Kdyby Jack Kerouac chodil pěšky, jeho projekce by dnes vypadala asi takhle.
Dvaadvacetiletý poutník Ladislav Zibura z Českých Budějovic boří všechna pravidla cestovatelských promítání. A má neuvěřitelný úspěch. Na jeho stand-up show chodí tisíce lidí, vyprodává největší kina po celé republice.
Čerpá především ze svých loňských zážitků, když s dvanáctikilovou krosnou na zádech a se 160 eury v kapse prošel přes Turecko a Izrael až do Jeruzaléma. Už předtím byl také pěšky v Santiagu de Compostela a Římě, na kole zase dojel k Severnímu moři a zpět.
Fenomén jeho projekcí přitom vznikl náhodou. „Chtěl jsem jen promítnout fotky z poslední pouti pro své brněnské kamarády. Nahlásily se mi ale dva tisíce lidí. Nakonec jsem třikrát vyprodal univerzitní kino,“ líčí Zibura.
Rozhodl se, že svůj příběh chce předat dalším lidem, a spolu s hudebním manažerem Martinem Kolářem začal plánovat turné po celé republice.
Další dvě projekce měl v rodných Českých Budějovicích.
Téměř bez propagace se první dubnová show v Metropolu vyprodala za pět dní, další už za pár hodin. V současnosti má obsazené skoro všechny květnové dny, začátek června, diář se plní i na podzim.
„Hodně jsem přemýšlel, jak promítání dělat. Nechtěl jsem nudit 500 lidí v sále. Nakonec jsem šel proti všem pravidlům cestovatelských projekcí. Vůbec se nezaměřuju na památky, historii zemí, ale na zajímavosti, které si nejvíc pamatuju. Zprostředkovávám vtipné detaily z cesty, ale odhaluju i střetávání kultur a to, jak jsem postupně odbourával své předsudky Středoevropana, který se poprvé v životě zjeví v muslimské zemi,“ líčí mladý muž, který dokončuje žurnalistiku a hospodářskou politiku v Brně a pracuje jako copywriter v jedné webové firmě.
Po celou jeho show se plný sál směje. „Pán, který mě pohostil, byl vdovec. Dodnes jsem se podle jeho pantomimy nedozvěděl, jestli svoji manželku zabil, nebo o ni přišel,“ zní jedna z jeho replik.
Každý večer se však mění, stejně jako fotky. Reaguje na aktuální náladu v publiku, improvizuje.
Upozorňuje, že díky němu se mladí lidé začínají více zajímat o poutnictví. „Chodí mi od nich zprávy z cest. Zrovna teď mi jeden kluk posílal pozdrav, že je pod Alpami a míří do Říma,“ říká blonďatý energický muž.
Na všechny své cesty vyráží bez mapy a s minimem znalostí o konkrétní zemi. Je odkázaný jen na pomoc místních, místo navigace využívá slunce. Přespává na netradičních místech.
„Na poslední pouti jsem spal třeba v troskách synagogy, v rodině významného vysokoškolského profesora, vojenských kasárnách, zavěšený v hamace na zadní straně billboardu, na střeše rozestavěného domu, v izraelské poušti, pod stromem v univerzitním kampusu nebo venku na gauči u prodejce zahradních trpaslíků,“ vyjmenovává poutník, který se na jihu Čech mimo jiné proslavil také jako jeden z organizátorů Budějovického majálesu a autor jeho bannerové kampaně.
Toto léto bude poprvé za poslední roky zřejmě doma. Chce napsat knihu o své poslední pouti. „Byl by to sebeironický humor v duchu Stephena Clarka a jeho série Merde! Řeším, zda to napsat jako knihu povídek, nebo na kapitoly,“ přemýšlí Zibura, který se možná v nejbližší době zjeví také v Show Jana Krause.
