Budova byla postavena mezi lety 1858 a 1861 podle návrhu stavitele Adama Haberzettla v novorománském a novorenesančním slohu. V dokonale promyšleném projektu byly spojeny prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby.
Jízdárna je dlouhá 60,2 metru, vysoká 26,3 metru, samotná hala má rozměry 20 × 40 metrů. Dispoziční řešení je podřízené účelu, v přízemí byla kovárna, sklady, uhelna, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy), v patrech pak lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami.
Obrat k lepšímu
Po druhé světové válce přešla jedinečná památka z vlastnictví Windischgrätzů československému státu a začala pustnout. V roce 1981 se dokonce vážně uvažovalo o její demolici.
V roce 1996 se stala majetkem města Tachova. O čtyři roky později byla prohlášena národní kulturní památkou, ministerstvo kultury ji zařadilo do Programu záchrany architektonického dědictví a začala postupná rekonstrukce.
Přes pokračující práce na obnově se jízdárna využívá jako víceúčelové společensko-kulturní centrum. Pravidelně se zde konají koncerty, výstavy obrazů a fotografií či divadelní představení. Protože rekonstrukce stále probíhá, není stanovena klasická provozní doba památkového objektu.
Prohlídku pro skupiny je nutné předem domluvit v Infocentru Tachov, jednotlivcům je jízdárna přístupná během Tachovských historických slavností a Dne evropského kulturního dědictví. Návštěvníci si mohou prohlédnout hlavní sál, stáje pro koně, rondely, ubytovací místnosti v patře a knížecí lóži.
Zážitek s hudbou
Jízdárna je díky své architektuře a vynikající akustice ideálním prostorem pro provozování klasické hudby. Od roku 2002 se zde již tradičně pořádají koncerty a vznikl i hudební festival později nazvaný Dveře jízdárny dokořán.
Koná se vždy v letních měsících (červen–září) a nejčastějšími posluchači jsou hudební příznivci z Tachova a nejbližšího okolí, přibývají však také návštěvníci z přilehlého německého pohraničí.
Zdařilé rekonstrukce jsou aktuálně k vidění na putovní výstavě Má vlast cestami proměn.
