Kdo miluje Nízké Tatry, neměl by při plánování svých horských túr vynechat Chopok. Autem je to z Prahy do vsi Demänovská dolina, kde k oblakům začínají šplhat lanovky, asi sedm hodin cesty.
Přes Kroměříž, Uherský Brod, Trenčín, Žilinu doputujete až do Liptovského Mikuláše, kde obrovský „kruháč“ nasměruje řidiče buď do nákupního střediska, nebo do hor. Co je lákavější, je asi jasné.
 |
Cesta Slovenskem ubíhala svižně, užívali jsme si výhledy na vysoké hory a hluboké lesy. Silnici často kopírují železniční koleje, ostatně pendolino Košičan zvládne trasu z Prahy do Liptovského Mikuláše za šest hodin. Pak stačí přestoupit na místní autobus a za čtvrt hodiny jste pod Chopkem, třetím nejvyšším vrcholem Nízkých Tater a zároveň jednou z nejnavštěvovanějších horských destinací na Slovensku.
Ubytování jsem pro sebe a rodinu před cestou hledal přes internetový portál a překvapilo mě, že mnohé chaty a penziony neumožňovaly mít s sebou psa. Nakonec i proto zvítězily Bungalovy Jasná, chatový kemp s milým správcem Josefem Hurtajem, se kterým se lze rychle domluvit po e-mailu.
Cena za chatičku patřila k nižším – pro dva dospělé, dítě a psa vyšly čtyři noci na 220 eur, tedy asi 1 400 korun za noc. „Jestli chcete na Chopok, tak zítra. Bude hezky,“ radí Josef Hurtaj po našem příjezdu a podal nám mapy. „Medvědů se nebojte,“ uklidňuje naši obavu z těchto chráněných šelem, kterých na Slovensku žije okolo tří tisíc.
Zpívejte, medvědi odejdou
Druhý den ráno se k lanovkám dopravíme autem, parkování je zde zdarma, tedy až na jedno parkoviště, kde byste zaplatili za den pět eur. Jízda na Chopok a dolů stojí pro dospělého 22 eur, dítě do šesti let má tento zážitek zdarma, zatímco pes za 10 eur.
Jedna z vedlejších lanovek v zastávce Priehyba s výhledem na Liptov - Liptovskú Maru
Než dorazíte na vrchol, musíte využít lanovky hned tři. Na první „čtyřsedačku“ stojíme ve frontě 20 minut, psa musím vzít do náručí. Následuje přibližovací kabinovka, která jede jen asi dvě minuty, fronta je zde ovšem hodinová. Lze se jí ale vyhnout a ke třetí lanovce vystoupat pěšky. Tam je lanovka kabinová pro 10 osob a nastoupit do ní lze v podstatě bez čekání.
Na kamenitou špici Chopku do 2 024 m. n. m. se dá od lanovky vyjít za několik minut, je tam ale hlava na hlavě. Proto vyrážíme po hřebenovce směr Ďumbier, nejvyšší horu Nízkých Tater. Otevírá se nám nádherný pohled na pohoří. Skáčeme po kamenech, pes má být na úzké cestě na vodítku.
Naplánovali jsme si, že Chopok sejdeme pěšky, jenže malinko v nás hlodá obava z medvědů. Ta zesílí, když vidíme, že „po svých“ si to dolů šine jen minimum turistů. Návštěvníci se raději drží na hřebeni, kam se prý medvědi neodváží, dolů pak zase sjedou lanovkou.
Nízké Tatry a Chopok patří k nejnavštěvovanějším místům Slovenska.
Vzájemně si dodáme odvahu a nedaleko Ďumbieru začneme sestupovat dolů. Putování je to příjemné, brzy se noříme do kosodřeviny, pak do lesů. Cesta po starých kamenných „tatranských chodníčcích“ pohodově ubíhá, když nám najednou vletí adrenalin do žil. Už nějakou tu dobu vídáme okolo sebe rozrytá maliní, jenže teď přímo na cestě narazíme na čerstvý medvědí trus.
