Les se najednou rozestupuje a unavené oči, ukolébané šedočernou barvou noci, nevěřícně hledí na obrázek, který mají před sebou. Sníte či bdíte? Rozlehlá kamenná pláň, která se objevila na konci háje, je poseta plameny ohně.
Vlastně ne jednoho, ale hned několika. Na ploše o velikosti náměstí hoří více než desítka velkých ohňů i malých ohýnků. Oranžovo-bílé plameny šlehají ze skalnatých útrob vyprahlého povrchu, jakoby byly napájeny podzemním systémem trubek.
"Lesní požár?" vrtá vám hlavou. "Nesmysl!", odporuje vaše logičtější já, "při lesním požáru by přece hořely stromy, a ne kamení". "Táborák?" pokračujete v úvahách. "U táboráku by přece seděli lidé a tady není ani živáčka...", odpovídáte si sami v duchu.
Čím jste mystické záři blíže, tím více otazníků visí ve vzduchu.
Jste na dosah.
Pokoušíte se sfouknout jeden z plamenů a dokonce se vám to i povede, během pár vteřin se však rozhoří znova. Vylijete na něj půl litru vody. Zhasnete jej, ale opět vzplane. Další z oranžových jazyků uhasíte hrstí hlíny. Nepřejde ovšem ani minuta a oheň plápolá stejně bezstarostně jako před tím. Jako včera. Jako před rokem. Jako před tisíci let.
Jeden z mnoha Olympů
Existují národy, pro které je Olymp synonymem slova hora. Tímto nebo příbuzným pojmenováním se pyšní více než deset vrcholů nejrůznějších pohoří světa. Nejznámějším z nich je ten řecký. Ten, který je považován za sídlo bájných bohů.
|
|
O něco méně známý, avšak mnohem tajuplnější je Olympos turecký. Na něm, respektive pod ním, se nachází i lokalita Yantas, známá věčným ohněm.
Kde hledat jeho původ? Na tuto otázku mi pomohl najít odpověď Ahmed Yekube, jeden z domorodců, žijících v nedaleké pobřežní vísce jménem Cirali. Vynořil se ze tmy, stejně jako já, nebyl však sám. Přivedl k pláni skupinku turistů, kteří si jej najali jako průvodce.
Jak jsem pochopil z Ahmedova vyprávění, skalnatý povrch hory je poset puklinami, ze kterých uniká hořící plyn s velkým podílem metanu. Když jsou plameny něčím přikryty, mohou dočasně zhasnout, ale potom se zase samy od sebe vznítí. Praskliny pravděpodobně vznikly při jednom z mnoha destruktivních záchvěvů půdy, které jsou zde více než časté.
Zatímco zemětřesení, která patří k turecké historii, ale i současnosti, zcela neodmyslitelně, mnoho zajímavého navěky pohřbila, v tomto případě i něco fascinujícího vytvořila. Kdy přesně, nikdo neví. První písemná zmínka o hořících plamenech pochází již ze 4. století před n.l.
Exaktní složení samovznětlivých plynů unikajících z nitra země je další velkou neznámou. Mezinárodní týmy vědců se pokoušejí analyzovat jeho skladbu již hezkou řádku let, zatím však bez uspokojivých výsledků. Roušku tajemství se nepodařilo příliš odhalit ani hledačům ropy, kteří zdejší místa sondovali ještě v polovině minulého století. Většina odborníků se shodla pouze na tom, že složení plynů je naprosto unikátní.
Bájné monstrum jménem Chiméra
V blízkosti ohňů je možné narazit na zbytky kamenné svatyně zasvěcené bohovi ohně Hefaistovi. Pravda, mnoho z ní nezbylo, ale podávají důkaz o tom, že zdejší fenomén fascinoval naše prapředky již dávno před našim letopočtem.
V antických dobách byly plameny spojovány s legendárním monstrem zvaným Chiméra. Tato mýtická příšera se lví hlavou, kozím zadkem a hadem místo ocasu chrlila ze své strašlivé tlamy žhavé plameny. (Dnes je obrys této nestvůry k vidění na poutačích po celém Turecku. Silueta Chiméry je totiž součástí loga státní sítě čerpacích stanic Petrol Ofisi.)
Legenda praví, že lýkijský panovník Iobates přikázal jistému Bellerofónovi zabít chiméru, aby tímto hrdinským aktem odčinil údajné znásilnění královy dcery Sfeneboy. S pomocí okřídleného koně Pegasa Bellerofón svůj úkol úspěšně splnil a zabil bestii tím, že ji vylil do úst olovo.
Odvážný Bellerofón si však později uvědomil, že byl obžalován neprávem a proto přemluvil Sfeneboy, aby se s ním vydala na vzdušnou cestu na hřbetě Pegasa. Když vystoupal do dostatečné výšky, shodil podlou princeznu do moře.
Později potrestal sám sebe, když se pokusil vystoupat na hřbetě svého okřídleného koně. Byl z jeho hřbetu shozen, zchromen, oslepen a po zbytek svého života byl nucen putovat po zemi jako žebrák. Mrtvá Chiméra skončila pod povrchem zemským, a jako připomínku své dávné existence chrlí věčný oheň.
Oheň, který nelze uhasit.
 Hořící skály a kameny v lokalitě Yantas pod tureckým Olympem. |
 Hořící skály a kameny v lokalitě Yantas pod tureckým Olympem. |
 Hořící skály a kameny v lokalitě Yantas pod tureckým Olympem. |
 Na vyvýšených místech tureckých pohoří se nacházejí speciální pozorovací stanoviště. Jejich personál má za úkol monitorovat okolí a okamžitě hlásit výskyt lesních požárů. V lokalitě Yantas pod tureckým Olympem by byla podobná hláška zbytečná. Ohně tam hoří nonstop. Plameny však nešlehají z lesů, nýbrž ze skal a kamenů. |
 Hořící skály a kameny v lokalitě Yantas pod tureckým Olympem |
