Na každý hrnec se najde poklička. Autorem této věty, která zlidověla, je prý spisovatel Miguel de Cervantes. Jinými slovy: Na každého člověka někde čeká jeho partnerský protějšek. „Určitě to tak je,“ přikyvuje Alena Krátošková z Tábora.
Svou jistotu může podepřít výsledky agentury Rychlé rande Tábor, kde čtyři roky působí jako moderátorka a organizátorka. Z téměř tisícovky mužů a žen našlo díky agentuře svůj protějšek 94 procent zúčastněných. Do konce roku se chystá osmnáctá svatba, o které se dozvěděli.
„Osmnáctka možná zní jako malé číslo, ale v současné době není svatba moderní,“ předjímá moderátorka otázku a vysvětluje: „Většina seznámených klientů žije v partnerském vztahu bez oddacího listu. Ptala jsem se dvojic, které jsou spolu více než tři roky a narodily se jim děti, jestli plánují svatbu. Ženy i muži shodně odpověděli, že ne. Myslí si, že kdyby na svoje soužití měli papír, třeba by se do roka rozvedli. Bez jistoty úředního požehnání musí oba neustále pečovat o vztah. Někteří dokonce přesně vědí, kolik dní spolu žijí v partnerském svazku.“
Pět minut na přeskočení jiskry
Při těchto slovech jí září oči. Seznamování vhodných protějšků je jejím koníčkem už od střední školy. „Asi mi sudičky daly do vínku schopnost odhadnout, kdo se ke komu hodí na vytvoření trvalého partnerského vztahu. Nikdy by mě ale nenapadlo, že tuto činnost budu dělat organizovaně.“
Alena Krátošková (51 let)Narodila se 28. února 1967 v Táboře. Vystudovala střední zemědělskou a technickou školu, poté byla zaměstnaná jako fakturantka v podniku Oseva Tábor. Po mateřské se stala zástupkyní jednatele České pojišťovny, od roku 2001 pracovala jedenáct let v MediaServisu jako inspektorka doručování pro táborský okres. V současnosti se věnuje reklamní oblasti. Je rozvedená, má syny Lukáše (30 let) a Jana (27). S nimi od roku 2014 provozuje seznamovací agenturu Rychlé rande Tábor. V současnosti je pro ni největší životní radostí její 16měsíční vnuk Vilíček, Lukášův syn. |
Teď můžeme pokračovat trochu jako v pohádce: Bylo nebylo, Alena má dva syny. Mladšího Honzu a staršího Lukáše. V únoru 2014 viděl Lukáš v televizi pořad o americkém způsobu seznamování, které se nazývá speed dating - rychlé rande. Lidé mají pouhou minutu na to, aby svůj protějšek osobně zaujali a přesvědčili.
Lukáš nic takového nepotřeboval, protože už byl šťastně zadaný. Uvědomil si ale, že v jižních Čechách nikdo takovou službu neprovozuje. Vlastně objevil díru na trhu, ze které by mohl vyrůst zajímavý podnikatelský projekt. A řekl o tom bratrovi a mamince.
„Fungujeme jako rodinný tým,“ zmiňuje Alena. „Lukáš má výborné nápady, Honza je umí technicky realizovat a já jsem se do jejich projektu hodila jako správný člověk pro seznamování lidí a moderování akcí.“
Společně vytvořili vlastní model rychlého seznamování, ušitý na míru naturelu českých žen a mužů. První věcí, kterou na americkém stylu změnili, byla jediná minuta k seznámení, během které by měla přeskočit pověstná jiskra.
„Myslím si, že my v Čechách máme jiskry lenivější, a proto je u nás na seznámení pět minut. Touto větou začínám moderování každého setkání, lidé se zasmějí, uvolní a jednotlivé dvojice se dají do řeči.“
Než se první zájemci setkali u stolečků, bylo třeba najít nejen vhodné prostory, ale i osamocené jedince, kteří si doma smutně říkají: Mě nemá nikdo rád. S tím prvním jim pomohl táborský hotel Palcát. Nabídl za příznivou cenu pronájem vhodného salonku.
