Mezonetový byt v 6., posledním podlaží s užitnou plochou 125 m2 a s nadstandardně velkou stometrovou terasou okouzlil jeho budoucí majitele už ve fázi projektu. Objevili jej v nabídce developerské společnosti. Jde víceméně o penthouse (respektive malý dům) na střeše bytového domu. Právě díky „nejvyššímu“ umístění je exkluzivním místem i pro panoramatické výhledy na město.
„Do té doby jsme bydleli jen pár set metrů odtud v menším bytě v domě postaveném stejným developerem. Děti rostou, tak jsme potřebovali víc metrů k životu, ale také jsme byli s provedením předešlého bytu spokojeni. V neposlední řadě se nám líbí zdejší lokalita. Protože nevlastníme chatu ani chalupu, vyhovuje nám velký byt s nevšední terasou, která je z větší části skrytá pohledům,“ zmiňují hlavní důvod pořízení nového bytu Jana s Martinem.
Koupili jej v dokončeném developerském standardu a ten pak zásadně neměnili: zůstaly dveře, podlahy, koupelny včetně osvětlení. Kuchyň vyřešili před dokončením stavby, kdy využili spolupráce s jedním ze subdodavatelů developera.
Přestože byt působí jako vysněný ideál, ne všechno se v něm povedlo na výbornou. Proto se rozhodli některé věci nechat na míru upravit a obrátili se na architekta, aby před nastěhováním vylepšil dispozici a navrhl interiér.
Krok za krokem
„Když jsme se rozhodli pro úpravy, bylo nám jasné, že je musí vymyslet profesionál. Architekta Tomáše Horalíka a práci jeho ateliéru jsem znal z předchozího projektu, kdy navrhoval kanceláře mé bývalé firmy. Tudíž jsme znali i jeho poctivý přístup k zadání a styl, který se nám líbí,“ prozrazuje Martin.
A architekt přibližuje projekt: „V bytě bylo hodně hluchého prostoru zejména okolo schodiště. Nepříznivé situace jsme využili k vytvoření úložných míst, která teď smysluplně vyplňují veškeré prostory mezi podestou a rameny schodiště.“
Pohledové začlenění schodiště podpořil obklad stěn, na nějž architekti netradičně použili podlahová prkna. Tím se jim povedlo docílit odolnějšího povrchu vůči mechanickému opotřebení v porovnání s původními, jen omítnutými zdmi.
Aby se rodina mohla brzy nastěhovat, připravili architekti návrh po konzultacích s oběma manželi v poměrně zrychleném režimu (necelé tři měsíce).
„Ve finále jsme měli na interiér málo času, takže nám pomohlo, že se o vše postaral architekt sám, návrh podrobně rozkreslil, doporučil nám realizační firmu. Kromě toho dohlížel, aby vše na místě proběhlo podle našich představ. Stavební úpravy i truhlářské prvky dodala firma Interiéry Poustka,“ doplňují majitelé.
Živá vzpomínka
Na otázku, zda měli majitelé bytu speciální požadavky na vybavení interiéru, architekt odpovídá: „Týkaly se například vzhledu a fungování knihovny, ale i pracovního koutu v ložnici, u něhož jsme ladili systém vyklápění a umístění v rámci pokoje. Majitel tu totiž mívá online schůzky. Z toho důvodu jsme pečlivě promýšleli také pozadí koutu.“
Mezonet v industriálním stylu byl nejnáročnější na získání povolení |
Celý byt je opět na přání manželů laděný do sytých odstínů modré a zelené doplněných neutrální bílou a šedou výmalbou stěn. Kontrastem k výraznému barevnému konceptu je dřevěný dekor podlah a obložení stěn schodiště, objevující se i v kombinaci s bílými deskami na vestavěném nábytku.
Jana a Martin, rodiče dvou dětí, velmi rádi cestují. Přednedávnem dokonce podnikli delší společnou cestu, na níž si nejvíc zamilovali a vryli do paměti odstíny moří a oceánů. Tóny plné pozitivní energie jim doma nyní připomínají potápění a dětem hraní v mělké laguně. Veškerý nábytek na míru je plně vestavěný. Tmavomodrý čalouněný obklad v ložnici rodičů navazuje na čelo dvojlůžka a odkládací police, což splnilo nejenom barevné zadání, ale vneslo i uklidňující prvek.
Zajímavě použitý je další odstín modré v předsíni. Jednak na čalounění nábytku, ale také na stěně podmalované magnetickou barvou, aby mohla sloužit jako magnetická nástěnka – rodiče si nechávají různé vzkazy, děti na ni nejčastěji umisťují obrázky ze školy.
Nejlepší kino je domácí
Pro odpočinek a relaxaci členů rodiny je určený kout s pohodlnou modulární pohovkou od firmy Feydom umožňující flexibilní přemísťování jednotlivých částí.
„Záměrně nemáme doma televizi, takže jsme ocenili, že architekt pohovku otočil k velkoformátovým oknům. Máme tu naši oblíbenou ,pozorovatelnu’ Prahy, která se v průběhu dne či večera úžasně světelně proměňuje. Chytře je vymyšlené propojení s jídelním koutem a kuchyní.
Když jeden z nás vaří, není odstrčený od zbytku rodiny. Pokud si chceme pustit nějaký film, sejdeme se opět tady,“ pochvalují si manželé. Výsuvné promítací plátno je spolu s kolejnicemi závěsů a dálkově ovládaným LED osvětlením skryté za nízkým, dodatečně instalovaným sádrokartonovým nadpražím.
„Tím se nám povedlo pohledově propojit multifunkční místnost. Závěsy chrání před západním letním sluncem, a v případě, že si někdo chce promítat i přes den, stačí je zatáhnout,“ zmiňuje závěrem architekt Tomáš Horalík.