Když v květnu 2014 přebíral ředitelskou židli, měl dva hlavní úkoly: vybudovat nové stálé expozice a naučit lidi znovu chodit do Jihočeského muzea.
Obojí se bývalému radnímu kraje za ODS Františku Štanglovi daří. Navíc tato krajsky zřizovaná instituce, která před jeho nástupem prošla velkou rekonstrukcí za 120 milionů, chystá další velké investice a novinky.
Jaký byl pro Jihočeské muzeum uplynulý rok?
Především pracovní. Samotných novinek sice tolik nebylo, ale celý rok jsme se věnovali přípravě zásadních projektů. Podali jsme dvě žádosti do Integrovaného regionálního operačního programu na nové stálé expozice ve druhém patře hlavní budovy a na dobudování depozitářů v Ledenicích. Celkově jde o částku 50 milionů korun, kterou už máme potvrzenou.
Co v nových expozicích návštěvníci najdou?
Jedna bude zaměřená přírodovědně a archeologicky, další se bude věnovat folkloru s jednotlivými oblastmi vázanými na České Budějovice. Důraz budeme klást na Doudlebsko a Blata. Když všechno půjde dobře, tak je v roce 2019 otevřeme.
Jaká byla největší loňská lákadla?
Na hlavní budově v Budějovicích byla celková návštěvnost kolem 53 tisíc lidí. To je dobré číslo. Táhly všechny výstavy, ale i krátkodobé projekty. Hodně lidí i školních tříd se přišlo podívat na novou stálou expozici Příběh města. Tradičně zavedené jsou čtyři opakující se projekty - orchideje a sukulenty, které začnou 3. února, velikonoční výstava, houby a Vánoce.
Co bude hlavním tahákem letošního roku?
Na konci roku otevřeme velkou výstavu k první světové válce, která potrvá až do příštího roku. Snažíme se na to získat prostředky z programu Přeshraniční spolupráce. Nabídneme exponáty ve vztahu k Budějovicím, část se bude věnovat sídelnímu 91. pěšímu pluku. Zaměříme se na takzvaný zlatý věk monarchie před vypuknutím konfliktu a následný atentát na následníka trůnu. Další část ukáže, jak se válka promítala na frontách i v zázemí. Logicky to přejde až do rozpadu Rakouska-Uherska a vznik samostatných národních států včetně Československa.
A další výstavy?
Zajímavým počinem bude výstava Barevný svět hracích karet. Budeme ji pořádat ve spolupráci s jihočeskými sběrateli karet. Další zase připomene 150 let organizovaného včelařství na Českobudějovicku. Zaměříme se i na založení Jihočeského muzea v roce 1877. Chtěli bychom udělat také výstavu Krajina v obrazech ve spolupráci s CHKO Blanský les.
Budete pokračovat ve spolupráci s cestovatelem Rudolfem Švaříčkem, který u vás měl předloni výstavu Šangri-la a nyní Tajemnou Indonésii?
Obávám se, že prostorové možnosti nám to už v takovém rozsahu neumožní. Pokud by měl třeba nějaký drobnější projekt, tak bychom o spolupráci stáli. Výstava Šangri-la i Tajemná Indonésie mají obrovský potenciál. Představují oblasti, které jsou nám hodně vzdálené. Trochu jsem ale čekal, že návštěvnost na těchto výstavách bude ještě větší.
Já jsem zase zaznamenal názory, že pro některé lidi je to už hodně komerční záležitost a hlavně reklama na jeho cestovní kancelář. Nesehrálo i tohle roli v návštěvnosti?
Ke mně se podobné reakce dostaly jen zprostředkovaně. Osobně si myslím, že málokdo se do těchto oblastí podívá a prezentované sbírky jsou mimořádné. Myslím, že ty výstavy mají velkou hodnotu.
Jak jste spokojený s novou stálou expozicí o městě České Budějovice?
Snažíme se ji neustále proměňovat. Ohlasy jsou velmi slušné. Pracujeme s ní i edukačně. Loni prošlo přes naše vzdělávací oddělení více než osm tisíc dětí. Spolupráce se školami je dobrá. V tom je obrovský potenciál, máme co nabídnout a chceme to stále více rozšiřovat.
Když jste 1. května 2014 nastupoval, měl jste dva velké cíle. Vybudovat nové stále expozice a zvýšit návštěvnost. Splnilo se vám to?
Postupně se to daří, čísla narůstají. Hlavní nárůst pak zřejmě přijde ještě s projektem první světové války a s novými stálými expozicemi. Návštěvnost je hlavně o výchově. To se nám daří právě díky edukačnímu oddělení. Těší mě, že spousta dětí, které si u nás užijí program se školou, potom přijde s rodiči. Cítí se tu jako doma.
Vyvíjíte ještě nějaké aktivity kolem koněspřežné dráhy? Je to budějovický unikát, který spí.
V okolí našeho muzea koněspřežky ve strážním domku na Mánesově třídě už není možnost, kam dál jít. Myslím, že na řadě by mělo být město České Budějovice. Otázkou je, jestli by to mělo být dotaženo do podoby jako v rakouském Kerschbaumu, kde mají část dráhy, stylovou restauraci a další atrakce. Pozůstatků po koněspřežné železnici je u nás dost. Stálo by za to, aby se tomuto fenoménu někdo více věnoval. Aktivní roli by měla sehrát místa a města na trase. Podobně jako jsou na tom například Hrady na Malši.