Hledání samotářů si vzali na starost nadšení studenti. Roznesli letáky do schránek v Táboře a samotáři vykročili z ulit směrem k salonku. Po dobré zkušenosti sami říkali svým nezadaným známým, aby to také zkusili.
„První seznamovací večírek se konal 18. července 2014. Setkalo se u nás jedenáct dam a jedenáct pánů ve věku 40-55 let. Naší zásadou je, že se vždy účastní stejný počet žen a mužů, aby nikdo neseděl sám,“ vzpomíná moderátorka.
Stanovení vhodných věkových skupin je další věc, která tvůrcům hned od začátku vychází. Na večírcích se setkávají lidé v kategorii 20-35, 30-45, 40-55 a 50-65 let. Letos pro velký zájem vytvořili ještě skupinu 60-75. Zajímavé je, že se množiny vždy překrývají pěti lety ve spodní i horní věkové hranici.
„Původně jsme předpokládali, že tím vyjdeme vstříc pánům, kteří pošilhávají po mladších dámách. První dva roky našeho působení to tak opravdu bylo. Pak se trend změnil. V současnosti přibližně třetina dam hledá pro životní cestu mladšího partnera. Jsou přesvědčené, že po jeho boku omládnou, a nelitují námahy, aby pro to něco udělaly,“ míní.
Dnes už se v salonku neseznamují jen lidé z Tábora. Brzy po založení agentury se začali hlásit klienti z dalších jihočeských okresů, pak i ze západních Čech, Vysočiny a středních Čech. „Ale seznamují se rádi právě v Táboře, protože tam mají obrovský výběr protějšků,“ říká moderátorka a vypráví o tom, co všechno takové seznamování obnáší.
Bylo by to na samostatnou kapitolu, proto stručně. Alena si s každým zájemcem osobně telefonuje nejméně pětkrát. Nešetří časem na to, aby zjistila, kým dotyčný vlastně je, jaké má představy o svém protějšku a co může pro budoucí vztah nabídnout.
Vysvětlí průběh osobního seznámení a poradí klientovi, jak má zvýšit své šance. Pak se uskuteční večírek, kde se setkají jen lidé určené věkové kategorie. Během pětiminutových posezení se svými protějšky každý vyplňuje dotazník a diskrétně si o druhém píše poznámky.
Doma vyhodnotí dotazníky
Osobní zápisky si lidé odnesou domů a poté Alena se svými syny vyhodnotí údaje z dotazníků. Následující den všem zúčastněným opět telefonuje. Poví jim, kdo o ně projevil zájem, a lidé se podle svých poznámek rozhodnou, na koho si vezmou telefonní kontakt a domluví s ním rande.
„Cesty seznámení jsou nevyzpytatelné, ale právě u nás se mnohdy protnou,“ usmívá se Alena a hned přidává příhodu: „Jednou se mi přihlásili ve věkové kategorii 30-45 let pán a paní, které jsem hned na začátku posadila ke stejnému stolečku. Měla jsem pocit, že k sobě osudově patří. Jakmile se setkali, rozesmáli se. Chodili totiž spolu už na střední škole. Po maturitě vztah ukončili, protože jeden z nich odešel studovat do vzdáleného města. Od té doby nevěděli jeden o druhém, ale jejich osobní životy se odehrávaly stejně. Oba vstoupili do manželství, oběma se narodily děti, oba se rozvedli. Hledali partnery ve svém okolí, ale vztahy jim nevycházely. Pak se k nám přihlásili na rande. Navázali na svou studentskou lásku a brzy nato ji stvrdili svatbou.“
Agentura funguje tak, jak si to trojice tvůrců vysnila hned na začátku. Lidé se seznamují, Alena moderuje, Jan s Lukášem zajišťují technickou stránku. Jen jedna záležitost je jinak. Ani pro jednoho z nich se projekt nestal výdělečným podnikem.
„Lidé nám hned na první schůzce spokojeně zatleskali, pak začaly vznikat první vztahy a my se rozhodli, že nebudeme komerční. Registrační poplatky nám pokrývají pouze náklady. Chceme, aby naše služba byla přístupná pro každého, kdo ji potřebuje. Když vidím, že se zrodil nový partnerský vztah, mám stejnou radost, jako když se mi narodili synové. Na tom se nedá vydělávat.“
