Maďarské hory: pro Čechy velká neznámá, přitom jsou skvostné

Maďarské hory u nás nejsou moc známé. Až si přečtete tento článek, mnozí z vás budou mít chuť sbalit si batoh a vyrazit. Zveme vás do pohoří Börzsöny, kde si budete připadat jako v ráji, který u nás zažijete málokde.

Maďarsko rozhodně není jenom zemí nížin a nedozírných rovin. Na severu země narazíte na několik horských masivů, které jsou nejen vysoké, ale i bohatě členité. Jejich hřbety, doliny a úbočí křižuje hustá síť značených turistických cest, na nichž lze absolvovat krajinářsky pestré a fyzicky náročné túry.

Tip na dovolenou

Vyberte si z nabídky zájezdů do Maďarska na dovolena.iDNES.cz.

Jako typický příklad může posloužit pohoří Börzsöny, které je od České republiky vzdušnou čarou nejblíže. Vystupuje hned za slovenskou hranicí na pravém břehu řeky Ipeľ, dosahuje výšky 938 m a své okolí převyšují o úctyhodných 800 m.

Panenskými lesy po značkách

Za východiště do maďarských hor Börzsöny si vybíráme vesnici Kemence na západním úpatí. Majestátní hory, vyrůstající z ničeho nic nad roviny kolem Dunaje, připomínají obrovskou zelenou pevnost, do níž vedou utajené vchody v podobě úzkých dolin. Jednou z nich nazvanou Fekete-völgy se snažíme proniknout co nejhlouběji do nitra téměř pustých a lesy prakticky zcela pokrytých hor, v jejichž pomyslném středu se nachází oblá kupole nejvyššího vrcholu Csóványos (938 m). Zákaz vjezdu všech motorových vozidel nás však po necelých dvou kilometrech nutí odstavit náš dopravní prostředek a odkazuje na zelenou turistickou značku, která by nás měla po zhruba osmi až devíti kilometrech dovést k cíli.

Chodník vytrvale mírně stoupá po úbočích strmých svahů a prochází zpočátku krásnými dubovými lesy. Občas se objevuje světlina nebo skalka s výhledem na protilehlé kopce a do rozvětvujících se dolin.

Značení je precizní, avšak pro nás poněkud nezvyklé, protože kromě obvyklých vodorovných pásů se používají i jiné symboly, například kříže, kolečka, trojúhelníky a jiné. Mnohem složitější je také orientace v maďarských mapách, které nezvýrazňují významné lokality a všechny barevně odlišné značené trasy udávají jednou fialovou barvou s různými symboly a písmeny.

Na nejvyšším bodě národního parku

Zelená značka z Kemence na Csóványos je docela zdlouhavá a náročná, výškové metry přibývají jen pozvolna a je jich docela dost. Převýšením 800 m se u nás rozhodně každé hory pochlubit nemohou. V Börzsöny je zdolávání výšek o to náročnější, že je tu výrazně teplejší klima a chybí voda. Proto je nutné mít s sebou dostatečné zásoby tekutin.

S přibývající výškou teplomilné doubravy střídají bučiny s hojnými jasany. Výstup sice nemá konce, nicméně je nesmírně krásný, protože tak souvislé lesní porosty u nás k vidění nikde nejsou. Díky nim je také pohoří Börzsöny součástí Národního parku Duna-Ipoly (NP Dunaj – Ipeľ), který se rozkládá na obou březích Dunaje po opuštění slovenského území.

Csóványos (938 m) ze sjezdovky pod Nagy hideg hegy (865 m)

Téměř po třech hodinách zdoláváme druhý nejvyšší vrchol pohoří, známý jako Magosfa nebo také Tátralátó (916 m) a přes mělké sedlo se brzy dostáváme na nejvyšší Csóványos. Symbolem této hory je betonová, geodetická měřičská věž postavená v 70. letech 20. století. Má tvar štíhlého válce a svou výškou převyšuje okolní stromy. Tím pádem slouží coby rozhledna, byť poněkud sešlá a vzdušná. Výstup na malou vyhlídkovou plošinu opatřenou chatrným pletivem má své osobité kouzlo a připomíná dávné doby před revolucí i krátce po ní, kdy u nás mnohé rozhledny ještě silně chátraly. Leze se po strmých železných žebřících přes několik pater, při vyhýbání je třeba dávat pozor.

