Krásy jarní Francie: za tajemnými bories do levandulové Provence

V zákoutích pahorkatiny střední Provence zarůstají kermesovými duby tajemné chatrče založené možná již v době bronzové. Jejich hledání je napínavé dobrodružství.

Silnici spojující města Cavaillon a Forcalquier lemuje z jižní strany masiv Luberon a ze severu pahorkatina Vaucluse. První ze jmenovaných měst o sobě tvrdí, že se v jeho okolí pěstují nejlepší žluté melouny a to druhé se naopak prohlašuje za hlavní město levandule. I přes množství turisticky atraktivních míst zůstává krajina líbezně bukolická.

Zbývaly mi dvě hodiny času, nic na programu a tak jsem udělala to, o čem sní všichni cestovatelé moderní doby – bez rozmýšlení stočila auto na vedlejší silnici. Až později jsem zjistila, že okreska označená jako D190 je v mapě orámovaná zeleně na znamení, že výhledy z ní jsou obzvláště scénické.

Silnice vede skrz vesnici jménem Viens, ležící pod malým hradem vypínajícím se na skalním ostrohu. Byl pozdní máj, v okolí pozvolna rozkvétala levandule a na návsi seděli jen dva provensálští "strejdové", kteří asi čekali na další posily na partičku pétanque.

Bories tajemné a autentické

Perly Viens

* Brána a věž s hodinami
* Saracénská věž
* Renovovaný hrad ze 16. století
* Kostel sv. Hilaria ze 16. a 17. století
* Románská kaple sv. Fereola
* Obecní pec v ulici Notre Dame

Podívala jsem se do průvodce, jestli je tady něco zajímavého, a hle! V okolí Viens se skrývají stavby, jimž se říká bories, a to i česky. Jsou to jakési chatrče z kamenů skládaných nasucho. Bez dalšího materiálu. Dřevo se používalo jen na zárubních dveří či na vnitřních hambalkách.

Hledala jsem na návsi ve Viens dobře známou hnědou šipku, která by mě k pamětihodnosti navedla, ale kde nic tu nic. Muži na návsi mě poslali hledat bories za vesnici. Tvářili se, jako bych byla první turistka, která do tohoto nádherného místa po dlouhé době zavítala. Což je pocit, který každého hledače autentických regionálních pokladů rozjásá. Přidali i informaci, že dneska už bories nikdo nepoužívá, ale přitom jsem vyrozuměla, že ještě za jejich mládí bylo zcela běžné, že v kamenných příbytcích pobývali v létě bačové.

Stavby jsem nakonec našla nedaleko za vesnicí. Usilovně na nich pracuje zub času. Umně navršené kameny přecházejí z té části, kterou bych nazvala zdí, rovnou do zaklenuté střechy. Konstrukčně nejpodobnější stavbou je asi iglú. Střechy opuštěných bories kolem okolí Viens se bortí a kolem nich i přímo v nich bují středomořské kermesové duby, planiky a další chroští, která by botanik nazval korektně garrigue.

Provence. Bories v divočině za Viens

Upravený skanzen

Pročítání průvodce napovědělo, že nedaleko městečka Gordes stojí skanzen, kde je možné si několik těchto staveb, vyrvaných z vegetace, prohlédnout. Musela jsem ho také vidět. Zaparkovala jsem nedopatřením na vzdáleném parkovišti pro autobusy, což mi přineslo trochu únavné putování odpoledním vedrem, ale zároveň i úžasné výhledy na nerestaurované bories skryté v bujných porostech.

Může se hodit

Vyberte si z pestré nabídky pobytových i poznávacích zájezdů do Francie na dovolená.iDNES.cz a prožijte úžasnou dovolenou.

Samotnou vesničku skanzenu – Village des Bories – tvoří sedm obydlí. Jsou to většinou srostlice obytných a užitkových místností ohrazených zídkou. Pečlivě rekonstruované chatrče jsou uvnitř zařízeny jako muzeální expozice. Vystavují se tu národopisné artefakty jako například vidle, hrábě a jiné zemědělské náčiní, trosky keramiky nebo kovové kotlíky.

I když cestovatelská imprese je pro mě v takovém místě daleko menší, než když jsem se dobrodružně prodírala křovisky, tak se tady alespoň dozvím, kde se tu vlastně bories vzaly.

Gordes před sezonou

Interiér bories ve skanzenu

Bories v Gordes

Nejasná historie

Gastronomický tip

Nedaleko leží vesnice Banon. Dala jméno sýru, který se uchovává zabalený v kaštanových listech. Považuje se za nejtypičtější provensálský sýr.

Může se klidně začít od konce. Kolem bories u Gordes začalo několik nadšenců klučit přibližně na konci 80. let. Tehdy byly náletové porosty staré přibližně sto let.

Kamenné chatrče tu ale stály dávno předtím. Odborníci odhadují, že některé bories vznikly již v době bronzové. Vesnička poblíž Gordes se postavila nejspíš v 7. století. Mince nalezené při rekonstrukci pocházejí z 15. století, keramické nálezy pak ze století 18. a poslední domky vznikly v 19. století.

V dřívějších dobách se sem lidé nejspíš opakovaně vraceli a různě dlouhá období tu trvale žili. To vysvětluje velmi pečlivě volenou orientaci oken a dveří jako ochranu proti docela chladné zimě, která tady na úpatí Vaucluse panuje.

V posledních dvou stoletích sloužily bories spíš jako letní salaše hlídačů stád ovcí. Možná ti pánové z Viens osobně nebo minimálně jejich tatínkové prostě v takových stavbách trávili léto. Nosili kameny, které vybírali z garrigue, chytali lelky nebo počítali, zda mají všechny ovce.

Saracénská věž ve Viens

Jak se tam dostat

Village des Bories u městečka Gordes
Od Avignonu nebo od Marseille dálnicí na sjezd Cavaillon, odbočit na D973, po 250 metrech průjezdu městem odbočit na D2. Po 15 km směr Gordes uhnout na D15, asi 2 km do kopce, kde je parkoviště a šipka ukazující na Village des Bories.

Otevřeno je každý den od 9 hodin do západu slunce. Komentovaná prohlídka trvá asi 30 minut. 

Parkoviště pro autobusy za vesnicí Gordes asi 1,7 km od skanzenu. Pro výpravy "třetího věku" poskytuje radnice zdarma kyvadlovou dopravu do skanzenu, mimo soboty odpoledne, neděle a svátků. Nutno předem rezervovat.
Vstupné: dospělí 5,5 eura, děti 10 až 17 let 3 eura.

Village des Bories