Rakouští sousedé nazývají pochod krampusů Krampuslauf. Častěji se říkává Perchtenlauf. V Leibnitzu měli ohrazený prostor na parkovišti velký zhruba 200 na padesát metrů. Uprostřed bylo z pevných zábran také ohrazení pro diváky. Mezi zábranami je pro produkci pruh místy široký až deset metrů.
Dávno před začátkem je u zábran plno. Tradiční setkání si nenechávají ujít děti. Rodiče je tam berou, aby se otrkaly.
Krampusové na sebe nechali dost dlouho čekat. Když však nastoupili, neměl jejich pochod konce. Vycházeli rovnou z pekla. Přesněji z podzemních garáží. A řádili.
Jsou rozdělení na skupiny. V čele každé jde většinou dívka a nese ceduli s názvem spolku.
Za ní kráčí skupina, která je často upravena do podobných masek i shodného oblečení. Huňaté kožichy, řetězy. A vyřezávané dřevěné masky. Celá výbava stojí kolem dvou tisíc eur. Přes 54 tisíc korun.
Jsou opravdu strašidelní. Nejčastěji se proti vám u zábradlí rozběhne krampus s vyceněnými zuby. Některému svítí oči, jiný má na hlavě hned několik dlouhých rohů.
Často se však ukazují i ženy. I ony mají strašidelné převleky a umí vyděsit také drzejší výrostky. Ti přijdou každou chvíli na okamžik o čepici.
Sem tam ve skupině kráčí také čarodějnice s koštětem. Mete u zábran a najednou přetáhne přihlížející přes nohy. Její maska je pro malé děti hodně děsivá. S obřím zakřiveným nosem.
Některé skupiny mají vůz nebo traktor s vlekem, na kterém je klec. Někde je volno. Ale stačilo by jen trochu zazlobit a můžete se ocitnout v kleci. Jiní si svého nejděsivějšího krampuse - šéfa vezou na vyvýšeném místě.
Děti mají pláč na krajíčku
Někde mají Mikuláše s anděly. Ti rozhazují bonbony a to je pro kluky i dívky u zábran pobídka. Natahují ruce. Místo anděla se pak často dočkají dalšího krampuse.
Nejčastěji jsou krampusové zdánlivě klidní. Porozhlížejí se po davu a dělají jakoby nic. Pak však vyrazí a nastaví svoji masku vybrané osobě jen centimetry od jejího obličeje. Zakroutí hlavou, zařvou. Vzápětí zmizí.
Někdo z diváků se lekne, jiný podvědomě ucukne. Desetiletí kluci dělají hrdiny a menší děti mají pláč na krajíčku. Než však stačí spustit, krampus uteče. Pak následuje oslava odvahy dětí. I čtyřleté dávají zapomenout na úvahy o strachu, který ze setkání mají.
Průvod nemá konce. Krampusů prošlo v Leibnitzu několik stovek. Pořadatelé mezi nimi běhali a pobízeli je, aby přidali do kroku. Mělo se dostat na všechny účinkující.
Průvod trval kolem dvou hodin. V chladu se přece jen špalíry kolem zábran tenčily. Když prošel poslední krampus, diváci se vzápětí rozcházeli.
V sobotu zažijete v Kaplici něco podobného, jen v menším měřítku. Začátek je v 18 hodin.