Geodetická měřičská věž na nejvyšším vrcholu Csóványos (938 m)

Výstup na vyhlídkovou plošinu geodetické věže

Výhled od Tater po Budapešť

Vyhlídka z geodetické věže je naprosto fantastická. Rozhled je dokonale kruhový a nic mu nebrání. Fascinující je zejména podívaná na zelené koberce lesů všude kolem. Nikde není vidět žádná paseka, natož holoseč. U nás ani na Slovensku nic podobného nespatříte.

Úžasné výhledy se nabízejí i do dálek. Na jihu je vidět lesklá stuha Dunaje, jež se vine směrem k nepříliš vzdálené Budapešti. Lemuje ji pohoří Pilis s charakteristickým nejvyšším masivem ve tvaru stolové hory.

Pohled směrem k Budapešti

Na severu se překrývají hřebeny středoslovenských hor, v nichž lze rozeznat Sitno, nejvyšší masiv Štiavnických vrchů. Za dobré dohlednosti uzavírají obzor v květnu ještě zasněžené Nízké a Vysoké Tatry. Směrem na východ pokračují další masivy maďarských hor s nejvyšší Mátrou, na západě vystupuje z rovin Podunajské nížiny nepřehlédnutelný Zobor nad Nitrou. Krásnější vyhlídka v Maďarsku snad už ani nemůže existovat!

Bez asfaltových lesních cest

Z nejvyšší hory Csóványos pokračujeme hřebenovým chodníkem směrem na jih a po slabé hodince přicházíme k turistické chatě pod dalším významným vrcholem Nágy Hideg-hegy (Velká Studená hora, 865 m). Prosté kamenné stavení s vyhlídkovou letní terasou nabízí jednoduché občerstvení, půl litru piva i džusu tu stojí 350 forintů (cca 30 Kč). V zimě se tu zřejmě i lyžuje, o čemž svědčí lyžařské vleky na severním úbočí hory poloukryté pod příkrovem bukových lesů. Na to, že se jedná o turistické centrum pohoří, to tu vypadá značně panensky, dokonce k chatě nevede ani asfaltová cesta, na což člověk uvyklý středoevropským horským poměrům není zvyklý.

Druhý nejvyšší vrch Magosfa (Tátralátó) – 916 m

Trosky úzkorozchodné železnice v dolině Fekete-völgy

Podobně jsme mile překvapeni, že za celodenní putování jsme nepotkali žádnou asfaltovou lesní svážnici. A to ani v dolině Fekete-völgy, kterou se vracíme zpět do vesnice Kemence. Dnem úzké doliny vede pouze turistický chodník lemovaný troskami úzkorozchodné lesní železnice, kterou zničila stoletá voda v roce 1999. Překonávání mnohých úseků je místy docela adrenalinové.

Pohoří Börzsöny nás doslova nadchlo a bez váhání je řadíme mezi přírodně a krajinářsky nejzachovalejší v celých Karpatech.

Může se hodit

Börzsöny jsou nejdeštivější hory v Maďarsku, mají sopečný původ, oválný půdorys a nepravidelné uspořádání hřbetů i dolin. Uvnitř hor není žádné osídlení, jenom samé lesy. Mezi typické živočichy patří tesařík alpský a mlok skvrnitý. V minulosti se tu kromě dřeva těžilo také zlato a stříbro.

V Börzsöny fungovalo mnoho úzkorozchodných lesních železnic, z nichž se některé úseky zachovaly a využívají se k turistickým vyjížďkám (Kemence, Nagybörszöny).

Túry v této oblasti jsou zdlouhavé a náročné na délku i převýšení, vychází se obvykle z nadmořských výšek okolo 100 m z vesnic při úpatí hor. Od roku 1997 součást Národního parku Dunaj-Ipeľ (Duna-Ipoly Nemzeti Park).

ITINERÁŘ POPSANÉ TRASY
Kemence – Csóványos (938 m), 10 km, zelený pás - Nágy Hideg hegy (865 m), 13 km, červený pás – Fekete völgy, 19 km, červený kříž a modrý pás – Kemence, 26 km, modrý pás.

JAK SE TAM DOSTAT
Určitě autem po vlastní ose přes hraniční přechod Šahy-Hont, který se nachází na severním úpatí hor. Pak přejet do některé z vesnic na západním nebo východním úpatí a tam zaparkovat.

Vrchol Csóványos (938 m) v pohoří Börzsöny