„Pracoval jsem s ním hned od svého nástupu na ČVUT,“ prozrazuje mladý muž, který loni absolvoval českobudějovické Gymnázium J. V. Jirsíka.
Po maturitě se mu vyplnilo přání a stal se studentem fakulty informačních technologií.
„Programování humanoidních robotů mě zajímá, proto jsem se do projektu přihlásil,“ pokračuje Rameš.
Humanoida z řady Pepper jménem Laura připravoval od loňského října. První měsíc pouze zkoušel, čeho bude Laura schopna.
„Narazil jsem na první zádrhel. Robot neměl v prstech takovou sílu, aby v nich diplom udržel. Musel jsem ho tedy naučit, aby měl desky položené na dlani a druhou rukou si je přidržoval. Tím se práce přesunula do motorů v paži, které jsou silnější,“ vysvětluje 21letý programátorský nadšenec.
V praxi to vypadalo tak, že Laura dostala od pedagoga diplom. Otočila se s ním k absolventovi, který si ho převzal, následně mu podala ruku a slovně poblahopřála. Tohle musela zvládnout asi sedmdesátkrát.
„Největší překážkou byly světelné podmínky v Betlémské kapli. Robot rozpoznával diplom pomocí kamer, ty však neumí jako lidské oko reagovat na změny světla. To bylo při programování nejsložitější podchytit,“ přibližuje Rameš.
Programovat začal už ve druhé třídě
Navíc musel zajistit, aby kdykoli to bylo možné, měla Laura ruku svěšenou podél těla, čímž odpočívaly právě motory v její paži a nepřehřívaly se. Předání diplomu jednomu studentovi trvalo půl minuty. Každou část Rameš mnohokrát testoval, aby fungovala správně.
Do kaple pak jel s předstihem, chtěl si vyzkoušet humanoida na místě. Programoval sám, vše konzultoval s Miroslavem Skrbkem, vedoucím Laboratoře inteligentních vestavných systémů při ČVUT.
„Každé jeho přemístění by znamenalo riziko, že do něčeho narazí a podobně. Proto jsme se rozhodli, že se bude při předávání točit na místě,“ mluví programátor o metr dvacet vysoké Lauře.
Martin Rameš začal programovat už ve druhé třídě na základní škole, když se přihlásil do kroužku. U svého dlouholetého koníčku by rád zůstal a po studiích by se jím chtěl živit. O umělou inteligenci se velmi zajímá, jestli se ale bude věnovat programování v této oblasti, zatím neví.
Fascinuje ho vesmír
Připouští, že možností je mnoho. Kromě matematických olympiád se Rameš účastnil i mezinárodních programátorských soutěží, na kterých se umisťoval na předních příčkách. Do finálového kola se dostal například v soutěži Expedice Mars, díky čemuž navštívil Belgii. Tam mohl pracovat se simulátorem vesmírné rakety.
„To bylo moc zajímavé. Já byl v řídicím středisku,“ vzpomíná.
Právě téma vesmíru je jeho další zálibou. „Sleduji vývoj raketových technologií a společnost SpaceX. Možná by bylo zajímavé se do vesmíru jednou podívat, ale nevím, jestli bych to chtěl,“ přemýšlí mladý programátor a zmiňuje, že dříve často chodíval do hvězdárny v Českých Budějovicích, protože byl v Klubu malých astronomů.
„Na vědách, jako je matematika a fyzika, mě baví to, že mají přesná pravidla. Všechno se řídí zákony a dá se to spočítat a dojít k jasnému výsledku,“ říká Rameš.
U monitoru sedí několik hodin denně. „Pracuji s počítačem i na brigádě. Po osmi hodinách na židli si pak musím dát poměrně dlouhou pauzu,“ dodává.
