Cestování je poznání, říká Miloslav Stingl

- Cestovatel, spisovatel a etnograf MILOSLAV STINGL v rozhovoru vysvětluje, co jej žene neustále do cizích zemí, kde strávil celkem dvacet let svého života.

Kolik zemí jste vlastně navštívil?
Celkem 145, ale do toho nepočítám všechna území, protože mapa světa se stále mění.
Jaká byla vaše nejdelší cesta?
Ta trvala skoro tři roky, z toho jsem šest měsíců žil s Eskymáky v Kanadě.
Jezdíte sám?
Většinou ano i když několikrát jsem se k někomu připojil. Například v Polynésii jsem kdysi trávil určitou dobu se známým švýcarským spisovatelem Dänikenem.
Co vás žene do světa?
Cestování jsem zcela propadl a to dokonce už ve velmi mladém věku. Je to můj celoživotní koníček. Zajímá mě Země lidí, ne Země států nebo vlajek. Při cestování chci objevovat člověka. Pomocí svých cest objevuji člověka i v sobě samém, objevuji své nitro.
A co žene do světa obyčejné turisty?
Je to zase poznání a objevování.
Co si vlastně jako cestovatel z povolání a cestovatelský samotář myslíte o hromadných zájezdech?
Já myslím, že i to je dobrý způsob cestování. Zavede lidi do míst, kde uvidí něco, co neznali. I sebekratší poznání je poznání. I týdenní pobyt na pláži v hotelu s jedním výletem může dát hodně. Člověk se pak vrací obohacen i něčím jiným než jen sluníčkem a nákupy.
A čím tedy?
Třeba poznáním, že nejsme na světě sami, to je zrovna pro nás dost důležité. My budeme lepší, když poznáme svět a naopak svět bude lepší, když poznáme sami sebe.
A jel byste i vy s cestovní kanceláří?
Ale proč ne. Vážím si dobrých cestovních kanceláří a myslím, že u nás je jich dost a často mají dobré cíle. Zprostředkovávat poznání je záslužná činnost. A cestování je vůbec nejlepším způsobem poznání. Objevování člověka totiž nikdy nekončí. Nejsou už neznámé kontinenty, ale stále je neznámé lidské nitro.
Kam a kdy zase odjete?
Ještě na tom pracuji, ale teď hlavně shromažďuji materiál ze své poslední cesty kolem světa.