V mládežnické reprezentaci jste hrával, teď ji budete trénovat. Připomněly se vám tehdejší časy?
Jo. Promítly se mi srazy, kdy jsem jako mladý hrál v reprezentaci. Bylo to trochu emotivní. Teď se vracím v roli asistenta devatenáctky. Moje první myšlenka byla, že to není obvyklé, že se to nepovede každému. Když vás někdo osloví, tak to vždy potěší.
Pomyslel jste někdy na trenérské angažmá u národního týmu?
Nároďák je sen každého. Hlavně ten dospělý, ale myslím si, že reprezentovat na jakékoliv úrovni je čest. Je krásné, že jsem to mohl zažít jako hráč a teď to prožiji i jako trenér.
Neposune se váš sen nyní také k dospělému národnímu týmu?
Takhle jsem nepřemýšlel a tak daleko nekoukal. (usmívá se) Jdu postupnými krůčky. Začal jsem u malých dětí, přes žáky a dorost, ať už u nás, nebo v Kanadě, se posouvám dál. Uvidíme, jestli někdy budu trénovat dospělé profesionály. Každopádně dospělý národní tým, to je sen každého.
Kdo vás oslovil k národnímu týmu?
Šéftrenér Miroslav Beránek v polovině ledna, kdy se řešila situace u devatenáctky po odchodu Davida Holoubka do Mladé Boleslavi. Ptal se, jestli bych měl zájem. Já beru reprezentaci jako poctu, takže jsem řekl, že mě to zajímá. Ale bylo důležité se domluvit v klubu a v akademii, aby vše fungovalo tak, jak má. Aby to nemělo dopad na moji funkci v klubu. Po krátkém jednání jsme se shodli, že je to dobrá volba pro všechny strany.
U týmu budete zatím působit do léta?
Ano. Zahrnuje to dva srazy. V půlce února jedeme do Španělska na dvojzápas s Dánskem. Bude to příprava na druhou fázi kvalifikace o mistrovství Evropy. Je to taková zkouška, jestli by to mohlo fungovat. Uvidíme pak v létě.
V létě se rozhodne, jestli byste zůstal dál?
To ovlivní víc faktorů. Předběžný zájem o mě by byl, ale řekli jsme si, že úvodní půlrok ukáže, jak to zvládnu skloubit s funkcí v klubu, která je pro mě důležitá a naplňuje mě. Nemá cenu předbíhat.
Jaké jste k novince dostal nejhezčí blahopřání?
To bylo od manželky, které jsem to řekl jako první. Zeptal jsem se, jestli to bude časově schůdné. Jinak bylo přání hodně, děkuji za ně. I když úplně netoužím po velké popularitě, tak pro PR klubu je to velká věc. Potěšily mě i zprávy z Kanady, kde jsem působil.
Na sociálních sítích vám gratulovala i klubová legenda Jiří Vlček, která také působila u mládežnické reprezentace. Vzpomínal na zkušenosti, které u národního týmu získal. S tím do toho jdete také?
Určitě. To jsem bral jako velké plus. Je to úplně jiná úroveň práce, než kterou jsem dělal doposud. Může mě to hodně obohatit. Je to krok do profesionálního fotbalu. Už jenom když jsem viděl rozbor týmu Dánska, se kterým budeme s reprezentací hrát, tak je to obrovská kvalita.
Baví vás to pořád u mládeže, nebo už byste bral i dospělé?
Zatím nemám velkou touhu být u dospělých. Myslím, že je dobré si projít všechny kategorie. A ještě toho nemám za sebou tolik, u nejstarší dorostenecké kategorie jsem v Dynamu druhým rokem. Hodně jsme propojení s B týmem, tedy dospělým mužstvem. Nakukuji tam, ale ještě cítím, že tam není moje místo. Naopak vnímám, že na současné pozici mohu být prospěšný. V akademii jsme vytvořili skvělý trenérský tým a každý den se těším do práce.
Nicméně v klubu zažíváte každodenní práci, u reprezentace je to něco jiného.
Ano, je to jiné. U reprezentace je to o sledování hráčů, skautingu, komunikaci s fotbalisty i trenéry. Už jsem to trochu poznal, na samotný kemp se těším ještě víc. Tu dennodenní práci mám ale také rád.
U reprezentace je to o sledování hráčů, skautingu, komunikaci s fotbalisty i trenéry. Už jsem to trochu poznal, na samotný kemp se těším ještě víc. Tu dennodenní práci mám ale také rád.
Z budějovické akademie byli v posledních čtyřech letech u mládežnických národních týmů také Filip Toncar a Karel Havlíček. Potvrzuje to dobrou práci v klubu?
Je to ocenění celé akademie. Jsem rád sám za sebe, ale i za klub. Lidé naši práci vnímají a oceňují, i když se pořád můžeme zlepšovat. Je to znak toho, že to máme nastavené správně a děláme dobrý servis pro ligový A tým, který snad bude v budoucnu využitý.
Aktuálně je v širším kádru A týmu hodně mladých hráčů z akademie, i když je to i trochu dané okolnostmi. Nicméně věříte, že jich bude pravidelně chodit výš víc než v minulosti?
Jsem přesvědčený o tom, že tam chodí lepší a lépe připravení hráči. Potvrzují to i současní trenéři Jirka Lerch a Jirka Kladrubský. Kluci ukázali, že tam jsou právem, a říkají si o šanci. To my chceme. Když dostanou šanci, musí ji využít. Ale dobře načasovat příležitost pro mladé, to je také trochu alchymie. Někdy je třeba i štěstí, ale celkově to musí být cílené. Situace k tomu teď vybízí, ale myslím, že by to měla být cesta i za normálního stavu. Proč nevyužít vlastní potenciál, když mládež i B tým předvádí dobré výkony a mají kvalitní výsledky.
Jenže v lize jsou třeba hlavně výsledky.
Právě, v tom je to složité. I když už také v lize se začíná víc koukat i na hru. Ale body potřebuje každý. Je docela umění to skloubit. V zimní přípravě mladí ukázali, že na to mají. Liga je něco jiného, ale štěstí přeje připraveným. A věřím, že se jim to povede využít.
Kdybyste měl vybrat mezi nevyzkoušeným cizincem na hostování nebo vlastním mladým hráčem, koho byste zvolil?
Určitě by měli mít přednost vlastní mladí. My na to vždy budeme tlačit, je to i naše role. Budeme prosazovat schopnosti našich hráčů, které známe od A do Z. Víme, jaká měli zranění, kolik dávají gólů, jaký mají charakter. Je to lepší než neznámý a nevyzkoušený cizinec, u něhož nevíte, jak zapadne, jak se aklimatizuje, jaký doopravdy je. Rozdíly nejsou mnohdy velké a pak rozhoduje charakter a odhodlání bojovat za klub.
