Čas s lidskou veličinou
Od dvou let vyrůstal v Brně a okamžitě si vzpomene, co českého mu chybělo, když se v pětatřiceti letech vracel do rodného Řecka: „Dodržování předpisů, systém. Jistota, že autobus přijede včas. Ale řecký řidič se hájil: ‚Vezl jsem Sofii a Mariku, je jim osmdesát, tak je zavezu až před dům, pomůžu jim vystoupit – a tím se zdržím.‘ Mohl jsem mu něco vytknout? V Řecku má čas jinou veličinu. Lidskou.“
Psychoanalýza zdarma na ulici
Vysvětluje to tím, že v Řecku dlouho neexistoval průmysl, a proto Řekové nebyli nucení chodit přesně. „Nespěchá se, ale lidé mají díky tomu čas na vás, mají k sobě mnohem blíž. Jeden můj kamarád říká: ‚My platíme v Americe šílené peníze za psychoanalýzu, vy ji děláte zadarmo na ulici.‘ To je Řecko,“ vysvětluje režisér Agathonikiadis ve velkém rozhovoru v Magazínu DNES.
Zmíněnou pouliční psychoanalýzu líčí takto: „Představte si pražskou autobusovou zastávku. Každý čeká zvlášť, nikdo s nikým nemluví, přijde nějaký kluk, nikdo si ho nevšímá. Pak přijede autobus, na minutu přesně a všichni nastoupí. O pět stanic dál kluk vystoupí, jde k mostu a skočí. A teď řecká verze: Na zastávce čeká deset lidí, žvatlají mezi sebou, každý vyzvídá a svěřuje se, v tom přijde kluk, všichni se na něj vrhnou a začnou se ho ptát – a jak se máš, co dělá tatínek, co studuješ? Přijede zpožděný autobus, lidi nastoupí, ale ten kluk se vrátí domů.“
Rozbujelý klientelismus
George AgathonikiadisRežisér George Agathonikiadis se narodil v Řecku, ale od dvou let žil v bývalém Československu. Studoval střední školu v Brně (design a kostýmní výtvarnictví) a v létech 1973 - 1977 studoval režii na FAMU. Poté pracoval v brněnském studiu Československé televize. V roce 1983 se vrátil do Řecka, kde mj. působil jako šéf dramatické tvorby v řecké televizi ET-1. V roce 1991 režíroval celovečerní hraný film Returning in Autumn v koprodukci České a Řecké televize. Zdroj: www.fdb.cz |
Za jednu z příčin krize, kterou nejvíce odnesli obyčejní lidé, považuje Agathonikiadis rozbujelý klientelismus. „Ne člověk, který vystudoval na Západě a umí několik jazyků, ale kuchař, který je příbuzný pana ministra, se stane ministrem školství. Když jsem pracoval v televizi, generálním ředitelem se stal dodavatel zeleniny, bratranec jednoho z ministrů. Přišel do studia, kde jsem točil inscenaci, a vyčetl mi, že používám moc světel. ‚Blbnete?‘ říkám mu, ‚bez těch světel to nejde.‘ A on: ‚Jak nejde?‘ Takoví lidi dostali to Řecko na dno. Politici.“
Řekové jsou podle něj důvěřivější než Středoevropané a i na to teď doplácejí. „Tím, že jsme v něčem jako malé děti, necháváme se strhávat srdcem a rozum nás potrestá – to je v podstatě národní povaha. V Řecku platí úsloví: Jakmile někoho zvolím, druhý den by mi měly upadnout ruce. Protože vláda nás vždycky podvede.“
Námitku, že v české hospodě se na politiku nadává stejně, nepřijme: „Vy si můžete celkem vybrat. Koho si máme vybrat my? V Řecku vládnou už sto let tři silné rodinné klany: Mitsotakis, Papandreu a Karamanlis, které si jen předávají vládu. A nikdo z nich nedokázal vystavět to, co máte vy: funkční stát, infrastrukturu. Celou dobu se pouze utrácelo. Za nesmysly.“
Strach z Německa
Za největší ekonomické hlouposti považuje pořádání olympiády a nákupy zbraní, které prosadili politici zkorumpovaní německými firmami. Obyčejní Řekové jsou prý přesvědčení, že Německo chce Řecko ekonomicky ovládnout, což má údajně kořeny v druhé světové válce, kdy se Řekové Němcům odmítli poddat.