Značně znervózníme, zvlášť když jiní turisté jsou v nedohlednu. A tak se raději držíme rady místních a po zbytek cesty si zpíváme a děláme hluk. Pokud prý medvěda nepřekvapíte někde v zatáčce, zvíře má dost času člověka zaslechnout a většinou se vzdálí samo. Nakonec potkáváme jen obřího jelena a po namáhavém celodenním výletu zdárně sestupujeme zpátky do Demänovské doliny.
Z hlavní hřebenovky odbočujeme na rozcestí Pod Krupovou hoľou dolů do údolí. Lidé tudy ze strachu z medvědů nechodí.
Vyhladovělí navštívíme hospodu Tři domky, která zde fungovala už v 70. letech. Výborná kapustnica stojí 4 eura, nakládaný hermelín 4,50 eur, špagety a skvělé brynzové halušky po devíti eurech.
„Máme Plzeň,“ usmívá se servírka a následně donese špatně vychlazený a mdlý půllitr české perly za 2,9 euro. Inu, i dobrá Plzeň se musí umět načepovat.
A teď na Sněžku!
Po návratu ze Slovenska jedu ještě na Sněžku. Z Prahy jste v Peci pod Sněžkou na čtyřech kolech za slabé tři hodiny. Trochu problém je s parkováním, najít volné místo není jen tak, za celodenní stání na parkovišti dáte 240 korun. Lanovka je odtud ale kousek a fronty se ve všední den netvoří. Lístek nahoru a dolů vyjde pro dospělého na 470 korun, pes to má za stovku.
Konečně na vrcholu. Je tady polsko - český "Václavák".
Nahoře na Sněžce je stejně jako na Chopku narváno. Dolů vyrážím opět pěšky. Manželka po zážitcích s medvědy teď nechce o horách slyšet, pes se mě věrně drží dál. Cesta z vrcholu je plná turistů, s davem jdu až ke Slezskému domu – první velké chatě na polské straně.
„Sněžku ročně navštíví půl druhého milionu lidí. Ovšem až 70 procent návštěvníků je z Polska,“ vysvětluje starosta Pece pod Sněžkou Alan Tomášek.
Když se cesty rozdělí na polskou a českou stranu, davy mizí a já jdu přes nádherná rašeliniště na Luční boudu. Ceny jsou tu podobné jako v horských oblastech na Slovensku – polévka za 90 korun, hovězí guláš za 235 korun, zdejší pivo Paroháč 0,4 litru mají za 70 korun.
Slezský dům na polské straně je otevřený, ale obležený hlavně polskými turisty. Lepší počkat na Luční boudu.
Stoupám přes Památník obětem hor, kde se z cedule dozvím zajímavost, proč ve stínu nejvyšší české hory zemřelo tolik lidí: „V Krkonoších je nejdrsnější podnebí ve střední Evropě. Je to proto, že hory s hřebeny 1 km nad okolím nic nechrání před neustálým vlhkým větrem od Severního moře.“
Za překrásných výhledů sestupuji k boudě Výrovka, dále k Chalupě „Na rozcestí“, kde je skvělé občerstvení s příznivými cenami: „Hovězí guláš za 135 Kč, půllitr piva za 49 Kč,“ stojí na tabuli. Se západem slunce se jdu ubytovat. Dole v Peci lze přenocovat už od 700 korun, horské hotely a boudy i zde ve vyšších polohách stojí často kolem 1000 až 1500 korun za noc.
V Krkonoších panuje nejdrsnější podnebí ve střední Evropě. Je to proto, že hory s hřebeny jeden kilometr nad okolím nic nechrání před neustálým vlhkým větrem od Severního moře.
Já se ubytuji v jednom z dražších hotelů jménem Friesovy boudy, noc se snídaní vyjde na asi pět tisíc korun. K dispozici je ovšem kromě milého personálu třeba skvělá sauna, pára a menší bazén. Řízek s bramborovým salátem tu mají za 220 korun, kyselo stojí 90, pivo Fries, které si vaří sami, je za 50 korun.
Probouzím se do sobotního rána, kdy se na hlavních cestách objeví davy turistů i cyklistů. Rychle proto pryč na ty vedlejší, stejně jako na Chopku i zde platí, že mimo hlavní trasy je klid.
