohu asi 75 km2.
Byla to skvělá možnost, díky které jsem mohl připravit video i fotografie Hamburku přibližně tak, jak jej viděli piloti bombardérů před sedmdesáti lety. Po delším kroužení, filmování a hektickém fotografování jsme pak zamířili podél Labe k Severnímu moři.
Pilot Jiří PrušaJiří Pruša, spisovatel a publicista, se letecké dopravě a sportovnímu letectví věnuje celý život. Soukromě se věnuje létání na větroních a ve sportovních letadlech, nějaký čas létal také na paraglidu. Rozsáhlý rozhovor s autorem si můžete přěčíst zde. V motorovém letadle prolétal Jiří Pruša celou Evropu, několik zemí jižní Afriky a také USA. Za polární kruh letěl letadlem Dynamic WT 9. Více o cestách Jiřího Pruši na jeho blogu zde, nebo na stránkách www.prusa.org. |
Cestou jsme ještě minuli tovární letiště firmy Airbus - Finkewerder, kde se předávají zákazníkům letadla A320 a největší dopravní letadla světa A380. A také jsme konečně viděli, jak se vlastně Labe vlévá do moře. Poté jsme pokračovali proti větru směrem k Helgolandu.
Větrné ostrovy
Helgoland je vlastně souostroví dvou ostrůvků, které leží nějakých 20 minut letu od německého pobřeží, a má velmi bohatou historii. Původně patřil Dánsku, od roku 1807 pak Velké Británii a ta jej v roce 1890 vyměnila s Německem za ostrov Zanzibar v Africe.
Osud ostrova byl po druhé světové válce hodně nejistý. Nebyli tu žádní obyvatelé a dohlížela na něj Velká Británie, která se jej snažila bombardováním vymazat z povrchu země, což se naštěstí podařilo jen částečně. Od roku 1952 patří opět Německu.
Hlavním zdrojem obživy tu je turistika, prodává se zde i dnes bezcelní alkohol a cigarety. Jezdit se tady nesmí dokonce ani na kole a v létě je zcela obležený turisty.
Ostrov Helgoland s přístavem
Samotné letiště Helgoland leží na menším z obou ostrůvků, který se jmenuj Dune a kromě kempu tady už nic jiného není. Létá sem jen pár malých dopravních letadel a také nějaká ta sportovní. Dráha je tu poměrně krátká, poryvový vítr silný, a tak přistání vyžaduje dost soustředění.
Ostrov se dá celý obejít po krásné vyhlídkové trase za zhruba hodinu chůze. Pokud zde tedy člověk zůstane déle než jeden den, musí se spokojit s tím, že uvidí opět to, co už viděl den předtím.
My jsme druhý den v neděli ráno odstartovali na cestu zpět. Při startu se nám jeden z mořských holubů snažil ulomit Pitotovu trubici na křídle tím, že se proti ní vznesl. Naštěstí ji minul. Pak jsme obletěli, vyfotili a nafilmovali hlavní ostrov Helgoland a přes Brémy a Braunschweig jsme se vrátili po necelých čtyřech hodinách letu k pozdnímu obědu do Příbrami.
Zobrazit místo Přelet nad Hamburkem. Skvělý výlet po stopách spojeneckých bombardérů na větší mapě
Operace GomoraCílem operace bylo zničit průmyslové kapacity, přístav a narušit morálku civilního obyvatelstva. Akce byla zahájena 24. července 1943 ve večerních hodinách. Ke zmatení německých radarů před náletem bylo použito z letadel shazovaných hliníkových pásků. Celkem vzlétlo 791 bombardérů, z nichž 51 bylo použito právě k shozu pásků. Během první noci bylo svrženo celkem 2 396 tun bomb, úspěch náletu korunuje ztráta pouhých 12 letadel. Další těžký nálet přišel 27. července těsně před půlnocí, kdy 2 417 tun zápalných pum, vysoce třaskavých bomb a pozemních min změnilo Hamburk v hořící peklo. V noci z 29. na 30. července byly bombardovány i dosud málo zasažené oblasti. Dílo bylo dokonáno posledním těžkým náletem večer 2. srpna. Celkem bylo na Hamburk svrženo více než 8 000 tun bomb. Bylo zcela vypáleno 20 čtverečních kilometrů, zabito nejméně 40 000 lidí (podle některých odhadů dokonce 60-100 000 lidí) a dalších 750 000 zůstalo bez přístřeší. V průběhu tří největších náletů ztratili Britové pouze 57 letadel. zdroj: wikipedia.org |
