Její příběh nezačal v Praze, ale v Duchcově, odkud se přes Třemošnici a Šumperk dostala do Brna na JAMU. Už v průběhu studia ale zjistila, že její kariéra zřejmě povede jinudy než přes divadelní prkna.
Ještě při škole začala vysílat v Rádiu Krokodýl a pak přišel velký skok do Prahy. Tam odešla za svou první velkou láskou, známým dokumentaristou, který ji upozornil na probíhající konkurs na moderátory do Studia 6 v České televizi.
 |
Ten Daniela vyhrála a stala se z ní téměř Pražanka. Ovšem kočující po různých pronájmech, napočítala jich celkem devět. Převážně byly v centru města, a dokud si nepořídila auto a s ním spojené problémy s parkováním, byla spokojená.
Auto bylo nutné k její práci zahraniční zpravodajky slovenské veřejnoprávní televize. Při jednom z rozhovorů poznala svého budoucího manžela Jana Révaie a po čase, když začali uvažovat o založení rodiny, přišla řeč i na možnost pořízení domu.
Hledali v okolí Prahy a náhodou narazili na prodej typového domu ve Velkých Přílepech, který je zaujal. Dům se prodával jako hrubá stavba, měl prosvětlenou obývací část, patro s krovem a velkou zahradu. Rozhodli se pro jeho koupi a začali ho zařizovat.
Když se jejich vztah rozpadl, dohodli se, že dům si ponechá Daniela a zařídí si ho podle svého. Ani chvíli svého rozhodnutí nelitovala. „Začátky byly krušné, ale teď už je hypotéka na úrovni pronájmu bytu v Praze a platím si svoje, ne někomu cizímu,“ vysvětlila. V domě zůstala z dob manželství jen kuchyňská linka, jinak už si vše zařizovala podle svého vkusu a potřeb dětí.
Ve spodní části, která má 100 metrů čtverečních, je vedle kuchyně velký prosvětlený obývací prostor s výhledem a vstupem do zahrady. Ta je pojata čistě prakticky, je v ní jen pár stromů, které nevyžadují péči, a trávník, jehož sekání Danielu opravdu baví.
„Jediný, kdo se zahradě věnuje více, je moje maminka, která tu má koutek s bylinkami a zeleninou. Kvůli hlídání dětí sem teď dojíždí ze Šumperka každý druhý týden a pořádá dětem přednášky s praktickou výukou pěstování zeleniny, aby si nemysleli, že hrášek roste v supermarketu,“ směje se Daniela.
Piano hraje prim
A protože je prostor na zahradě opravdu velký, na léto je připraven bazén, jehož už se nemůže dočkat malý David, který má smělé plány na skoky do vody přímo z okna dětského pokoje.
V obýváku každého zaujme zeď plná černobílých fotek. Přitom vznikla vlastně z nouze. Daniele se nevyvedl nátěr na zdi, a když dumala, čím chybu zakrýt, napadlo ji pokrýt ji koláží černobílých fotografií z dětství svého i svých ratolestí. Síť na zdi vedle linky je zase skvělým nápadem na uchycení momentek ze současnosti. A kamínky vedle dřezu připomínají dovolenou v Řecku.
Dominantou obývacího pokoje je ale momentálně elektrické piano, které dostala nedávno dcera Dita k sedmým narozeninám. Od maminky, jež nám své umění hned předvedla, dostává ale jen velmi základní lekce. „Doufám, že hudebka už se brzo otevře, nechci totiž dceři vnášet do hlavy zmatek, jejich učební osnovy budou asi jiné,“ vysvětluje.
Že je rodina hudebně založená, potvrzuje i sbírka starých elpíček. Většina z nich včetně gramofonu je vzácným dědictvím po tatínkovi, který Danielu k lásce k notám přivedl. Unikátní kousky se najdou i knihovně, většinou se týkají filmů a herců. Asi největší raritou je vlastnoručně podepsaný životopis Adiny Mandlové. Herečka knihu podepsala v roce 1981 a Daniela ji dostala darem od přítele.
Patro je jako půda
Důležitým místem celého prostoru je i jídelní stůl, u kterého se celá rodina schází. Na jaře na něm nikdy nechybějí čerstvé tulipány, oblíbené květiny majitelky.
Úplně stejný vkus má bohužel i čtyřměsíční Bonnie, černá kočička, nalezenec od kontejneru, kterou si rodina adoptovala. Jakmile je příležitost, Bonnie nenápadně vyskočí na stůl a samou láskou začne tulipány okusovat. Zřejmě, aby lépe trávila a mohla častěji využít svůj designový záchůdek v předsíni.
Křídou se píše hlavně v dětském pokoji, kde je pro tento účel zřízena černá zeď. Jinak je pokoj barevný a plný hraček. Na palandě spí na patře David, který galantně přepustil pohodlnější místo dole své o tři minuty starší sestře. Koupelna s oknem do zahrady je ve svěží zelené barvě a do rohu se vměstnala i pračka a sušička.
První patro je stejně jako přízemí velké 100 metrů čtverečních, ale momentálně slouží spíše jako půda. Jeho čas přijde, až děti povyrostou a vybudují si v něm své pokoje.
Krov Daniele připomíná dědu, muže mnoha řemesel, jenž vnučce pomáhal s rekonstrukcí domu a na památku po sobě zanechal právě tento krov. Pro jednu věc se tu ovšem místo našlo - pro vánoční dárek pro Davida. Zatímco Dita má nové piano, David dostal bicí soupravu.
Za dům a zahradu jsou všichni v době současných restrikcí vděčni. Dětem na rozdíl od maminky distanční výuka a pozdější vstávání vyhovuje, jediné výhrady mají k tomu, že se paní učitelka často „zasekává“ a občas dokonce vypadne.
