Skutečné cyklistické stezky, jak je známe z Holandska nebo z Němka jsou stá1e hudbou budoucnosti," říká Josef Tetek z cyklistické prodejny Sport-S.cyklo Lahovičky. Za posledních pět let byly sice na okrajích Prahy a podél Vltavy vybudovány komunikace označené siluetou cyklisty a černou šipkou na bílém podkladě, ale tam, kde cyklostezky křižují dopravní tepny, vždycky nastává problém. Řidiči kola ignorují.
Ani v lesoparcích nebo kolem řeky, kde se už dá celkem bezpečně jezdit (cyklostezka Podolí - Modřany, Stodůlky, Prokopské údolí, Barrandov, Slivenec, Stromovka, Letná, Krčský les, Hostivař, Ďáblický les), nepatří cyklostezky jen kolům. "Ve Stromovce na pruzích určených pro kola chodí pěší. V Nizozemsku si cyklista na lidi cinkne a ti mu musí uhnout. U nás, když na někoho zazvoním, přijde obvykle sprška nadávek," říká statik Ivan Němec který rád jezdí za svými klienty na kole. Dodává navíc, že je pořád hodně těch, kterým se tato ekologická kultura dopravy nezdá. "Lidé si připadají v autech společensky důležití. A když člověk k jednání nepřijede v autě stejné úrovně, ale na kole, zákazník má pocit, že není dost solidní."
Pravdou ovšem je, že oproti rovinatému Nizozemsku je Praha plná kopečků, takže se cyklista při jejich zdolávání pořádně zapotí. "Já bych se při cestě do práce nezapotil, protože to mám z kopce, ale stejně na kole nepojedu," říká však Petr Rovenský, fanoušek horských kol, který se každé ráno raději metrem dopraví na okraj města a teprve tam skočí do sedla.
Současná pražská cyklistická sít je určena spíše pro zábavu ve volném čase než na podporu ekologické dopravy. V centru panuje kult auta. Na hlavních tazích nějaké pruhy pro kola, tak běžné v Nizozemsku či v Německu, zcela scházejí. "Nemusely by být vyhrazeny pouze cyklistům, ale kola by na nich měla mít přednost před auty. Chybí tlak státní správy na osvětu a vybudování lepších podmínek pro cyklisty," říká messenger Milan Kudrnka. "Ještě větším problémem jsou pro mě psi, které jejich majitelé nechávají v parcích volně běhat. Jsou-li práva chodců po ustanovení nového zákona o přednosti na přechodech mnohými agresivními řidiči stále ještě přehlížena, cyklisté jsou na tom ve městě ještě hůř. Chtějí-li ve zdraví přežít, podmínkou je mít co nejlepší výbavu - to znamená spolehlivé kolo, přilbu na hlavu, dobré brzdy a osvětlení.
Jenže dobrá kola se samozřejmě kradou. Bezpečnostní zámek s lankem zkušení profesionálové překonají během okamžiku. Zloděj je schopen ukrást bicykl, od kterého se vlastník na dva metry vzdálí. Na Žižkově se jeden cyklista za lupičem rozběhl a kolo zachránil, když po uprchlíkovi hodil pumpičkou tak šikovně, že se zaklínila do drátů. Největšími nepřáteli cyklistů jsou však bezohlední řidiči.
"Mnohokrát už mě autobusák vytlačil na chodník," vypráví trenér veslařů Luboš Ondráček, který se po Praze už léta pohybuje výhradně na kole. Třikrát ho srazilo auto s takovými následky, že musel do nemocnice, pády s "obyčejnými" odřeninami a potlučením už nepočítá. "Doporučuji neřídit se předpisy, ale z pudu sebezáchovy se chovat tak, aby vás nikdo neshodil. Jezdit tam, kde je volno, a neustále dávat pozor, co se na silnici děje. Spoléhat se na předpisy, na to, že auto z vedlejší dá přednost, to může stát i život." Ovšem jsou i objektivní důvody, pro které je ježdění po Praze životu nebezpečné. "Akutní nebezpečí na cyklistu číhá vždycky u řady zaparkovaných aut, kde se najednou nečekaně otevřou dveře," vysvětluje Luboš Ondráček. "To jsou pak nekontrolované, rychlé pády. Proto se musíte pořád dívat do aut."
 Nespokojení cyklisté, které trápí vztah města k nim, se ke své protestní jízdě sešli na náměstí Jiřího z Poděbrad letos v dubnu. |
