Krásné Řecko, jak ho Češi neznají. Opuštěné hory Peloponésu

Ten kontrast nemůže být větší. Zatímco řecká přímořská letoviska v letní sezoně praskají ve švech, na kopcích o pár kilometrů dál se leda tak prohání vítr. Zkusili jsme vylézt na druhý nejvyšší horský masiv Peloponésu. A z vápencových pustin nad mraky jsme dohlédli pomalu až do Athén.
Z poloviny cesty se otevírají pohledy na vrcholky. Který je ale ten pravý?

Z poloviny cesty se otevírají pohledy na vrcholky. Který je ale ten pravý? | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Blankytně modré moře, světoznámé starověké památky, ouzo a souvlaki - to je pro většinu lidí představa dovolené v Řecku. Když se ale podíváte na mapu, do úplnosti přece jen něco chybí. Samá hnědá barva prozrazuje, že země je téměř bez výjimky hornatá. A nejvyšší vrcholky se blíží hranici 3000 metrů, nejde tedy o žádné „vysočiny“. Proto jsme se rozhodli do řeckých hor podívat.

Klopotné přípravy

Severní pobřeží Peloponésu lemují vysoké hory, vrcholící masivem Kyllini (2 376 m), vzdáleným jen pár horizontálních kilometrů od pobřeží. Tušíme, že z jejich holých vrcholů musí být báječné výhledy na Patraský záliv, Korintskou šíji i protilehlé pohoří Parnassus. Protože jsme pochopili, že místní do hor nechodí (a tedy že se od nich také nic nedozvíme), prohledáváme internet, abychom aspoň zjistili, z které strany vede nahoru nějaká rozumná cesta. Na webu ale nacházíme jen několik let starou zprávu z výpravy, která končí konstatováním „byli jsme na vrcholu, ale nevíme, zda na tom nejvyšším“. Ještě netušíme, že dopadneme stejně.

Z Korintu volíme autem cestu přes starobylou Nemeu a po krátké obhlídce tamějšího archeologického areálu začínáme stoupat serpentinami do hor. Se sluncem klonícím se k obzoru ustává provoz a chvíli jsme na pochybách, zda jedeme alespoň zhruba správným směrem. Jak je v Řecku běžné, silniční značení je zmatečné nebo chybí a vysvobozuje nás až personál poloopuštěné taverny, která se z temnoty vylupuje jako zjevení. V obci Kefalari prý dokonce funguje malý penzion, v kraji jinak nedostatkové zboží, a to přímo na úpatí kopce ve výšce asi 850 m n. m. Jedeme tam a večer se od majitelky hotelu pokoušíme zjistit něco víc o výstupu, ale marně. Nejcennější informace zní, že „nedávno tam prý od chaty horského spolku vyznačili nějakou cestu“.

Pohled na masiv Kyllini od jihu

Na vrcholku Chioni: kde se vzaly, tu se vzaly ovce.

Mikri Ziria: ochutnat svět řeckých bohů

Ráno si necháváme ukázat směr k „chatě horského spolku“, která je sice opuštěná, ale skutečně tam narážíme na fáborky a občasný červený cákanec na skalkách. Vypadá to, že po cestě už hodně dlouho nikdo nešel a celý den také nikoho nepotkáváme. Pěšina se klikatí místy docela hustým, převážně smrkovým a borovicovým lesem. Oblasti kolem Kyllini patří k nejdeštivějším v Řecku a nejen to, v zimě krajinu pokrývá silná vrstva sněhu. Ostatně nedaleko je po několik měsíců v roce v provozu lyžařské středisko. To by jeden do teplého Řecka neřekl.

Našim cílem není hlavní vrchol Kyllini, ale vedlejší výběžek Mikri Ziria. Není úplně jisté, jak vysoko se budeme muset namáhat. Prameny se totiž neshodují nad úrovní nejvyšší kóty, hodnoty kolísají v rozmezí 2 080 až 2 175 nadmořských metrů.

Nejvýše položené stromy na hranici lesa nabývají často roztodivných tvarů.

Cestou na Mikri Ziria nás provázejí parádní exempláře horských borovic.

Staří Řekové a hory

Mnohá z posvátných míst antického Řecka se nacházejí v odlehlém horském terénu a jsou často obklopená nádhernou krajinou – horské scenérie starým Řekům zjevně přispívaly k jejich představám a imaginaci. Příkladem mohou být věštírny v Delfách a Dodoně nebo starověká Olympia.

Za hlavní sídlo svých božstev považovali antičtí Řekové horu Olympos (2917 m), nejvyšší vrchol současného řeckého státu.

Slavné divadlo v Epidauru by se nikdy nestalo tak proslulým, kdyby ho nevybudovali ve strmém horském svahu tak, aby akustika byla dokonalá – a tak bychom mohli pokračovat.

Zhruba v půli trasy se na horské plošině otevírá nádherná, šťavnatá pastvina se stádem krav a pak se zase noříme do hustého lesa. Stezka úporně stoupá vyschlým potočním korytem a teprve asi po dvou hodinách se nad námi zase trochu rozsvětluje. Tušíme, že brzy dosáhneme hranice lesa a taky že ano.

