Slavné vily jsou pomníky známých architektů, výrazných osobností své doby. Ti by však bez investorů nepostavili skoro nic. Jací byli ti, kteří je oslovili a svým životem více či méně ovlivnili finální podobu a interiér stavby? Stejné otázky si kladl i David Cysař, pravnuk manželů Winternitzových, kteří na jednom ze smíchovských kopců postavili svou krásku.
Utajené dědictví
O vile neměl nikdo z rodiny ani tušení, než se v 90. letech rozběhly restituce. „Tatínek překvapeně zjistil, kde jeho maminka s babičkou před válkou bydlely, a nejvíc se zasadil o současný stav vily,“ vzpomíná David Cysař, jeden ze současných spolumajitelů Winternitzovy vily.
Nejprve zařídil vrácení domu a pak začal vilu v havarijním stavu opravovat. „Každý víkend sem jezdila celá rodina a vlastními silami jsme ji rekonstruovali. Zaplatili jsme jen materiál a odborné práce, na které si táta peníze ještě půjčil. Oslovili jsme také architekty Rostislava Šváchu a Karla Ksandra, kteří se právě podíleli na opravě Müllerovy vily. O prodeji jsme nikdy neuvažovali, žili tady naši předci,“ vysvětluje David Cysař, kterému tehdy bylo 16 let.
Dnes se živí jako kameraman, vilu se snaží oživit nejrůznějšími kulturními akcemi a neúnavně pátrá po osudu své rodiny. Většina osobních předmětů a fotografií se totiž ztratila za války, jen občas v archivu vyplují úřední dokumenty, které zamlžený obraz zlehka osvětlí.
„Vila je naše srdeční záležitost a jsem moc rád, že ji můj otec obnovil v původní podobě a vrátil jí tak jejího ducha. Jako by se ti, kdo tu bydleli, vrátili zpátky domů,“ říká Cysař.
Rychlé stěhování
Význačný mezinárodní právník Josef Winternitz oslovil architekta Adolfa Loose se žádostí o návrh rodinné vily na podzim roku 1931. Znal jej od Františka Müllera, jehož firmu Kapsa & Müller zastupoval (viz článek Nejkrásnější česká vila je v Praze. Loos ji začal stavět bez povolení).
Od žádosti do kolaudace uplynul přesně jeden rok. Třípatrový dům byl postaven v letech 1931-1932 a využíval moderního pojetí prostoru, tzv. raumplanu, při kterém jsou výšky jednotlivých místností odstupňovány dle jejich funkce a významu.
Do vily se vchází ze strany do sníženého přízemí. Vedle malé vstupní haly se nacházela šatna a toaleta, v suterénu bydlel správce a zahradník. Byla zde také prádelna, sušárna, kotelna a sklad koksu.
Po pár schodech vzhůru úzkou chodbou se otevírá pohled na zahradu s terasou a rozlehlý obývací pokoj v přízemí. Úzké krátké schodiště pokračuje na otevřenou zvýšenou galerii s jídelnou a sezením a za dveřmi ukrytou kuchyní, pracovnou a schodištěm do obytné části vily.
Adolf Loos dokázal geniálně pracovat s prostorem a denním světlem. Karel Lhota ho fantasticky doplnil navržením interiéru s využitím místa do posledního detailu a zároveň ponecháním dostatečné volnosti.
Druhé patro patřilo rodině a bylo celé průchozí - z koupelny přes šatnu a ložnici rodičů do obou dětských pokojů. Podkroví obývala kuchařka a vychovatelka.
Adolf Loos tu naplno rozvinul svou geniální představivost a vytvořil maximálně funkční a zároveň okouzlující stavbu, kterou podtrhuje interiér architekta Karla Lhoty, který s Loosem často spolupracoval (například na Müllerově vile).
Dřevěný vestavný nábytek s důmyslným úložným prostorem kombinoval s odhalenými cihlami. Podle výmalby barvy slonové kosti v hlavním salonu vila získala přezdívku Béžová princezna.
(Ne)známé osudy
Josef Winternitz patřil mezi významné pražské právníky, mluvil šesti jazyky a pracoval i na mezinárodních případech. Jeho žena Jenny pocházela z bohaté německé rodiny z České Lípy.
Společně vychovávali dceru Suzanu a syna Petra. Vilu obývali do roku 1941. Pak byli odvezeni do Terezína a Osvětimi, kde mužská část rodiny zemřela. Z koncentračního tábora se vrátila jen Jenny s 16letou Suzanou a o svých zážitcích nikdy nemluvily.
Vilu zabral vystěhovalecký fond a v roce 1943 ji prodal hlavnímu městu, které v ní zřídilo školku. V roce 1948 ji Jenny sice získala zpět, ale než se jí podařilo sehnat peníze na zaplacení dědické daně, přišla měnová reforma a s ní milionářská daň, kterou ze skromného vdovského důchodu nemohla zaplatit. Vilu tak darovala městu a soustředila se na výchovu čtyř dětí své dcery, které pobyt v koncentračním táboře a rozvod podlomily zdraví.
Živá galerie
Pokud jste vyrůstali v horní části Smíchova, v okolí Malvazinek a Mrázovky, pravděpodobně vilu znáte moc dobře. Až do roku 1995 v ní sídlila školka.
Pro potřeby dětí a kvůli jejich bezpečnosti prostor upravily příčky, většina vestavných interiérových prvků zmizela pod deskami či linem, a tak na rozdíl od ostatních výjimečných staveb přežila vila komunistickou éru celkem bez úhony.
Na terasu o patro níž příliš nechodila, protože pokoje byly malé a sloužily hlavně ke spaní.
Jedinou památkou na školku zůstalo velké okno v přízemí z boku budovy. Stylově zapadá do fasády, ale v obývacím pokoji ruší symetrii a jednotný pohled ven přes terasu.
Do oprav však městská část neinvestovala, a tak se vila propadala čím dál víc do havarijního stavu. V tom ji David Cysař poprvé představil veřejnosti - akcí Díra nedíra v roce 1999. Ve vybydlených prostorech nainstaloval výstavu obrazů a na zahradě uspořádal koncert.
„Zájem nás překvapil a potvrdil náš pocit, že záchrana vily má smysl,“ směje se David Cysař. Rekonstrukce trvala do roku 2012 a po ní se vila na pár dní opět otevřela veřejnosti (viz článek Pojďte dál. Na návštěvě slavné vily od Adolfa Loose). Pak se do ní nastěhovala jedna kanadská rodina, následně pár firem, dobové prostory přilákaly filmové tvůrce.
V dubnu 2017 se David Cysař rozhodl vilu zcela zpřístupnit veřejnosti. Objednat si můžete komentovanou prohlídku nebo si ji projít o samotě a očima se vpíjet do promyšlené architektury Adolfa Loose.
Od září se připravuje pravidelný kulturní program, 11. 9. zahraje excelentní houslista Josef Špaček s violoncellistou Tomášem Jamníkem, 18. 9. začíná cyklus přednášek o dějinách umění.
Vilu si lze pronajmout na různé akce, svatbu nebo tu třeba přespat a zažít ji jako její majitelé. Večeři si dáte v jídelně, po koupeli ve vaně, z které můžete slyšet koncert na Strahově, se pokochejte výhledem na Prahu se sklenkou vína na terase a ráno posnídejte na spodní jižní terase v zahradě.
Projděte se Winternitzovou vilou
31. května 2012 |
