Čtyři urostlí chlapi z Evropy stojí v půjčovně motorek ve vietnamské Hanoji. Jsme tu za exoty. Nejen že jsme o dvě hlavy vyšší a asi o čtyřicet kilo těžší než místní, ale ještě si chceme půjčit něco, na co běžný Vietnamec nedokáže ani vylézt – větší motocykl. Naše dlouhá vyjednávací taktika se však vyplácí a dostáváme lehká endura, která jsme chtěli.
Motorka toho uveze víc než auto
Abyste rozuměli, pro místní je přepravní prostředek číslo jedna skútr. Vietnamec je schopen na něj naskládat tolik věcí, že sám pak není vidět. Výjimkou není ani pět lidí na jednom mopedu. Vietnamci jsou ochotni si skútr zaparkovat i v obýváku nebo kuchyni. Je to prostě člen jejich rodiny.
Brzy zjišťujeme, že ve velkých městech je doprava jedna obrovská hmota aut, skútrů a autobusů, pohybující se zcela bez pravidel. Běžně se jezdí i v protisměru. Fungují tu jen klaksony, které Vietnamci používají, aby na sebe upozornili, a právo silnějšího. A ještě se musíte vyhýbat chodcům. Zdá se to nepochopitelné, ale za celou dobu jsme neviděli žádnou nehodu.
 |
Za branami měst se pravidla mění. Asfaltové silnice střídají cesty prašné, někdy bahnité. Na nich vítězí místní řidiči náklaďáků, tiráků a autobusů, kteří svojí těžkou nohou na plynu určují, kdo je tady šéf. Motorkář to rozhodně není. A jízda v noci? Ta je tu o život. Na silnici míjíme neosvětlené chodce často s naloženým dvoukolákem, stáda krav, kamiony, kterým zřejmě nefungují světla… Sem tam se z cesty ztratí asfaltový povrch nebo se nečekaně objeví díra, v níž se pro změnu můžeme ztratit my.
A tak se radši vzájemně hlídáme – díky komunikaci v helmách. Informace o tiráku za námi nebo v protisměru, který zvedá obrovské mračno prachu, jsou k nezaplacení.
Naopak pochválit musíme vysokou koncentraci malých opraven a dílen na kilometr čtvereční. Kdykoli jsme měli poruchu – naštěstí to nikdy nebylo vážné –, vždy se objevil někdo, kdo rád pomohl. A to i na místech, kde bychom nikoho nečekali. Díky skútrům je ve Vietnamu asi každý automechanik. Jen se nesmíme dívat evropským okem, jak se mění olej nebo maže řetěz.
Na Dinosauří páteř, do Sapy a na vor
Skoro každých sto kilometrů se krajina zásadně mění. Spoléháme i na Google navigaci, která z devadesáti pěti procent vždycky ví, kam máme jet.
Asi 220 kilometrů severozápadně od Hanoje se rozkládá pohoří Ta Xua Mountain, říká se mu Dinosauří páteř. Má velmi ostré vrcholky s úzkými pěšinami. Při jízdě na motorce po místních stezkách se nám tají dech a hladina adrenalinu v žilách roste. Zde není prostor pro chybu, pád by mohl znamenat… radši nemyslet. Přijíždíme až na samý konec vyhlídky a otevírá se nám nevídaná přírodní scenérie.
Konečně víme, podle čeho má známá vietnamská tržnice v Praze jméno. Z Hanoje do města Sapa to na motorce trvá přibližně pět hodin. Už sama cesta je úchvatná, zařezává se do úbočí obrovských hor.
Občas zastavíme u „kavárny“, často postavené na kůlech ve svahu kopce, kde dostáváme vyhlášenou vietnamskou kávu. V klidu si sedneme, svěsíme nohy přes okraj terasy, pod námi několik set metrů volného prostoru a nekonečný výhled. Sapa je velmi rušná a plná turistů. I když netušíme, co je tam zas tak k vidění. Lepší je poohlédnout se po okolních horských vesničkách a zkusit třeba místní čajovo-bylinkovou koupel v sudech.
Kopírujeme cestu kolem hranic s Čínou, ale navigace nám jaksi zatajila, že spíše než silnice tu vede blátivá pěšina, která končí v řece Song Hno Que. A tak se necháváme převézt na bambusovém voru. Plavidlo obvykle uveze asi deset Vietnamců, ale my čtyři jsme museli jet na dvakrát. Ze zuřivé gestikulace místních chápeme, že jsme na vor příliš velcí a těžcí. Cesta je tak delší a výrazně mokřejší, než by měla být. Ale stojí za to!
Večer na žábu i hada
Když padne tma, je čas na místní kuchyni, která je opravdu pestrá a chutná. Bohatou hostinu tu cestovatelům za úplatu připraví i rodina, která je ráno ještě neznala. Zároveň nabídne i nocleh (takzvaný home stay).
S nadsázkou se dá říct, že ve Vietnamu se sní všechno, co leze, plave nebo létá. Při večeři jsme tak obvykle dostali odpovědi na otázky, které nás napadaly přes den: například proč mají na pozemcích u domů natažené sítě? K večeři byli trochu tužší vrabci!
Vyzkoušeli jsme opravdu vše, co nám přišlo pod ruku: žábu, hada, koně a další pro člověka přátelská zvířata. Někdy jsme si přáli, aby jídlo víc pálilo – když jsme zjistili, z čeho je, jindy jsme si šli několikrát přidat.
Zapomeňte na angličtinu. U místních lidí zabodujete úsměvy, posunky či malováním klackem do písku. Vietnamci se usmívají neustále a jejich snaha pomoci je upřímná. Občas uslyšíte i otázku „Ty Čecha?“. A takové setkání obvykle skončí právě pozváním na nocleh a něco dobrého k jídlu. A to nikdy neodmítáme…
Může se hoditVietnam v penězích Ve Vietnamu budete multimilionáři. Mince tu neexistují a bankovky jsou plastové s mnoha nulami na konci. Výhoda je, že se při offroadu nerozmočí nebo nepřetrhnou. Ale zase na ně musíte mít krabici nebo přímo pytel. Plné nádrže pro čtyři motorky vyšly na půl milionu dongů, to je v přepočtu asi 450 Kč. Co mít s sebou Rady na cestu |
