Začněme čísly. V roce 2011 přišlo 34 768 návštěvníků, v roce 2015 už to bylo 60 127 lidí. To musí být příjemné ohlížení za vaší první „pětiletkou“ v čele Alšovy jihočeské galerie.
Ano, to přiznávám. I s tímhle cílem jsem na jih Čech tehdy přišel. Už v roce 2012 se nám podařilo zvyšovat návštěvnost. Poslední dva roky jsme na čísle 60 tisíc, což je pro tuto instituci konečně adekvátní číslo. Galerie se za uplynulých pět let neskutečně proměnila. Máme nové logo, jsme vidět, snažíme se dát návštěvníkům vše, na co jsou zvyklí z velkých českých i evropských galerií. Do marketingu a PR posíláme čím dál víc peněz. Odpovědnost leží také na zaměstnancích, kteří chtějí pracovat a hodnoty vytvářejí.
Alšova jihočeská galerieAlšova jihočeská galerie Galerie vznikla v roce 1953. Uchovává díla od 13. století po současnost. Pobočky má v zámecké jízdárně v Hluboké nad Vltavou, ve Wortnerově domě v Českých Budějovicích a v Bechyni. V létě se pustí do rekonstrukce domu Sparta v Budějovicích, kde vznikne ateliér a další depozitáře. Zaměstnává 44 lidí. Galerii zřizuje Jihočeský kraj, letošní příspěvek činí 28,4 milionu korun. |
Jací lidé dnes chodí do galerie?
Úplně přesně identifikovaného návštěvníka nemáme. Penzum výstav je široké. Devadesát procent našich návštěvníků jsou Češi. Část míří na Hlubokou s tím, že už zámek znají, a cíleně jdou k nám do galerie. Zámek už pak mají jako bonus. V případě budějovického Wortnerova domu je to opačně. To je klasická městská galerie, která láká široké spektrum návštěvníků, ale často se objevují mladší ročníky do 30 let.
Na Hlubokou jezdili vždy hodně Rusové. V souvislosti se sankcemi nastal útlum, teď se tato klientela zase vrací. Cítíte to i u vás?
Ano, na aktuální výstavě impresionistů tvoří Rusové asi 20 procent zahraničních návštěvníků. Dnes už ale začíná být ruská klientela dorovnávána tou asijskou. Západoevropská je ve stejném měřítku jako dříve.
Jak východoasijští turisté vnímají naše umění?
Oni západoevropský vkus dobře znají. V Asii se pořádají velké výstavy evropského umění, posílají se tam i obří zápůjčky. Na Hluboké to berou jako drobek, který si doplní do své skládačky při pohledu na střední a západní Evropu.
Je těžké dostat na jih Čech třeba velká díla Ilji Repina, která tu byla k vidění předloni?
Musíte mít sen, který si chcete splnit, a jít si za tím cílem. Nesmíte se bát zeptat i u takové instituce, jako byla v tomto případě Treťjakovská galerie v Moskvě. Nesmíte mít ale přehnané požadavky. Místo dvaceti děl si vybrat třeba jen tři, na která vám vyjde rozpočet (psali jsme zde). I díky takovým výstavám, jako byl Repin, se dostáváme z regionální galerie na respektovanější level. Usnadňuje nám to další zápůjčky, jako budou letos díla Victora Vasarelyho.
Optický klam od maďarsko-francouzského průkopníka op-artu Victora Vasarelyho.
Vasarely není ale jméno na první dobrou. Proč by měli lidé na tuhle výstavu v létě zajít?
Mnoho lidí nezná jméno Vasarely, ale až přijdou a uvidí druhou, třetí věc, tak budou vědět, o koho se jedná. Je to optické umění, které je mnohokrát všude variované, používá se v reklamách a podobně. Imponovalo mi, že naši kolegové v Muzeu umění Olomouc získali soubor 33 Vasarelyho prací a vystavili je zatím jen jednou. Budeme je mít zapůjčené a k tomu další věci z Fondation Vasarely. Mimo jiné tři díla, která ještě nebyla nikdy vystavena. Objeví se tu i plastika Vasarelyho a taktéž tři práce z Vasarelyho muzea v maďarské Pecsi. Vyšel z toho projekt evropské kvality.
Teď je v jízdárně výstava Impresionismus! Já mám pocit, že je v současnosti velký návrat klasické malby. Je to tak?
Od svého nástupu se snažím vždy jednou za rok udělat výstavu týkající se 19. století. Jsou to návštěvnicky vděčné, ale zároveň i žádané projekty. My navíc 19. století stále doplňujeme do sbírek a nakupujeme.
