"Manželka toužila po novém, moderním bydlení v zajímavém domě, a tak jsme hledali vhodný pozemek. Kupodivu visela v jedné říčanské realitce za výlohou nabídka na prodej velkého pozemku v Kostelci nad Černými lesy," líčí události kolem koupě v roce 1993 současný starosta Kostelce Ing. Jan Svatoš.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov
Překvapilo je, že tak krásně situovaný pozemek se starou stodolou (dokonce i s krávou!) nevzbudil celý rok zájem. Na jedné straně se z něj otevírá výhled až do Krkonoš, z opačné strany je zase vidět panorama města se zámkem. Paní Štěpánka se došla poptat na stavební úřad, jak je to s územním plánem, a jen tak mimochodem se zeptala, zda neznají nějakého dobrého architekta.
Vedoucí stavebního úřadu jí doporučil Jana Línka z L & P, který v Kostelci již realizoval oceněnou stavbu čističky odpadních vod (získala Grand Prix OA). "Sešli jsme se, architekt nám ukázal své realizace, pohovořili jsme o našem záměru a zjistili, že by mohlo dojít k určité symbióze. Čas to potvrdil a stali jsme se přáteli," shrnuje investor.
Na přání majitelů není povolena diskuse.
Až bláznivé nápady
Po mnoha společných rozpravách znělo nakonec zadání následovně: vzniknout měla zemanská tvrz s atriem, věží a tajnou chodbou. Nemělo to být nic komorního, manželé měli tři děti a chtěli bydlet navíc se svými rodiči z obou stran, kteří ovšem vyžadovali rovněž své soukromí při návštěvách či při osamění.
V pískovcové zdi je vložená nika se skleněnými policemi na keramiku, které kryjí velké dveře ze skla. Dům je vytápěn tepelným čerpadlem vzduch – voda.
"Architekt Línek je velmi komunikativní člověk, a aby nám svoji vizi projektu přiblížil, vytvořil dokonce model. Mohli jsme zcela přehledně všechny jeho návrhy probrat a dostát tak harmonie. V zásadě jsme mu ponechali volnou ruku a byli jsme pak chváleni jako osvícení investoři," vzpomíná starosta Svatoš. Manželé tehdy bydleli v chalupě v Louňovicích plné keramiky, která byla jejich obživou. A právě tam vznikal program pro dům.
"Nápady pana Svatoše a jeho manželky Štěpánky byly někdy bláznivější než moje," přiznává architekt Línek. "Nakonec z toho vznikl jakýsi moderní statek s dvorem, věží a rybníčkem uprostřed," upřesňuje. Později manželé ještě přikoupili další polorozpadlou stodůlku při východním okraji parcely, která byla začleněna do celkové hmotové kompozice.
Nechybí věž s rozhlednou
Dům se začal projektovat začátkem roku 1994, následovalo shánění různých povolení a výběr zhotovitele, kterým se stala společnost IPM Building.
Na jaře 1995 se začalo se stavbou, kolaudace proběhla v květnu 1998. "Pochopitelně jsem stavbu dozoroval, a protože řada detailů vzniká ad hoc, má to velké výhody. Navíc řemeslo mám rád," říká architekt Línek. Uzavřený celek budov tvoří jednak již zmíněné stodoly, jednak novostavba objektu vlastního bydlení doplněná věží s rozhlednou.
Věž a hmota hlavního objektu jsou proti sobě natočeny tím způsobem, aby mezi nimi vznikla zastřešená proluka s průhledem do zahrady, která je paralelou průjezdu ve stodole. Vnitřní prostory navrhl architekt tak, aby respektovaly vztah objektu ke slunci a především k městu, hlavně k zámku a věži kostela.
Obývací pokoj otevřený do krovu je propojený s kuchyní. Z vložené galerie jsou přístupné ložnice v patře. Zelená křesla potažená umělou kůží alcantara jsou francouzské značky Ligne Roset.
