Ve dvou třídách jednoho pavilonu se hned od rána svítí, i když mají děti jarní prázdniny. Základní škola v Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku v této době nezůstala zcela opuštěná, od úterý se zde učí děti ukrajinských uprchlíků z Koločavy.
O den později si krátce před osmou hodinou ranní dvojice učitelek, které také v neděli dorazily ze Zakarpatské oblasti, odvádí necelou dvacítku malých i starších dětí.
Už zdálky je vidět, že se usmívají a do nových tříd se těší. Učitelky si je rozebírají podle věku a do minuty všichni sedí na svých místech. Jen o pár minut později se k nim přidává ještě trojice chlapců.
„Ti už ale nepatří k žákům z Koločavy. Jsou to děti zaměstnanců jedné ze stavebních firem, dohromady jich tu dnes tedy máme dvaadvacet,“ hlásí nám hned mezi vchodovými dveřmi školník Jiří Karvánek, který se od začátku týdne podílí na zajištění výuky, i když by měl mít v době prázdnin volno.
„Všechno šlo stranou, hned v pondělí jsem jel do Budějovic nakoupit školní potřeby, aby se mohlo co nejdřív začít s učením,“ vysvětluje.
Zatímco první den si učitelky s dětmi teprve připravovaly zázemí, v úterý už se začalo s běžnou výukou.
„Budeme mít prakticky všechny školní předměty. Pomáhat nám budou i děvčata z jazykové školy. Zatím budeme mít čtyři hodiny denně a v úterý navíc i hodinu českého jazyka. Určitě se to ale ještě bude měnit podle toho, jak nám to v této podobě půjde,“ říká Hanna Maleta, která v Koločavě před začátkem války pracovala právě jako učitelka a zajišťuje tak výuku ukrajinských dětí.
Sama si také moc chválí pomoc od čtveřice mladých studentek, které se do výuky zapojily od prvních okamžiků. Vedle ukrajinštiny navíc obstojně zvládají i češtinu.
„Ve dvojicích si rozdělily žáky podle věku. Budou se společně s učitelkami snažit výuku uspořádat tak, aby se menší děti učily novou látku a ty starší opakovaly,“ podotýká jednatelka budějovické jazykové školy Rener Education Tamara Marachovska, která zajistila zapojení svých studentek do výuky.
Zmiňuje také obrovskou ochotu děvčat, která ani chvilku neváhala a hned se aktivně hlásila k pomoci.
„Nevíme ani, jak jinak bychom v tuto chvíli mohli rodiny podpořit. Jedna parta od nás pomáhá s přípravou pomoci na letišti a druhá je tady na škole. Máme i ruské studenty, kteří se chtějí k nám přidat. Všichni si uvědomujeme, že oni za celou situaci nemohou, nikdo na ně není naštvaný,“ potvrzuje Marachovska.
Problém zatím není ani s prostorem ve škole. Tento týden také ukrajinským dětem pomohly navíc i jarní prázdniny, a tak se mohou v poklidu sžívat s novým prostředím.
„Zatím budou v jazykové učebně a po prázdninách je přesuneme do jiného pavilonu, kde budou mít víc klidu a soukromí,“ vysvětluje zástupkyně ředitele hlubocké školy Milena Thalerová.
Podle ní by se děti mohly brzy zapojit do běžné výuky. „Pro nás by to problém nebyl, bude ale záležet na tom, jestli o to budou stát,“ doplňuje.
„Jestli se budou ale děti moci promíchat s ostatními žáky, to zatím neumím říct. Teď jsou ještě hodně plaché a musejí si tu nejprve zvyknout. Zkrátka potřebují nějaký čas,“ připouští Hanna Maleta s tím, že se připravují na příchod dalších dětí.
Město totiž plánuje přijmout desítky dalších ukrajinských uprchlíků. „Každý den se počty mění, ale zatím bychom to měli zvládat. Pokud by ale chtěli více tříd pro sebe, už by to byl problém,“ připomíná Thalerová.
Městu se také v uplynulých dnech podařilo většině z více než šedesáti uprchlíků zajistit bydlení mimo hlubocký hotel Záviš z Falkenštejna, kde ve středu byli téměř všichni ubytovaní.
„Prý jim tam od čtvrtka začnou najíždět hosté s rezervacemi. Hodně z nich půjde do privátů nebo volných bytů, které patří místním. Šest pokojů ale nechají trvale pro jejich potřeby,“ líčí školník Karvánek, který se na příchodu a ubytování ukrajinských uprchlíků aktivně podílí.