Od úrovně přibližně 1 800 metrů se stromy ztrácejí a nechávají místo vysokohorské pustině. Ztrácí se ovšem také značení, a to úplně stejně jako pěšina. Zkoumáním okolního terénu se ujišťujeme, že jsme opravdu nesešli ze směru – dále se zjevně vydává málokdo. Míříme tedy vzhůru do zřetelného sedla a místy přitom zapadáme po kolena do zrádných prohlubní mezi vápencovými šutry. A podle popisu se dáváme vpravo, na údajně nejvyšší bod této horské skupiny.

Výstup po holé stráni oživují stále širší výhledy. V zorném poli máme velkou část Patraského zálivu, rozeznáváme mohutnou pevnost na Akrokorintu i Korintskou šíji. Je těžké nepodlehnout tady, nad roztrhanými cáry mraků, jupiterskému komplexu a je také docela snadné si představit, proč staří Řekové tak často umisťovali posvátná místa či domnělá působiště svých božstev do odlehlých, nepřístupných pohoří. I tady, na východním úbočí hory, se někde nachází jeskyně, kde se měl podle legendy narodit Diův syn Hermes, posel bohů a ochránce poutníků. Zejména to druhé nám přijde případné: možná, že jeho ochranu budeme potřebovat...

Pohledy na nejvyšší vrchol masivu Kyllini

Který je nejvyšší?

Na vrcholu jako by se i nás na chvíli zmocnila bázeň, snad z absolutního ticha a absence lidí. K téměř nadpozemským pocitům přispívají i cáry mraků, které opakovaně na pár desítek sekund zakrývají výhled, aby se poté zase magicky rozestoupily.

Do reality nás ovšem brzy vrací několik ovcí, které na nás nečekaně vykouknou za skalkami na vrcholové plošině. Je dost těžké pochopit, kde se tam, uprostřed ničeho, vzaly. Stejně tak je nesnadné určit, kde že to vlastně přesně jsme. Podle mapy možná na vrcholu Chioni (2 177 m), ovšem protilehlý kopec se nám opticky zdá být vyšší – popis, který máme s sebou, přitom hovoří o opaku.

Z Mikri Ziria (nebo z hory, kterou za ní považujeme) opatrně sestupujeme po skalnatém hřebínku a pozorujeme optický klam, který je běžný spíše v chladnějších oblastech s pozvolnými horizonty. Údolíčko, o kterém bychom přísahali, že ho musíme překonat za deset minut, přelézáme třikrát tak dlouho – vždy se za „posledním“ dílčím horizontem objeví ještě další.

Nakonec se rozhodujeme neriskovat a napojujeme se zpět na výstupovou cestu zhruba v místech, kde skončilo značení. Po chvíli bloudění nacházíme barevné fáborky a pak už je sestup do Kefalari snadný. Ale dlouhý, celkem jsme byli na nohách devět hodin. S vesničany je sice domlouváme jen obtížně, ale když na zřejmý dotaz, odkud že jdeme, vyslovíme jméno hory Mikri Zíria, pozorujeme v očích místních jistou úctu. Nebo možná překvapení – co že to ty bláznivé cizince napadlo?

Informace

  • http://www.visitgreece.gr: Oficiální webové stránky Řeckého národního řadu pro cestovní ruch jsou v angličtině, informace jsou zaměřené na archeologické areály, města a přímořské resorty.
  • http://mountainsgreece.com: Příspěvky různé úrovně popisují (výběrově) turistické možnosti v některých řeckých pohořích. Anglicky.
  • http://www.summitpost.org/greece-mountains-rocks: Popisy horských túr na renomovaném serveru summitpost jsou obvykle spolehlivé a detailní, ale z celého Řecka tam najdete jen asi 30 článků – i to vypovídá o malé frekvenci návštěvníků v řeckých horách.

Doprava
Pro návštěvu masivu Kyllini musíte mít půjčené auto, jinak se do oblasti rozumně nedostanete. Vozidlo je nejlépe si zařídit v některé z místních půjčoven, které najdete v každém přímořském letovisku – účet za menší automobil a den je kolem 35 eur. Kefalari, výchozí bod na Mikri Ziria, je z Korintu vzdálené 50 kilometrů. Dalším vhodným východištěm je vesnice Ano Trikala na severním úbočí hor.

Nádraží Praha Vršovice

Nejčtenější

Jak jsme jezdili do Jugoslávie. Cesta k moři, které už dneska mladí neuvěří

Přeji dnešním mladým lidem, že mohou jet prakticky kdykoli a kamkoli. Naše generace to měla mnohem a mnohem složitější. Když někomu mladému vyprávím o našich cestách do Jugoslávie, tak jen nevěřícně...

Koupání, pohoda, krásná příroda. Prozkoumejte nejkrásnější jezera Evropy

Jezer, která mají rozlohu aspoň jeden hektar, se v Evropě nachází přes půl milionu. A těch menších je ještě víc. Vybrat z nich od severu na jih a od východu na západ ta nejhezčí? To snad ani nejde....