I kompozice hmoty hlavní budovy, která má ze severní strany segmentový tvar, není samoúčelná, ale otevírá svým ustoupením ze zadní zahrady pohledy na zámek.
"Majitelé vyžadovali některé hravé prvky, které jsem přivítal, například tajnou podzemní chodbu z domu do věže či zobytnění kamenné stěny v hlavním prostoru domu, což jsem nakonec řešil lávkou a galerií, kde si můžete prohlédnout mapy, které majitel sbírá," vysvětluje architekt. Právě na galerii před ložnicí je oblíbené místo majitelky.
Spojení s galerií
Až po letech, v roce 2009, rovněž podle projektu architekta Línka, byla přestavěna stodola z 18. století na galerii se zaměřením na keramickou plastiku. "Stalo se to opět na přání manželky, která je přední výtvarnicí v tomto oboru," říká Jan Svatoš.
Původní stodola slouží dnes jako galerie keramiky, kde se konají výstavy. Pískovec pro obklady a obvodové zdi zahrady je místní, má dvousetletou patinu.
Stodola měla sice původně sloužit k bydlení, ale struktura rodiny se proměnila, takže to již nebylo třeba. Další stodola, kterou majitelé přikoupili od souseda, slouží jako keramický ateliér. Zde musela být na žádost památkářů provedena kopie původního krovu, který byl prolezlý dřevomorkou. Galerie je spojena ochozovou chodbou s domem, k vidění jsou v ní artefakty našich i zahraničních předních výtvarníků.
"Dvakrát ročně tu pořádáme výstavy s vernisáží, jsou podávány řízky zdarma, a tak je tu vždy plno," popisuje s úsměvem majitel. Vlastně všechny objekty, mimo věž, jsou propojeny na úrovni prvního patra krytou spojovací chodbou, ve které je depozitář keramiky vyrobené v rodinném podniku – České keramické manufaktuře.
Součástí je zahrada
Malebnou zahradu navrhoval též architekt Línek. "Vyrostli jsme na venkově, tak nám velké široké prostory pojaté jako česká krajina s cestou do dáli spolu s lipořadím a českou loukou připadá jako přirozené prostředí," komentuje rozlehlé venkovní prostory Jan Svatoš. Zahrada funguje i jako exteriérová plocha pro keramicko-sochařské exponáty, které dojem z ní ještě umocňují.
"Bydlení je to velmi příjemné, prostorné, oceňujeme navíc propojení interiéru právě se zahradou. Štěpánka Bašková přijímá hojně nejen galerijní návštěvy, ale i své známé mezi výtvarníky a osobní přítelkyně. Nejfrekventovanější je sezení na terase přístupné z obýváku směrem do zahrady, případně se chodí na věž, odkud je vidět opravdu až do Krkonoš.
Pohled na část obytného křídla (vlevo) a dílny, nad kterými je ochoz vedoucí do galerie keramiky (vpravo). Dveřmi se vstupuje do knihovny. Kaskáda střech z titanzinku odpovídá barvou šedi betonových tašek na vstupní stodole s průjezdem.
Je vůbec něco, co by si přál pan majitel udělat jinak? "Asi bych dům postavil ještě větší, s větší a patrovou knihovnou a s možností více si dát něco na zeď. Také bych si více všímal dostupnosti některých prvků, například oken vzhledem k jejich údržbě," uvažuje spokojeně závěrem.
"Základní myšlenkou domu bylo vytvoření tří nádvoří – vstupního, uzavřeného intimního a třetího otevřeného, definovaného zahradou. V prostorovém uspořádání hmot objektů, ale i hlavního domu jsem čerpal z Československé lidové architektury od manželů Menclových," vysvětluje architekt Jan Línek.
A pokračuje: "Moje jistá blouznivost s podporou klientů vedla k dispozičnímu řešení, které má v základní koncepci znaky rodinného domu. Určitá barevnost v nápadech, jak propojit prostory do dvorního uspořádání, vedla až k bizarním typologickým prvkům, jako je suterénní tajná chodba."
