Nejpočetnější skupinu cizinců tvořili Ukrajinci. Řada z nich ale na začátku válečného konfliktu s Ruskem odjela domů a už se nevrátila. Noví je na stavbách stále nenahradili.
Bez práce zůstalo na jihu Čech v září 11 469 lidí. Volných míst v kraji bylo 18 815. Nejvyšší nezaměstnanost je na Českokrumlovsku, kde je bez práce 3,5 procenta obyvatel. Nejnižší je na Jindřichohradecku – dvě procenta. Kraj má po Pardubickém kraji druhý nejnižší podíl nezaměstnanosti v zemi.
„Nedostatek pracovníků je dlouhodobý. Boj o zaměstnance byl krásně vidět na začátku covidu. Některé firmy musely skončit nebo propouštět zaměstnance. Většina z nich pak sehnala do týdne novou práci. Problém se ale nyní zvýšil kvůli válce na Ukrajině. Záleží, jak se bude situace vyvíjet do budoucna. Může však nastat poměrně velký problém,“ popsal situaci ředitel hospodářské komory Luděk Keist. Firmám navíc nepomáhají ani zvyšující se ceny za materiál a energie.
Přestože do země za prací cestují i lidé z Rumunska, Bulharska, Slovenska, Polska a Asie, svým počtem nemohou Ukrajince plně nahradit. „V režimu kvalifikovaný zaměstnanec byla pro Ukrajinu daná kvóta 40 tisíc pracovníků ročně. U ostatních zemí to bylo výrazně méně. Pravidla se nyní trochu mění a počty se zřejmě navýší. Není to ale tak, že by jiní cizinci mohli stejným dílem Ukrajince nahradit,“ upřesnil Keist.
Nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců vnímá také Martin Luňáček, jednatel stavební firmy Stavitelství Luňáček.
„Nové zaměstnance sháníme pořád. Platí velký nedostatek převážně kvalifikovaných lidí. Není až takový problém sehnat lidi ze zahraničí. Nejsou to však většinou odborníci, jen nekvalifikovaní dělníci. Nejlepší zkušenosti jsme měli s Ukrajinci. Ti šikovní, kteří u nás pracovali, bohužel zůstali na Ukrajině a nevíme, zda se vrátí,“ zhodnotil Luňáček.
Problémem je také to, že mnoho zkušených pracovníků odchází do důchodu a zaučit mladé bez praxe trvá.
„Vše se snažíme řešit operativně. Zatím se nám daří zakázky dokončovat v termínu, ale to jen díky tomu, že jsme houževnatí. Spousta firem s tím má velké problémy. Běžně se musí lhůty prodlužovat. Navíc je často problém i s nedostatkem materiálu,“ dodal Luňáček.
Hodně cizinců zaměstnává také budějovická firma Stehlík. „Jsme za to velice rádi. Bez nich bychom dávno skončili. Přesto bychom ještě nějaké uvítali. Báli jsme se s příchodem války, že se ukrajinští zaměstnanci vrátí zpět domů. Většina ale u nás pracuje na smlouvu a už zde i trvale žije několik let. Máme tu i Moldavana a Bulhara. S cizinci máme velmi dobré zkušenosti. Zvládají i specializovanější práce,“ řekl jednatel společnosti Petr Stehlík.
Češi na stavbách pracovat nechtějí
Největší nouze je ve stavitelství o strojníky. Lidé ale scházejí i na manažerských postech. „Z pohledu zaměstnavatele je plný stav ideálem, kterého není prakticky možné dosáhnout. Trh práce byl dlouhodobě složitý kvůli nízké míře nezaměstnanosti. A válka situaci ještě zhoršila,“ sdělila Alice Dolanská, personální ředitelka stavební firmy Swietelsky.
„Sehnat kvalifikovaného pracovníka je těžké. Sám můžu říci, že Češi v naší profesi moc dělat nechtějí. Cizinci jsou v tomto ohledu lepší, ale není jich tolik. Nehledám přitom jen řemeslníky či strojníky, ale i rozpočtáře, manažery a stavbyvedoucí,“ přidal se ředitel společnosti ProTeren Ivo Vránek. Také on potvrdil, že nedostatek personálu často stojí za zpožděním staveb.
Podle statistik Ukrajinci tvoří přes tři procenta populace České republiky. Navzdory tomu mají stavební firmy potíže s nedostatkem lidí.
„Musíme brát v úvahu, že lidé, kteří sem putovali před válkou přes kvalifikovaný pracovní program, sem šli, aby si vydělali peníze. Podle toho měli také vztah k práci. Zaměstnavatelé je chválili. Nyní sem putují jen starší lidé a ženy, které se musejí starat o své děti. Navíc ne všichni byli zvyklí pracovat. Případně se vzdělávali v jiném oboru,“ upozornil Keist.
