Rozestavěné dálniční úseky před Českými Budějovicemi lemuje na spoustě míst kromě stavebních strojů také nízká bariéra z bílé plastové plachtoviny připevněná k malým dřevěným kolíkům. Někde se táhne těsně podél budoucí D3, jindy téměř mizí z dohledu v přilehlých lesích.
„Jenom od Ševětína k Borku jich máme po obou stranách asi dvanáct kilometrů. Díky nim chytáme a převážíme zvířata, která by musela jinak překonat dálnici,“ říká Ludvík Závodný, jenž bariéry staví a pravidelně je s kolegou Miloslavem Poncem kontroluje. Obchůzka jim zabere denně asi pět hodin.
Oba pracují pro společnost NaturaServis, která se snaží o záchranu migrujících obojživelníků a plazů na podobných projektech.
„Momentálně stavíme zábrany také v úseku od Hodějovic k Třebonínu, kde se s budováním dálnice teprve začalo. Stará se nám o to asi deset pracovníků včetně brigádníků,“ vysvětluje jednatel firmy Roman Rozínek. Na nedávno rozestavěné části D3 mají její zaměstnanci na starost přibližně třináctikilometrový úsek.
Aktivita obojživelníků bývá na jaře vysoká a na staveništi by jim hrozilo s největší pravděpodobností uhynutí.
„To se týká třeba ropuch, skokanů, kuněk, ale i několika druhů čolků. Občas chytíme ještěrku nebo hada, zpravidla to bývají užovky,“ jmenuje Závodný a kontroluje plastové nádoby zakopané do země u kraje bariér, zda se do nich nechytilo nějaké ze zmíněných zvířat. Kromě několika mravenců a střevlíků v nich žádné není.
„Když nám tam nějaká ropucha nebo ještěrka spadne, převezeme ji se všemi ostatními živočichy na druhou stranu do bezpečných míst. Dnes ale asi moc práce mít nebudeme, nejsou zrovna dobré podmínky na odchyt,“ podotýká Závodný a podběrákem zkouší prohledávat tůni hned vedle zábrany. Kromě trávy a listí v něm však nic nezůstalo.
Letos totiž nastoupilo suché počasí už v březnu a právě nedostatek srážek snižuje aktivitu obojživelníků. Na ni má vliv také teplé počasí, které tento rok přišlo nezvykle brzy.
„Loni jsme jeden den na začátku května měli na stejně dlouhém úseku asi 220 jedinců, většina z nich skončila v nádobách. To se nám u dálnice už nikdy jindy nachytat nepodařilo,“ vypráví Závodný.
Tentokrát se mu za dopoledne společně s Poncem podařilo z nádoby vylovit jedinou ještěrku a v tůni mezi kamením objevit snůšku žabích vajíček, která stejně jako zvířata poputuje na vhodnější místo.
Od Temelína stěhovali 114 tisíc zvířat
Ochránci obojživelníků a plazů se však zaměřují i na jiné komunikace, než jsou dálnice. Každoročně například musí řešit přesuny z hibernačních do rozmnožovacích stanovišť, které rozdělují silnice nižších tříd. Zde však stavějí pouze dočasné bariéry, zato je připravují každoročně. Občas je také možné je potkat i v různých biotopech, které musí ustoupit větším stavbám.
„Nedávno se nám podařilo přestěhovat 114 tisíc kusů zvířat z blízkosti Jaderné elektrárny Temelín do nových biotopů, kde se o ně staráme. Tak velký přesun podobných zvířat nemá ve světě obdoby,“ líčí Rozínek. Pracovníci NaturaServisu se zabývali mimo jiné i průzkumy a plány péče o více než padesátku evropsky významných lokalit na jihu Čech.
Úkolem pracovníků však není pouze zachránit kusy, které se podařilo do nádob zachytit. Významným přínosem je také objevování nejsilnějších migračních tras živočichů. „Na takových místech je pak vhodné vybudovat námi vvinutý systém trvalých bariér, které drobné živočichy bezpečně navedou pod samotnou dálnicí,“ doplňuje Rozínek.
