Militantní skupiny chtějí podle všeho demonstrovat za každou cenu svou neztenčenou sílu. "Poslední vlna násilností je odpovědí prezidentovi, který prohlásil, že teroristé jsou z 90 procent vyřazeni a zbytek jsou okrajové skupiny," citovala agentura Reuters Šarífa Bel Kasíma, veterána alžírské politiky. Ozbrojenci se často zaštiťují ideologickými frázemi a slovy o úpadku víry. Snaha upozornit na sebe však zcela převažuje, říkají Alžířané. A v zemi, kde za posledních deset let zahynulo nejméně 100 000 obyvatel, už je hoden zaznamenání jen skutečně brutální čin.
Takovým byla i prosincová vražda studentů lycea, která vrátila Alžírsko do popředí pozornosti. Selhává tedy prezidentův plán? Buteflikovu amnestii sice přijalo v uplynulém roce přibližně 6000 militantů, tvrdé jádro, reprezentované především skupinou Ozbrojená islámská skupina (GIA), však má dost sil pokračovat v boji. Beztrestnost zaručená těm, kdo přijali amnestii, navíc krajně rozhořčila pozůstalé zavražděných civilistů. "Kde je vláda, kde je armáda?" ptá se Malika Belúdová, mladá účetní z hlavního města Alžíru.
"Nemohu pochopit, jak malé skupiny teroristů o pěti či šesti mužích mohou pokračovat v teroru takového rozsahu," vrtí nechápavě hlavou. Alžírský deník La Tribune upozorňuje, že ozbrojená kapacita islamistů se nezmenšila. "Je to i dílem logistické podpory ze zahraničí," tvrdí. Nezávislý alžírský tisk, který v minulosti často vinil vládní jednotky z tiché asistence u krvavých masakrů, si všímá rovněž současné prezidentovy netečnosti. "Nebyl schopen vyslovit ani větu lítosti," kritizoval ho list Le Matin. Pozorovatelé uvádějí, že prezident zřejmě čelí tichému odporu části armádních špiček, kterým se nezamlouvá případné ukončení ozbrojeného násilí.
Tomu by nasvědčovaly četné důkazy, že armádní oddíly byly mnohokrát schopny vraždění zabránit, nechaly však vesničany napospas řádícím islamistům Byli to přitom právě všemocní vojáci, kteří Butefliku před osmnácti měsíci katapultovali k moci. V prezidentských volbách tehdy všichni Buteflikovi protikandidáti odstoupili s poukazem na jejich neregulérnost. Zde je podle mnohých třeba začít. Francouzský sociolog Lahúrí Adí vyslovil názor, že bez uvedení stoprocentní demokracie do politického života země jsou změny nemyslitelné. "Celá otázka zní tak, že se musí uskutečnit zcela svobodné a regulérní volby. Pak se věci změní," uvedl francouzský list Le Monde. Zůstávají pochyby, zda v něco podobného může Alžírsko doufat. Vláda má na změnách pramalý zájem.
Podle pozorovatelů dokonce zatajuje rozsah masakrů, aby neutrpěla její pověst. Otočení kormidla si nepřeje ani všemocná generalita, které slabý kabinet vyhovuje. Roztříštěná a slabá opozice doplňuje obrázek, který dává jen malou šanci, že se věci zakrátko pohnou vpřed. "Režim rozhodně nemá zájem na skutečných změnách," míní londýnský analytik Saad Džebár. Sleduje sice slušnou úroveň svobody slova, nikoli však skutečný prostor, který by umožnil občanům projevit politickou vůli. K jejich apatii možná přispívá i skutečnost, že jakkoli jsou hrozné, masakry zdaleka nedosahují hrozivé bilance z některých uplynulých let. "Co sledujeme, je samozřejmě hrozné," řekl Reuters západní diplomat. "Co je to však ve srovnání s 1500 oběťmi ramadánu v roce 1998?"
 Alžírsko všedních dnů - oplakávání mrtvých. |