OBRAZEM: Dovolená jako žádná jiná. Balaton lákal turisty i v 19. století

Balaton je největší jezero ve střední Evropě a také je jedním z největších přírodních klenotů Maďarska. Místní mu říkají Magyar tenger – Maďarské moře. Množství turistů u jezera začalo poprvé výrazně...

Nejstarší les, největší hrad i dokonalé město. Kam v létě v Polsku na výlet

Léto u našich polských sousedů nemusí být nuda. Zatímco města nabízejí přes léto bohatý kulturní program, národní parky, jezera i mořská pobřeží lákají na ničím nerušený odpočinek, mírné teploty a...

Dovolená za socíku. Jak a kam se jezdilo k moři za totality

Sbalit batoh, plavky, sandály, sluneční brýle a vyrazit podle libosti třeba do Egypta, na asijské pláže či ještě dál? Před rokem 1989 to byl pro nás prakticky nesplnitelný sen. Přesto jsme už tehdy...

Příroda, památky i gastronomie. Proč Češi objevují Gruzii

Relativně malá asijská země se stává stále častějším turistickým cílem. Pomáhají tomu i přímé lety z Prahy. Většina lidí přijíždí kvůli horským trekům a často jsou překvapeni, jaké pláže a relaxační...

17. června 2025

Barevná nádhera. Ravenna a její mozaiky jsou skanzenem posledních císařů

Premium

Ravenna zůstává pro většinu turistů tak trochu ve stínu slavnějších italských měst. Přitom se může pochlubit unikátním souborem raně středověkých památek, jaký nenajdete nikde jinde na světě. Ve svém...

17. června 2025

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

Aktualizujeme

Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po celý rok vám budeme přinášet aktualizovaný seznam železniční akcí. Můžete si vybrat mezi motorovými...

1. září 2021,  aktualizováno  16.6 22:55

Taje francouzské Riviéry. Chudá ves Cannes, ostrov tajemného vězně i vynálezy

Premium

Akty v kostele, vlak v kině a sport, u kterého se nemusíte hýbat – francouzská Riviéra má v rukávu nejedno překvapení. Asi by se nad tím podivoval zdejší nejslavnější vězeň se železnou maskou i...

16. června 2025

Užijte si cestování jinak. Dvacet tipů na pohodovou dovolenou s obytňákem

Cestování obytným autem je aktuálně jeden z nejvýraznějších turistických trendů, uchyluje se k němu i řada lidí, kteří by o tento způsob dovolené před pár lety ani nezavadili. Pojďme si vysvětlit...

16. června 2025

Po smrti Hanče se lidé hor začali zase bát, líčí historik život v Krkonoších

Premium

Krkonoše. Nejvyšší české hory, které odedávna přitahují zástupy poutníků, turistů i sportovců. Jak je vnímali naši předkové? A co nás na nich uchvacuje dnes? Jak vypadaly výpravy prvních turistů?...

15. června 2025

Evropa, jak ji neznáte. Španělské národní parky umí opravdu překvapit

Země k uzoufání vyprahlá, vysušená úpalným sluncem? To možná platí pro většinu Španělska, ale jeho národní parky se tomu popisu výrazně vymykají. Chráněná území na pevnině i ostrovech překvapují svou...

15. června 2025

VIDEO: Žigulíky řádí v ulicích Varny. Retro výlet do socialismu v Bulharsku

Dnes by taková atrakce nebyla možná. Dvojice žigulíků s nápisy Autorodeo a Tempo se v sedmdesátých letech 20. století prohání bulharskou Varnou a jejich posádky předvádějí kaskadérské kousky přímo v...

15. června 2025

Vydejte se na cyklovýlet po Olomoucku. Čeká vás šest tras plných krás

Olomouc se může pyšnit hustou sítí cyklostezek. Hanáci kolo s oblibou využívají i na cesty do práce. Díky rovinatému terénu se snadno a ekologicky dostanete skoro všude. Olomouc je také dobrým...

14. června 2025

Autem do Itálie na vlastní pěst. Tipy, jak projet bez stresu a zdržení

Cesta autem do Itálie je skvělý způsob, jak si užít flexibilitu při objevování krás této temperamentní země. Abyste si užili sluncem zalité pláže, historická města a tu nejlepší pizzu, je třeba celou...

14. června 2025

Nádherný dubový les vypěstovali ve Švédsku kvůli válce. která nenastala

Na nenadálé situace je Švédsko dobře připraveno. Svůj potenciál k rozvoji vojenského námořnictva nechává vytrvale růst poslední dvě století. A jak že to celé souvisí s rodinnými výlety a cyklostezkou...

14. června 2025

KVÍZ: Jak dobře znáte strašidla a přízraky v Česku?

Soutěž

Bubáci, strašidla, přízraky, bílé paní nebo třeba i Jožin z Bažin. Bájných strašidelných postaviček je v Česku plno a určitě jste o nějaké takové bytosti přinejmenším slyšeli i vy. Znáte ty...

vydáno 14. června 2025
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.