Jednou z vašich nových senzací je i obraz Václava Radimského, který je tu také vystavený.
Galerie ho získala z odúmrti (Zesnulý nemá dědice. Pozůstalost přechází na stát mimo dědické řízení, pozn. red.). Náš kurátor Hynek Rulíšek mladší ho rozpoznal poté, co jsme ho získali. Veškeré odborné posudky potom potvrdily, že je to Radimského originál z počátku 20. století. Jsme rádi, že máme ve své sbírce novou malbu, na kterou bychom asi za běžné situace neměli prostředky.
Jaká jeho tržní hodnota?
Je to menší olej na kartonu, tak se bavíme „jen“ o zhruba 800 tisících.
V hlavním sále jízdárny jste v sobotu otevřeli velkou výstavu plakátů z první světové války. Čím je výjimečná?
Celkem jsme vystavili skoro 350 věcí z celého světa. Návštěvníci uvidí všechny symboly, které se v propagandě používají. Náborové, lékařské i plakáty k mobilizaci. Tahle výstava ukáže první světovou válku z úplně jiného pohledu. Máme tu také tři návrhy bojové vlajky pro československé jednotky ve Francii od Františka Kupky.
Co dalšího chystáte?
Řešíme projekt, který by se také věnoval první světové válce v příštím roce. Dále se nabízí přelom 19. a 20. století. Jisté je, že v zimní sezoně vystavíme na Hluboké dílo fotografky Terezy z Davle. Ve spolupráci s Jihočeským divadlem chystáme příští rok také dvouměsíční výstavu fotografií. Chceme ukázat i současné tvůrce ve větších celcích.
Povedly se vám snad všechny plány, o kterých jste před pěti lety při nástupu mluvil. Je něco, co se zatím nedaří?
V zásadě se daří vše. Jde to pomaleji, než bych chtěl. Galerie je velký kolos, který je třeba postupem času měnit. Změny jsou i pro zaměstnance dost zásadní a nejsou lehké. Například teprve po pěti letech sedíme v kancelářích s odpovídajícím vybavením. Musím ale ocenit, že přístup našeho jihočeského zřizovatele je velmi vstřícný a v mnohém jiný než na Vysočině, kde jsem působil v Oblastní galerii v Jihlavě.
Socha Klementa Gottwalda zamířila z areálu příbramských technických služeb do depozitáře Alšovy jihočeské galerie.
Do depozitáře jste před časem přijali sochu Klementa Gottwalda. To ale někteří lidé neberou moc pozitivně. Máte nějakou hranici, co už byste nepřijali?
Je to vždycky o konkrétní nabídce. K mému rozhodnutí se vyjadřuje komise odborníků. V případě Gottwalda v tom hrají roli dva příběhy. Autor plastiky Gottwalda Břetislav Benda byl jihočeským rodákem. Socha, která stála v Příbrami, má v sobě příběh antikomunistického odboje, kdy ji v roce 1978 odpálil dělník Ondřej Stavinoha výbušninou. I to byl důvod, proč ji získat do sbírek.
Uspořádal byste například výstavu socialistického realismu?
Pokud by to bylo s kritickým komentářem, tak bych neměl problém. Je nutné vysvětlit i pohnutky dobových umělců, proč to dělali. Nejde ale šmahem všechny odsoudit.
V létě začne oprava budějovické Sparty u IGY, kterou kraj získal do svého vlastnictví. Co si od tohoto nového prostoru slibujete?
Tento dům nám umožní rozšířit naše depozitáře. Bude tam i restaurátorské a konzervátorské centrum. A hlavní důvod je vytvoření Ateliéru Alšovka. Obyvatelé Budějovic a okolí tak budou mít místo, ve kterém si podle nabídky budou moci zkoušet různé techniky. Naši lektoři tam otestují všechny edukační programy, které se připravují. Výrazně budeme cílit na děti a školní skupiny. S tím souvisí i rozšíření našeho personálu.
Dlouho se diskutuje o přesunu muzea keramiky z Bechyně. Zůstáváte zatím na zámku?
Běží zásadní jednání. S pronajímatelem, kterým je Panství Bechyně, uzavíráme další smlouvu do roku 2020. Zároveň s městem Bechyně řešíme, jakým způsobem pobočku zachovat. Rýsuje se možnost požádání dotace z IROPu. Tam je podmínkou státní, nebo krajský majetek. Ve hře je bývalý dům služeb, který by muselo město Bechyně převést na kraj. Tím by byla finálně vyřešená otázka setrvání muzea keramiky v Bechyni a mohlo by být otevřené 12 měsíců v roce.
