Je to místo, které budí roky emoce. Tam, kde stojí Památník Lety nedaleko stejnojmenné obce na Písecku, fungoval za války protektorátní tábor pro Romy. Prošlo jím zhruba 1 300 lidí, z nichž více než 300 za branami zemřelo. Další odtud nacisté deportovali do koncentračních táborů.
V době normalizace pak v místech tábora vyrostl velkokapacitní vepřín a v devadesátých letech nedaleko něj vznikl památník obětí holokaustu. Od té doby bojovali pozůstalí po obětech, české organizace i mezinárodní instituce za jeho odstranění z pietního místa.
To se podařilo až v roce 2017, kdy vláda rozhodla o odkoupení vepřína od soukromé společnosti a vybudování důstojného památníku.
Z příběhu místa vychází i skupina architektů ve složení Jan Sulzer, Lucie Vogelová, Jan Světlík, Vojtěch Šedý a Filip Šefl, kteří v loňském roce vyhráli mezinárodní krajinářsko-architektonickou soutěž na podobu budoucího pietního místa.
„Celý návrh je postavený na symbolice. Naším základním kompozičním prvkem je les, jeho vnitřní prostor, jeho hrana a volný prostor, který díky ní vytváří,“ vysvětluje architekt Jan Sulzer z ateliéru Terra Florida s tím, že les poukazuje také na společenství.
„V tomto případě je nejobecnější metaforou společenství Romů. Nepřítomnost lesa symbolizuje vyjádření nepřítomnosti těch, kteří romský holokaust nepřežili,“ podotýká Jan Sulzer.
Architekti záměrně u vstupu vyčlenili prostor pro samostatně rostoucí skupinu nepůvodních druhů dřevin. Ta má v kontrastu se smíšeným lesem symbolizovat násilí, diskriminaci a rasismus.
„Vytváříme tak dialog dobra a zla, přirozenosti a nepřirozenosti a těmito symboly se snažíme převyprávět paměť místa. Je to ale jen nástup, památník totiž začíná světem skrytým za zdí,“ naznačuje architekt.
Otevřené místo tábora obepíná kruh cesty, na které si budou moci lidé přečíst jména vězňů uvedená na kovových páscích. Prostor samotného tábora pak bude tvořit louka s květinami. Místo vzpomínky a ticha.
K pohřebišti s pietním místem směřuje podél zdi také druhá linie. „Na pozadí hlavního velkého příběhu vzpomínkového místa v kruhu, místa pro pietní shromáždění, se odehrává druhý scénář. Hlavní expozice v návštěvnickém centru nabízí historii, dobové artefakty, data a výzkum. Návštěvníky zveme také na stezku paměti,“ popisuje Sulzer.
Ta návštěvníkům přiblíží hrůzy tábora díky hlasovému záznamu. Současně cestou zpět k návštěvnickému centru projdou kolem zbytku vepřína, který postupně pohltí les.
Právě zakomponování torza vepřína do projektu posunulo demolici objektů, k níž mělo dojít už loni. „Museli jsme aktualizovat celou investici do demolice. Původně jsme počítali s tím, že se zboří všechny stavby. Předpokládáme, že k demolici zbylé části dojde koncem letošního roku. Počítáme s tím, že se nový památník a expozice k uctění památky obětí holokaustu Romů a Sintů otevře v květnu roku 2023,“ říká Bohdana Kuzmová Křepinská za Muzeum romské kultury, pod nějž památník spadá.
Do architektonické soutěže se loni přihlásilo 41 architektů. Kromě návrhů z České republiky dorazila i díla ze zahraničí, mimo jiné například z Japonska, Španělska, Skotska nebo Německa. V čele hodnotící komise zasedl známý architekt a písecký rodák Jiří Pleskot. A jak sám říká, výběru toho nejlepšího předcházely několikadenní diskuse porotců.
„Vítězný návrh patřil mezi mé favority, i když jsme jich měli víc. Je hezký, poetický a také šetrný ke krajině. Nebude hotový hned, protože autoři návrhu hodně sázejí na vegetaci, ta se musí vysázet a počkat právě na to, až vyroste. Památník a velké kolo, které je základním kompozičním principem tohoto řešení, se tím pádem ale narodí v čase a to se mi líbí. Člověk nechá krajinu pracovat a ta za něj vypoví tragipoetiku místa,“ hodnotí Pleskot.
Předpokládané náklady na výstavbu památníku jsou podle odborného odhadu v první etapě 31,5 milionu korun. Památník bude financován vícezdrojově, hlavní část rozpočtu na vybudování pokryjí norské fondy.
